Nedávno jste dostala „nařezáno“ v anketě, kterou jste udělala na svém facebookovém profilu. Většina hlasujících si myslí, že možnost dát děti do mateřské školy od dvou let je zločin. To nebyl povedený výsledek.

Nebo právě naopak. Já samozřejmě věděla, že se tam vrhnou dvě skupiny lidí. První bych nazvala zarputilými přívrženci „mateřské náruče“ a druhou guerillou Václava Klause ml. Ale já tu anketu dávala z trochu jiného důvodu. Zajímala mne diskuse. A v ní se objevilo skoro 2 000 příspěvků. Což je obrovské množství podnětů. Tak jsem z toho vydělila takových 500 nadávek a nactiutrhačných či výhrůžných postů, ještě o něco více příspěvků na téma „stát znásilňuje rodinu a vytrhává děti z náručí matek, kam patří minimálně do čtyř, pěti, šesti let“. A zůstaly mi stovky diskusních vstupů od paní učitelek, učitelů a ředitelek či ředitelů. Nebýt té ankety, strávila bych získáváním takového informačního bohatství dlouhé týdny. Potvrdily se mi některé věci, které jsem cítila a věděla již dříve. Především to, že opatření spojená s rozhodnutím zajistit všem dvouletým dětem od roku 2020 možnost přístupu do školek, budou-li rodiče chtít, se zpožďují. To je vážná věc. Mohla jsem si přečíst řadu velmi precizních rozborů toho, co se ve školství stalo v posledních měsících. A to ne z pohledu tiskových zpráv ministerstva z posledních měsíců, ale očima lidí, kteří přímo pracují s dětmi.

Takže vás ta prohra v anketě nemrzí?

Vůbec ne. Existuje velmi reprezentativní výzkum veřejného mínění z podzimu loňského roku, který dělalo pracoviště Akademie věd. Podle něj zavedení práva na místo ve školce pro dvouleté děti podporuje 65 procent dotázaných, proti je jen 26 procent. Já vím, že veřejnost tuto možnost chce. To jsem si nemusela ověřovat. Já chtěla diskusi o problémech, které jsou s tím spojené. Protože nejde jen o právo na místo, jde hlavně o to, jakou kvalitu budeme schopni zajistit. Nejde přitom jen o ten budoucí stav od roku 2020, protože od toho roku by měly děti nebo z jiného úhlu jejich rodiče jistotu místa v MŠ v místě bydliště. Do té doby je na ředitelkách, zda takové dítě přijmou, nebo ne – a k 1. září 2017 jich do mateřských škol nastoupilo skoro 45 tisíc. Což není žádná novinka, protože rok předtím k 1. září 2016 to bylo podobné. To je bezmála polovina populačního ročníku. Navíc když hovořím o kvalitě, je třeba ji vidět jako kvalitu pro děti, ale také pro učitelky.

Jak to myslíte?

Jednoduše – nemůžeme po učitelkách chtít, aby měly 28 dětí ve třídě a v tom třeba sedm dvouletých dětí, nějaké děti s problémy učení a zároveň, aby měly učitelky individuální přístup k dětem. Musíme jim vytvořit nějakou kvalitu podmínek. My po nich chceme hodně a ještě víc než hodně již minimálně deset patnáct let. Ale podmínky jsou stále špatné. To nemůže dobře dopadnout. Součástí těch podmínek musí být tedy významné snížení počtu dětí ve třídě a tam, kde to není možné z prostorových důvodů, je nutné jít cestou výrazného navýšení počtu učitelek a chův.

Nemělo se na to ale myslet dříve? Tohle vypadá jako honění vlaku, který již odjíždí z nádraží.

Pouze připomenu, že návrh na zavedení míst pro dvouleté děti od roku 2020 byl poslanecký a podporovala ho tehdejší Sněmovna napříč stranami. Podstané je, že Sněmovna ho schválila v roce 2016. Já se pokusila jako ministryně s tímto zadáním vyrovnat a nastavit podmínky tak, aby to bylo možné. Podle mne se podmínky začaly zlepšovat oproti letům minulým a šly do toho již nemalé investiční peníze. Navíc ještě jednou – platí to až od roku 2020, jsme tedy v určité fázi příprav. Nicméně pro mne bylo vždy prioritní, aby se nám podařilo snížit počet dětí ve třídě, a naopak zvýšit počet učitelek a případně zajistit chůvy. V roce 2017 i v roce 2018 v rozpočtech jde na mateřské školy více peněz než dříve. Ředitelkám se snížila přímá pedagogická činnost. V rozpočtu byly peníze i pro více úvazků. Třetina mateřských škol má chůvy. Plán byl jasný – poctivě mateřským školám zaplatit dost učitelek na celou provozní dobu MŠ, dosáhnout snížení počtu dětí v MŠ na 20 na třídu, a tam, kde to prostory nedovolí, tak alespoň zvýšit počty učitelek na třídu. Tyto změny nemají zlepšit kvalitu jen pro děti dvouleté, ale pro všechny děti v MŠ. Já jsem přesvědčena o tom, že pokud na věci budeme pořádně pracovat, tak se to zvládnout dá. Potřebujeme ale úspěšný start reformy financování škol od 1. 1. 2019. Spravedlivé financování mateřských škol a férové podmínky pro paní učitelky jsou totiž to, oč tu běží. Dluhy vůči nim se zvyšovaly „tiše“ více než deset let.

