Rok 2021 jsme nechali za sebou. Pane inženýre, jak vy byste ho zhodnotil?

Před několika dny končící rok 2021 byl, celkově shrnuto, jeden z nejsložitějších, jaké si já pamatuji. Politiku sleduji desítky let a s ní spojenou ekonomiku, mezinárodní vztahy, měl jsem možnost coby senátor být přímo účasten vrcholné politiky. Není to tedy jenom nějaké povrchní hodnocení, stojím si za ním a uvedu ve stručnosti proč.

Sužovala nás především pandemie covidu-19, která v mutacích pokračuje. Stala se nástrojem politického boje, nechutných praktik volební kampaně podzimních voleb do Poslanecké sněmovny.

V naší společnosti se prohlubuje napětí a disharmonie, prohlubují se příkopy, které se začínají měnit v propasti a které nebude možno zasypat. Není divu, mnoho let je milionům občanů dnes a denně vtloukán médii do hlavy program „Antibabiš“ a „Antizeman“. Žijeme ve společnosti, kdy se stalo běžnou normou beztrestně urážet hlavu státu, prezidenta republiky, kterého volilo 2 853 390 voličů. Je to smutné, ale jako člověk, který má určité životní zkušenosti, jako sociolog, který má schopnost pozorovat, analyzovat a následně dávat společenské děje do určité syntézy, musím konstatovat, že naše společnost směřuje k úpadku. Na straně druhé jsem si ale jist, až lidé procitnou, až na široké vrstvy dopadne drahota – nikoliv Babišova – energií, bydlení, potravin naplno, pak se pád zastaví a přijde další politická garnitura, která národ sjednotí a postupně a pozvolně zvedne.

Podívejme se nejen na dnes již bývalou vládu, ale i Senát a pana prezidenta. Jak si podle vás v roce 2021 „vedli“?

Začnu od konce vaší otázky, tedy od pana prezidenta Miloše Zemana. Pro něho to byl rok zřejmě nejtěžší v roli hlavy státu. Musel překonat těžký zdravotní stav, musel z nemocničního lůžka přihlížet zběsilým útokům aktivistů senátorů vedených jeho předsedou Vystrčilem, kterému bych rád znovu připomněl prastarou lidskou zvyklost – a sice, když je někdo nemocný, tak u nás je zvykem pacienta navštívit, povzbudit ho a dát mu nějaký dárek. Pan předseda Senátu, volilo ho pouze 8 144 občanů, místo toho svolal tiskovou konferenci a zahájil frontální útok s cílem prezidenta, nemocného prezidenta, zbavit funkce. Dál už to každý zná a jenom bych připomněl Vánoční poselství pana prezidenta 26. prosince z Lán. Měli jsme možnost vidět Miloše Zemana ve skvělé kondici, jakoby pokropeného živou vodou. Výborně vypadal, pronesl 15minutový projev k národu, který měl svou strukturu a lidé mu rozuměli. To vše bez papíru, bez čtecího zařízení. Zkrátka Tchajwanci Vystrčilovi a dalším aktivistům vytřel zrak. Muselo jim z toho být hodně smutno.

Pokud se týká hodnocení minulé vlády v čele s premiérem Andrejem Babišem, vnímám ji jako úspěšnou. Udělali několik významných kroků, které rozhodují o naší kvalitě života. Tak předně, v České republice žije 2,4 milionu starobních důchodců a vláda Andreje Babiše se k nim jako první polistopadová chovala laskavě, dobře a nezůstalo jenom u slov, starobní důchod dosáhl výše 15 336 Kč měsíčně v průměru. Senioři tedy mohou slušně žít a je třeba si počkat, jak na tuto sociální politiku naváže Fialova vláda se zemědělcem Jurečkou, který zasedl na post ministra práce a sociálních věcí. Výrazný posun, který využijí všichni občané, je viditelný rozvoj silniční komunikační sítě – nové silnice, obchvaty a zejména skok ve výstavbě dálnic.

To jenom ve stručnosti dva atributy, které byly dříve popelkou a které Babišova vláda zkrátka řešila a vyřešila.

Zbývá mně ještě Senát, ale čtenáři snad odpustí, že se hodnocení zatím zdržím. Jeho role, tedy vedení Senátu, kterou sehráli kolem nemocného pana prezidenta s cílem ho zbavit funkce hlavy státu, to bylo zatím to nejhnusnější, co na polistopadové politické scéně bylo doposud k vidění. Senát se v minulém roce stal prodlouženou rukou opozice v Poslanecké sněmovně a spojencem v realizaci programu „Antibabiš“. Spojencem, do kterého byly zapojeny politické strany a média a když bylo třeba i Brusel.

Vzhledem k tomu, že jste byl dlouhá léta prezidentem Agrární komory, zeptám se vás konkrétně na české zemědělství. Jaký byl v posledních měsících, možná i letech, jeho vývoj?

