V pátek ráno se v médiích objevila zpráva, že ministr zdravotnictví Roman Prymula se sešel i přes vládní nařízení s Jaroslavem Faltýnkem v pozdních večerních hodinách v restauraci. Na fotkách Blesku jsou navíc zachyceni bez roušek. Především proti Prymulovi se zvedla obrovská vlna nevole. Pane doktore, co vy na takový přešlap říkáte?

Já tomu, upřímně řečeno, vůbec nerozumím. Protože, je-li ten pan ministr bývalý důstojník z povolání, tak přece by měl mít trochu sebekázně. No... je to selhání. Je to selhání, naprosto nepochopitelné v jeho situaci.

Bude to mít, podle vás, velký dopad na lidově řečeno „morálku národa“?

Mám takový pocit, že v této republice se opravdu nevyskytují politici, které by národ obdivoval. Takže lidi jsou zvyklí na to, že politici všelijak selhávají. Mám tedy dojem, že to po téhle stránce drama nebude.

Takže se nemusíme bát scénáře – „oni nám něco nakazují, sami se tím neřídí, takže zřejmě ta opatření až tak nutná nejsou“?

Tak drastický dopad na veřejnost to myslím mít nebude.

Pane doktore, zajímalo by mne, zaznamenáváte jako psychiatr ve své ordinaci nějaký větší příliv pacientů, které k vám dovedl právě covid? Myslím tím úzkost z epidemie, z nákazy, nebo třeba i z karantény, ztráty práce….

V psychiatrické ani v sexuologické ambulanci jsem se zatím nesetkal s pacientem či s pacientkou, kteří by tak výrazně trpěli reakcí na koronavirus.

Situace kolem covidu stále rozděluje národ. Máme tady zastánce roušek a dalších opatření, stejně tak jako jejich radikální odpůrce. Nejen na sociálních sítích nálada ve společnosti graduje. Jak vy to jako psychiatr vnímáte?

Mám dojem, že hlavní chybou reakce společnosti na aktuální pandemii byla politizace problému. Jde, a od počátku šlo, přece o infekční chorobu. Na prevenci a léčbu různých nákaz jsou odjakživa voláni lékaři. V této coronavirové záležitosti jsou nejvyšší autoritou politici. Druhou stránkou této věci pak je skutečnost, že pandemie zasáhla společnost, která nemá stabilní a respektovaný systém hodnot. V posledních desetiletích u nás většina lidí nevěří ničemu. Chybí také osobnosti, které by měly u občanů jednoznačnou důvěru, a tedy také vliv na většinu obyvatel.

Kde se situace opravdu vyhrotila, byla nedělní demonstrace, protest proti „zmatečním“ vládním restrikcím, který se odehrál v centru Prahy. Tam zazněly i výkřiky jako „Prymula do plynu“ a podobně. Kam až toto může dojít? Máme počítat s ještě vyhrocenějšími akcemi?

Měl jsem pocit, že šlo při té demonstraci jen o to, aby se vyřvali a vyřádili sportovní fanouškové, kteří se realizují kravály, dělobuchy a dýmovnicemi i při sportovních akcích. Nebylo jich tolik, aby představovali nějakou zásadní hrozbu.