Nicméně od učitelek jste dostávala pořádný „kartáč“, skutečně minimum jich plošný a absolutní nárok (to je jistotu místa ve školce v místě bydliště) od roku 2020 pro dvouleté děti podporuje.

Já se jim nedivím. Podle mne to má několik zcela pochopitelných a racionálních důvodů. První je, že lidé ve školství už nevěří žádným slibům státu. V minulosti mnohokrát platilo, že si učitelky a učitelé přečetli v novinách, jak dostávají přidáno, ale ve výplatě se nic neukázalo, nebo dostali dokonce méně. A nyní jim říkáme, že peníze na investice a personální zabezpečení jsou, ale zároveň čelí pokusu MŠMT snížit – údajně dočasně a přechodně – investice do reformy financování škol na 75 procent. Je tu také překvapivé zrušení státem financovaného překrývání učitelek ve třídách kolem poledne, což je naprosto neuvěřitelné, protože peníze na to jsou v rozpočtu vyčleněny a neexistuje důvod, proč jim tyto finanční prostředky nedat. A navíc prudkou a nekoncepční změnou k 1. lednu 2018 dostat ředitele a ředitelky do neskutečné situace, že pokud si zajistili lidi na tuto práci, tak je teď nemají z čeho zaplatit. Vždyť si musí připadat jako v Kocourkově. Je tu i pokus odložit zvýšení platů ze září na leden, a to v naprostém rozporu s usnesením Poslanecké sněmovny z listopadu loňského roku, které naopak jasně řeklo vládě, že platy ve školství mají přednost a mají se zvýšit od září. Je tu pokus erodovat a asi výhledově zrušit naprosto zásadní reformu financování regionálního školství, která má začít fungovat od 1. ledna 2019. To všechno jsou miliardy ven ze školství někam jinam.

Ale stejně občas ještě vášnivě diskutujete s učiteli na vašem facebooku kvůli kariérnímu řádu, tak jste se dostala pod palbu znovu.

To je podobný příběh. Mně bylo samozřejmě jasné, jakou odezvu to vyvolá. Ale já se chci se všemi skupinami ve školství bavit, jakkoliv se do mne někteří trefují a kritizují mne. Chci znát názory všech. Chci znát názory celého spektra učitelů. A bylo jasné, že pokud vzpomenu, ano, provokativně, na okolnosti neschválení kariérního řádu, vzbudí to debatu. Tento týden jsem byla několikrát na besedách s učiteli ve školách a znovu a znovu mě žádají o věci, které byly právě součástí kariérního řádu a byly o zlepšení postavení učitelů. Není to tedy nějaká má ješitnost, ale zase názory jiných učitelů a učitelek (a není jich málo!), které mě k takovým debatám vedou. Peníze, které byly v rozpočtu již připraveny třeba pro zlepšení situace třídních učitelů nebo lepší boj s šikanou, tak tyto peníze odešly pryč s pádem kariérního řádu v Senátu. Já nyní hledám politickou podporu pro velmi rychlé řešení tohoto problému. A myslím, že se najde.

Když se vrátíme k dvouletým dětem – vláda dala k návrhu ODS zrušit možnost rodičů mít pro své děti jistotu místa ve školce od roku 2020 negativní stanovisko, ministr Plaga naopak návrh ODS v médiích podpořil. Jaká je tedy budoucnost dvouletých dětí v mateřských školách?

Kdo se alespoň trochu realisticky podívá na demografickou křivku, ten vidí, že se prostor pro dvouleté v mateřských školách bude zvětšovat. Jde o to, aby zároveň byly podmínky pro zlepšení kvality. Zdůrazňuji, že kvality pro děti, ale i kvality pro učitelky. Bavím se nyní s řadou ředitelek mateřských škol a hledáme společně takové zlepšení podmínek jejich práce, které jim pomůže. Samotný návrh na zrušení nároku pro dvouleté totiž neřeší nic. Ten nepřinese snížení počtu dětí ve třídách, nepřinese nové investice. Naopak, celý proces investování do mateřských škol a investování do jejich personálního obsazení se zastaví. Popravdě: kromě kroků, které jsem učinila pro mateřské školy a zlepšení podmínek v nich já, tak nedělal nikdo nikdy nic a mlčelo se. Změna od roku 2020 naopak zajišťuje, že se prostě musí změnit věci k lepšímu. Tedy aby se pokračovalo poctivě směrem k MŠ podle původního plánu, zvyšovaly se kapacity, finance, které jsou potřebné pro snížení počtu dětí ve třídách. Čili dále pracovat na kvantitativním i kvalitativním řešení co nejlepších podmínek v MŠ, nejen pro děti mladší tří let. To je totiž dlouhé roky se zvyšující dluh, který je načase splatit.