Říká se, že česko-německé vztahy jsou nejlepší v historii. Obě země jsou si hospodářsky blízko a jsme pro sebe doslova strategickými partnery. Existuje vůbec něco, co by bylo sporné?

Asi jsou "nejlepší v historii", ale je to paušální formulace, kterou používá politika. Já bych si mezi Čechy a Němci zásadně vybíral a zabýval se vztahy mezi některými Čechy a některými Němci. Sporné je, zda se dostatečně staráme o odkaz země, který je často v německy psaných archivech. Mladí lidé tohle vůbec netuší. Proto je tak snadné ohlupovat publikum.

Také sudetoněmecký Landsmanšaft se prý úplně vzdal nároků na české majetky či omluvy a proti je snad jen marginální procento členů. Jak to vidíte vy?

Říkal bych Sudetoněmecké krajanské sdružení, protože umím česky. Oni měli ve stanovách právo na majetek, ale to je právo individuální. Tohle právo zůstává, ale není vymahatelné. A byla studená válka s železnou oponou a místa, odkud byli vyhnáni, byla spravována totalitním režimem. Dnes je situace jiná. Omluva je vlastně křesťanský princip a nic majetkového nezakládá. Omluvit se, to je dobře. Když ovšem vidím některé Čechy, kteří jsou nadšení pro historii "národa" a nejsou schopni si uvědomit, že k tomuto "národu" patřili i Němci, jako třeba Mendel, a pak tito národovci bývalým krajanům nechtějí dovolit stejnou vzpomínku a reflexi, tak s tím mám problém. Sdružení se prostě otevřelo a už dlouho spolupracuje s českými partnery. Zatímco v české politice stále ještě existuje plundrující poměr k pohraničí - viz prolamování těžebních limitů či zanedbávání památek - existují partnerství některých Čechů s některými Němci, která té končině dělají dobře.

Oslavujeme Mistra Jana Husa, ale husitství má v sousedním Německu dosti pejorativní nádech, že? Jak se k tomu staví dnešní Němci?

Tohle prostě není pravda a je to směšování dvou věcí. Hus nikdy nebyl Husita, snažil se o reformu církve, a německá náboženská reformace si ho velmi váží - existují v německých kostelech i rovnocenné portréty Husa a Luthera. A v Jeně je právě výstava "Hus - Luther - Cranach" ukazující na obrovský vliv obou reformátorů. Zatímco husitství bylo poměrně krátkou epizodou v historii Čechů, je reformace věcí dlouhodobou a globální. Připomeňme si jen to, že velké množství českých protestantů odešlo právě do Německa. Herrnut-Ochranov, hned za hranicemi, je jedním z center Bratrské církve, která je ovšem celosvětová a má dnes i černošské biskupy. Prusko přijalo velkou vlnu bratrské emigrace, v nově založených vesnicích se ještě dlouho mluvilo česky, Komenského potomstvo zůstalo v Prusku, jeho vnuk Daniel Ernst Jablonski spoluzakládal Královskou pruskou akademii, a stále byl Husův odkaz s nimi.

A k husitsví - na některých místech, třeba v Naumburgu či v Bernau existují městské slavnosti, které připomínají záchranu před "spanilými jízdami", které ovšem neměly s náboženskou reformací nic společného. V Naumburgu poslali k Žižkovi pacholata, která ho květy třešní oblomila, v Bernau vyvalili před hradby sudy s veškerým alkoholem, Husité se opili a odtáhli.