Býval jste politikem. Na počátku devadesátých let poslancem České národní rady. Jak nahlížíte na dnešní politickou scénu?

Věci se hodně posunuly. Jsem velmi rád, že se už ve vrcholové politice nepohybuji. Je naprosto odtržena od běžného života. Propast mezi politiky a lidmi se neustále prohlubuje. Je to vidět třeba na uprchlické krizi. Hospicové dílo je mi mnohem bližší. Vidím v něm skutečné poslání.   

Více než dvacet let jste ředitelem vůbec prvního lůžkového hospice v České republice. Jde o zařízení sv. Anežky České v Červeném Kostelci, které bylo otevřeno na konci roku 1995. Jaký klíčový problém dnes hospice řeší?

Hospice se sice dostaly do sazebníku výkonů zdravotních pojišťoven, ale zdravotní pojišťovny hradí jen něco kolem padesáti šedesáti procent celkových nákladů. Potom ještě zbývá sociální složka, která je v hospicích velmi významná a ta se musí dotovat. Na dotace není nárok, takže zrovna v této době prožíváme velký boj, jak s nimi pro letošek dopadneme. Je to každý rok velké drama.    

Vyjdete finančně každý rok? Anebo je to neřešitelný problém?

Každý ředitel hospice má na začátku roku zajištěno zhruba padesát procent příjmů od zdravotních pojišťoven. Osm až deset procent od pacientů a zbytek je s velkým otazníkem. Čekáme, zda se ministerstvo práce a sociálních věcí nebo Krajský úřad Královéhradeckého kraje bude podílet na péči. Takže my musíme celý rok oslovovat sponzory a pořádat benefiční akce. Myslím, že by mělo dojít ohledně hospicové péče k propojení ministerstev zdravotnictví a práce a sociálních věcí. Aby část příjmů na nemocného byla prostě daná z MPSV. Tím by se financování hospiců řešilo systémově a tato péče by nebyla vázána na dotace.   

V České republice je kolem dvacítky hospiců. Jste nějak propojeni v této snaze třeba při tlaku na poslance?

Tak snažíme se na zákonodárce tlačit. Hospice jsou sdruženy v rámci poskytovatelů hospicové a paliativní péče. Patří sem také tzv. mobilní hospice. S odstupem svých dvaceti let zkušeností mohu říct, že nejsme příliš úspěšní. Ač se teoreticky uznává, že by se to mělo systémově řešit, tak se to dodnes nepodařilo. Při snaze to prosadit hraje roli i to, že životnost ministra je někdy plus mínus jeden rok. Než se k němu dostanete a prodebatujete to, tak to spadne pod stůl. Rozpočet hospicu Anežky České je ročně 23 milionů. To není málo peněz, ale v mnohém jsme závislí na tisícovkách drobných přispěvatelů. Na nich stojíme, a tak můžeme fungovat.

V jaké výši potřebuje ročně váš hospic dotace?

Je to zhruba pět milionů korun. Na dotace samozřejmě není právní nárok. Přijde buďto nějaká, anebo žádná. Ale zlepšilo se to během dvaceti let. A to především proto, že veřejnost má mnohem větší představu o tom, co hospice jsou a jak pomáhají při odcházení ze života. I řada politiků se toho chytá z prestiže a usilují, aby v jejich regionu hospic byl.  

Co vlastně hospic lidem prakticky zcela na konci života nabízí?

V Červeném Kostelci nabízíme všechny tři známé formy. To znamená lůžkový hospic, ambulanci léčby bolesti a paliativní medicíny a pak mobilní domácí hospicovou péči, kterou jsme zřídili teprve před pár lety. Mobilní hospic má rovněž plné personální vybavení. To znamená lékař, sociální pracovník, psycholog a na vyžádání také duchovní. Součástí mobilního hospicu jsou polohovací postele i dávkovače opiátů. Hospicová péče v domácnosti pacienta je mimořádně důležitou součástí naší náplně. Těžce nemocného doprovázíme v jeho domácím prostředí. Průzkumy totiž opakovaně potvrzují, že plných 80 % lidí si přeje odejít doma. Realita je ovšem doposud zcela opačná.

Mobilní hospice jsou finančně kryty jak?

V tuto chvíli nejsou mobilní hospice zakotvené v sazebníku výkonů zdravotní péče. Proto se podílíme na pilotním projektu, který vyhlásila Všeobecná zdravotní pojišťovna a ministerstvo zdravotnictví. Cílem je ověřit na vzorku 400 lidí klady a zápory poskytování péče v domácnostech. Výsledky se porovnají s lidmi, kteří jsou umístěni v nemocnicích. I nemocní volají po systémovém řešení. Není možné, aby mobilní hospice byly hrazeny z nějakých darů sponzorů a neměli vůbec
žádnou smlouvu s pojišťovnou. V sazebníku výkonů by prostě měla být samostatná odbornost paliativní a hospicové domácí péče. Je to prostě nutné. Mobilní hospicová péče bude podle mého narůstat. My zatím máme k dispozici tři posádky. Ty se pohybují v okruhu 25–30 kilometrů od Červeného Kostelce a slouží denně 24 hodin sedm dní v týdnu.

Jak často se stává, že se již nevyléčitelně nemocný vrací z hospicu zpět do domácího ošetřování?

Někdy se to samozřejmě stává. Odpovím i trochou statisticky. Za dvacet let jsme u nás přijali 7700 lidí z celé České republiky. V posledním období je to 400 pacientů. Z nich tak kolem 350 u nás zemře. Průměrná délka pobytu nemocného tady jsou dva týdny. Pokud se podaří zvládnout bolest, tak se někteří ještě vracejí a jsou v péči mobilního hospice.

Hospice byly před dvaceti lety vnímány i s nedůvěrou. Jejich novodobá kolébka je v Anglii a v našich poměrech tehdy působil hospic cize. Už bereme tato zařízení jako součást života?

Náš hospic je prakticky v centru města. Když jsme jej před dvaceti lety stavěli, tak byli osloveni i sousedi, zda si jej přejí. Někteří byli i zásadně proti. Třeba blízké pekařství. Ale to se rychle změnilo a pekaři nám nakonec nějaký čas dodávali zdarma housky. Zbytečné předsudky se překonaly a umírání už nebývá tabu. Vyšlo o tom v uplynulých letech i mnoho literatury, lidé jsou poučenější. Je to dokonce mnohdy i téma bakalářských a diplomových prací.

V létě roku 2013 navštívil váš hospic prezident republiky Miloš Zeman. Byla to vůbec jeho první návštěva v hospici. O necelý rok později vás navštívila i jeho manželka Ivana. Měly tyto návštěvy nějaký konkrétní dopad?

To bych přímo neřekl, ale zviditelnilo nás to hodně a návštěv jsme si velmi vážili. Prezident Zeman navštívil nejen červenokostelecký hospic, ale i Domov svatého Josefa v Žirči u Dvora Králové, který provozujeme. Jde o jediné zařízení v České republice, kde pečujeme s kapacitou 88 lůžek o pacienty s roztroušenou sklerózou. Vzpomenu jen, že prezidenta tehdy doprovázel i kardinál Dominik Duka. Myslím, že Zeman tehdy vhodně upozornil na hospicovou péči a její klíčový význam.