Co bylo příčinou generálovy nabídky na rezignaci?

Funkce náčelníka generálního štábu je v našich podmínkách posledních třicet let funkcí vrcholovou, z níž již nelze v resortu postoupit na funkci vyšší. Konec v takové funkci prakticky znamená konec v armádě. Další činnost je možná buď na nadnárodní vojenské úrovni, případně v resortu jiném, třeba v diplomacii. Obojí se již stalo, nejednalo se však o plně standardní postup. Takže nabídka rezignace, pokud tedy opravdu padla, jak se objevilo ve zprávách, byla zároveň nabídkou ukončení jedné dosti úspěšné vojenské kariéry.

Říkáte, že jde o funkci vrcholovou v posledních třiceti letech. V minulosti tomu bylo jinak?

Například ve třicátých letech existovala funkce generálního inspektora branné moci, který stál v čele zcela nezávislé kontrolní instituce. Do této funkce byl v prosinci 1933 přesunut generál Jan Syrový právě z funkce náčelníka hlavního štábu. Důvodem byla skutečnost, že generál Syrový měl sice obrovskou autoritu mezi vojáky a zkušenosti v nejvyšších velitelských funkcích za války i v míru, chybělo mu však potřebné nejvyšší vojenské vzdělání a nebyla již naděje, že by je mohl získat. Ovšem generál Syrový měl v té době pouhých pětačtyřicet a nehodilo se, aby byl v takovém věku pensionován. Ve funkci generálního inspektora mohl využít své zkušenosti ve prospěch branné moci.

Pokud vím, tak funkce inspektora existuje i v naší armádě...

To je sice pravda, ale dotyčný je přímým podřízeným náčelníka generálního štábu, jedním z jeho zástupců. Na rozdíl od třicátých let jde tedy o funkci nižší, přechod do ní by znamenal služební sestup, tedy možný signál ohledně zjevného nezvládnutí funkce vyšší.

Jaká byla situace v období poválečném?

Musíme vynechat celé období až do konce šedesátých let, neboť tehdy se z funkce náčelníka hlavního či generálního štábu odcházelo převážně z politických důvodů, včetně politické kriminalizace. Určitá normalita nastává až s obdobím normalizace, což je vcelku zajímavá slovní hříčka. Od sedmdesátých let se prosadila koncepce plné podřízenosti generálního štábu vůči ministerstvu národní obrany, neboť náčelník generálního štábu byl jedním ze zástupců ministra a těchto zástupců bylo několik. Situace byla kodifikována v září 1971 přesně podle sovětského vzoru, neboť vznikly funkce dvou prvních zástupců a jedním z nich byl právě náčelník generálního štábu.

Jaká byla tehdejší vojenská realita?

Ministrem národní obrany byl v září 1971 generál Martin Dzúr, jeho prvním zástupcem byl generál Vasil Valo a prvním zástupcem, náčelníkem generálního štábu, byl generál Karel Rusov. V červenci 1979 generál Vasil Valo zemřel a do této funkce byl v listopadu 1979 jmenován generál Karel Rusov. Funkci prvního zástupce ministra a náčelníka generálního štábu převzal generál Miloslav Blahník. Zde máme první způsob přechodu z funkce náčelníka generálního štábu do funkce nikoli nižší.

Říkáte první způsob, byl ještě nějaký druhý?

Ano, byl, i když zde šlo o politické ovlivnění. Na podzim 1989 byl ministrem národní obrany generál Milán Václavík, jeho prvním zástupcem a náčelníkem generálního štábu generál Miroslav Vacek. Při vzniku nové vlády, dané známým politickým vývojem u nás, se generál Vacek v prosinci 1989 stal ministrem národní obrany.

Zůstaňme v poválečném období. Jakým způsobem tedy naši náčelníci generálního štábu odcházeli z funkce a v kolika letech?

V letech 1945 až 1992 se ve funkci náčelníka hlavního či generálního štábu vystřídalo deset osob. Generál Bohumil Boček byl odvolán z funkce v červenci 1948 kvůli politické kriminalizaci jeho syna, a to ve věku 54 let. Generál Šimon Drgač byl odvolán z funkce v dubnu 1950 zároveň s odvoláním ministra generála Ludvíka Svobody, a to ve věku 58 let. Generál Jaroslav Procházka byl odvolán kvůli zjevné nekompetentnosti v lednu 1952 ve věku 55 let. Generál Václav Kratochvíl byl odvolán ze zdravotních důvodů v červenci 1958 ve věku 55 let. Generál Otakar Rytíř byl odvolán kvůli takzvané odnovotnizaci armády v dubnu 1968 ve věku 55 let. Generál Karel Rusov byl převeden do funkce prvního zástupce ministra v listopadu 1979 ve věku 55 let. Generál Miloslav Blahník byl převeden do funkce stálého zástupce náčelníka generálního štábu Spojených ozbrojených sil v Moskvě v říjnu 1987 ve věku 60 let. Generál Miroslav Vacek odešel do funkce ministra národní obrany v prosinci 1989 ve věku 54 let. Generál Anton Slimák uvolnil funkci rehabilitovanému důstojníkovi v květnu 1991 ve věku 50 let. Generál Karel Pezl zůstal ve funkci i po rozdělení státu a opustil ji v červnu 1993 ve věku 66 let.

Z tohoto přehledu se zdá, že v odvolání některých náčelníků štábu měli prsty tehdejší ministři obrany. Nemýlím se?

Nemýlíte. Ministr Čepička stál zjevně za odvoláním generála Drgače a pravděpodobně i generála Procházky. Určitý nesoulad mezi ministrem Lomským a generálem Kratochvílem byl asi maskován zdravotními důvody. Ministr Dzúr byl viditelným nástrojem při odvolání generála Rytíře. Nelze zcela vyloučit, že ministr Václavík si prosadil odchod generála Blahníka, ministr Dobrovský pak kvůli nástupu rehabilitovaného důstojníka prosadil odchod generála Slimáka.

Takže současný spor mezi ministryní obrany a náčelníkem generálního štábu není ničím novým?

Onen avizovaný spor nedokážu posoudit. Pokud ovšem náčelník generálního štábu nabídl rezignaci, může jít o spor zásadní. Všechny zainteresované strany však mlží situaci takovým způsobem, že nyní nedokážeme odhadnout, co v jejich interpretaci je informací, co dezinformací, co výmluvou a co snad i zjevnou lží.

Dost silná slova, rozhodně velmi pesimistická...