Pane inženýre, blíží se konec roku a tak tentokrát budeme i trochu bilancovat. Jak byste hodnotil tento rok pro ČR?

Byl to hodně nepříznivý rok pro Českou republiku a pro většinu občanů, zejména občanů ze středních a nízkopříjmových vrstev. Kdybych měl říct nějaké klady, tak bych jich asi nebyl schopen mnoho najít. Vláda je neschopná, řeší věci pozdě, nebo vůbec. Nedávno jsem si třeba všiml, že ministerský předseda připustil, že by se snad dalo jednat o výši daní, o úrovni daní. Když si vezmeme zejména ty velké korporace nebo příjmově vysoce disponované lidi... je normální v každé kultivované zemi na západ od našich hranic, včetně Spojených států, že dochází k progresivnímu zdanění. Ne tak u nás. Česká pravice se stále unáší svými bludnými představami, které jsou v rozporu s hlavními směry světového ekonomického myšlení.

A co byste ještě po tomto roce vzkázal naší vládě? Jak hodnotit „změnu“ z jejích předvolebních slibů?

Samozřejmě, nebyl to rok jednoduchý z hlediska toho, že po covidové krizi hned přišla krize vyplývající z války na Ukrajině. Já bych jim vzkázal, aby se co nejrychleji snažili ukončit válku na Ukrajině. Česká vláda promarnila půl roku, protože na tomto mohla pracovat. Kdyby se odvážila vyjít trochu ze stínu zájmů Spojených států, tak jako předsednická země se mohla alespoň snažit o to, aby skončila válka na Ukrajině. Neříkám, že by byla úspěšná, ale snažit se o to mohla. Třeba podle plánu Elona Muska, který je podle mého názoru rozumný. A on také jiný asi nepřijde. Takové ty představy, že Rusové se vzdají toho, co obsadili, a zejména rusko-jazyčného obyvatelstva, že nechají rusko-jazyčné obyvatelstvo, aby se učilo ukrajinsky, to jsou představy malých dětí. Vláda by měla přistupovat k věcem realisticky. Bláznivé představy, které někteří členové vlády říkají do veřejného prostoru, že je potřeba Putina vyhladovět… A zatím jsme vyhladověni my, svým způsobem, protože reálná mzda v tomto roce klesla o nějakých dvanáct až patnáct procent. V tom příštím roce o dalších pět, sedm procent. Takže máme na krku, během dvou let, pokles reálné průměrné mzdy a tedy životní úrovně lidí o pětinu. A to je v dějinách národa něco neuvěřitelného. To bylo naposledy za protektorátní vlády někdy po roce 1940.