Zemědělství je odvislé od ročních přírodních cyklů a nelze dost dobře vyjmout jenom poslední měsíce. Základem agrární soustavy v našich přírodních podmínkách je skot a zde je vývoj doslova tragický. Z celkových stavů skotu 3,5 milionu v roce 1990 jsme na 1,4 milionu, tedy 40 procentech v roce 2020. Když vyjmeme reprodukční základ, to jest dojnice, tak tam jsme svědky dramatického pádu – 1,236 milionu jsme jich chovali v roce 1990 a v posledním statisticky uzavřeném roce 2020 už jenom 357 tisíc, tedy 28,9 %! Takový vývoj nepřipustila žádná civilizovaná země na světě. Nejde totiž jenom o produkci mléka a hovězího masa, ale také o udržení půdní úrodnosti. Skot produkuje hnůj, respektive chlévskou mrvu, která dodává půdě organickou hmotu, z níž se tvoří humus a udržuje její úrodnost. Tento staletý přirozený cyklus je narušen a dochází k devastaci půdy. Vše za letitého nezájmu politiků a – přiznejme si – většiny společnosti.

Jak jinak by mohla ve starých zemích EU produkce mléka stoupat od 7 % v Německu až o 29 % v Irsku, kdežto u nás, kde ani špičková dojivost 9 tisíc litrů na krávu nemůže nahradit dramatické snižování stavů krav, kvůli němuž jsme snížili výrobu mléka o 1,7 milionu litrů!

Běžnému čtenáři řekne víc srovnání produkce mléka na výměru půdy. Česká republika produkuje 75 000 litrů mléka na 100 hektarů zemědělské půdy. Sousední Německo na stejnou plochu už 170 000 litrů mléka a Holandsko 621 000 litrů mléka! Obrovský rozdíl v náš neprospěch není dán dojivostí, tu máme srovnatelnou a špičkovou, ale tím, že jsme drasticky snížili stavy krav, kdežto západní konkurence si je ponechala.

U dalších odvětví živočišné výroby je vývoj obdobný, chovu prasat hrozí dokonce jeho plošné ukončení v řádu 15 až 20 let a totální závislost na dovozech vepřového masa. To není fikce, ale realita – v roce 2020 jsme vyprodukovali už jenom 294 600 tun živé hmotnosti vepřového oproti 763 000 tunám roku 1990. Kdo by se divil, tak tomu jenom poznamenám, že chovatel dostává za kilo 24 Kč, stejně jako před 20 lety!

Dost ale čísel, shrnu. Zatímco staré země EU produkci zvyšují, my radikálně snižujeme, uvolňujeme hospodářský prostor a zvyšujeme dovozy potravin! V krizových situacích, například pandemie, je takovýto vývoj krajně nebezpečný a někdo by za něj měl nést zodpovědnost.

A jak dle vašeho názoru bude zemědělcům pod novou vládou? Na co se mají připravit? Konkrétně, podívejme se i na nového ministra zemědělství…

Základem produkce agrární soustavy, rovná se zemědělství plus potravinářství, jsou právnické osoby, tedy poměrně velké závody – akciové společnosti, s. r. o., družstva, je zde i několik koncernů. Tyto právnické osoby dávají na trh, vzato souhrnně, přes 80 % produkce, která se vyrábí v naší zemi. Produkce, která ale trvale klesá a naproti tomu se trvale zvyšují dovozy. Například zmíněného vepřového masa ze Španělska, zeleniny z Portugalska. No a nová vláda má v programu další znevýhodnění gró našich zemědělců zavedením zastropování dotací, přičemž Brusel na nás netlačí, povinné to ze strany EU není. Nová vláda s podporou parlamentní většiny 108 poslanců to chce udělat dobrovolně. Opakuji, EU nás k ničemu takovému nenutí. Naši vyjednavači a minulá vláda, minulý ministr zemědělství pan Toman udělali v Bruselu kus práce a vyjednali v rámci reformy Společné zemědělské politiky (teď běží přechodné období) pro ČR dobré podmínky – na rozdíl od ponižujících podmínek při našem vstupu do EU, které vyjednal pan Telička. Obávám se, že vláda premiéra Fialy půjde ve stopách politiků, kteří stáli na počátku sešupu naší produkce a naopak startu prudkého nárůstu dovozů potravin. Nutno dodat potravin, které nedosahují naší kvality! Lze doložit, ale o tom podrobněji někdy příště. A co mne osobně velmi mrzí, je to, že ti, kterých se tento neblahý vývoj týká, tedy zemědělci a jejich stavovské organizace, se nikterak nebrání.

Pokud se týká nového ministra zemědělství pana Zdeňka Nekuly, kterého prezident republiky jmenoval včera, tak těžko teď hned hodnotit. Jenom bych ocitoval meritorní větu z jeho vystoupení u pana prezidenta: „Dotační kyvadlo se vychýlilo k velkým podnikům, vrátíme je zpět“. To je póza, silná proklamace proti silným zemědělským závodům, které tvoří rozhodující část zemědělské produkce v naší zemi. Dejme ale 100 dní a pak teprve hodnoťme. Ale ti, kterých se to týká, ti nemají čas ani den.