Zdá se, že covidová nákaza pomalu slábne a s očkováním bychom se mohli epidemie zbavit. Co nám po ní ale zůstane za jizvy a rozdělení v české společnosti?

Bohužel musím říct, že váš optimismus nesdílím. Zažíváme momentální pokles nakažených. Neobjednali jsme dostatek vakcín, takže cíl dosažení kolektivní imunity je pořád hodně daleko. Covidová krize zanechá v naší společnosti hlubokou rýhu. Některých lidí se vůbec nedotkla, jiným vzala v podstatě vše.

Mám na mysli nejen ztráty našich blízkých, ale také ztráty roky budovaných podnikání, pracovních míst, ztrátu jednoho roku života našich dětí nebo ztrátu osobních životů přetížených lékařů a sester. Dopad na psychiku, rapidní nárůst domácího násilí, to jsou jen některé z dalších důsledků současného stavu. Velkou jizvu utrpěla také mezigenerační rovnost, kterou jsme velmi vychýlili.

Do toho nás v říjnu čekají volby. Vít Rakušan hovoří o tom, že podzimní volby budou soubojem generace „starého“ Česka s tím „novým“. A je pravdou, že voličská struktura dvou hlavních favoritů – ANO a Pirátů – je výrazně generačně definovaná. Jsme svědky „generačního střetu“ ve smyslu střetu dvou pohledů na svět, definovaných odlišnou generační zkušeností?

Každá generace je jiná a má své priority. Nemyslím si, že by to byla revoluce, z mého pohledu dochází spíš k evoluční obměně, i když s chybějící jednou generací. Obměna samozřejmě není lehká, z funkcí se odchází velmi těžko a jen skutečné osobnosti umí odejít středem. Nicméně pro naši zemi je obměna nesmírně potřebná. Podívejme se na státy kolem nás. Novou krev a energii potřebujeme jako sůl. Potřebujeme vizi a směr, obnovení důvěry, obnovení našich spojenectví, hodnot, které uznáváme. Potřebujeme nastolit novou politickou kulturu.