Prožili jsme rok, ve kterém se zásadně měnil svět. Nejen v politice či ve finančním světě, ale až do úrovně jednotlivců, kteří v důsledku pandemie měnili své dosavadní mezilidské chování a ekonomické rozhodování. Jaké to bylo pro vás jako pro ekonomku sledovat, jak se v uvozovkách „přepisují dějiny“, dosavadní postuláty a zvyklosti přestávají během několika dní platit a rodí se něco zcela nového?

Odhlédnu-li od všeho utrpení a lidských ztrát, které prožíváme, pro ekonoma to byl velmi zajímavý rok. Všichni jsme byli a pořád jsme součástí jednoho velkého řízeného sociálního a ekonomického experimentu. Úkolem nás ekonomů (a sociologů) je upozorňovat na následky a hledat nástroje, jak negativní následky tlumit a naopak ty pozitivní podpořit. Covidová krize 2020 byla a je jedním velkým urychlovačem. Změny, které by si jinak vyžádaly pár let, probíhají ve dnech a týdnech a sledujeme je v přímém přenosu.

Ne každému ekonomovi se poštěstí „být u toho“, když dochází ke změně paradigmatu. A to se v tuto chvíli děje. Vir nelze porazit, to je iluze. Budeme se s ním muset naučit žít. A proto tedy hledáme nový ekonomický model. Takový, který na jedné straně umožní zahrnout do fungování ekonomiky limity naší planety, a který, na straně druhé, umožní české ekonomice transformaci směrem k produkci s vyšší přidanou hodnotou.

Myslíte si, že pandemie sama o sobě nějak trvale ovlivní naše jednání ve smyslu, že na sebe budeme opatrnější, budeme více dbát o své zdraví, změníme životosprávu atd.? Že to bude pro náš pohodlný život v 21. století taková „facka v pravý čas“?

Domnívám se, že změna našeho chování bude trvalá. Covid nás totiž připravil o falešný pocit bezpečí, s nímž jsme dlouho žili. Pocit, že se nemůže nic stát, a vše zlé se odehrává daleko od nás a nemá na nás žádný vliv. Rok 2020 zcela nepochybně vedl k tomu, že jsme si znovu uspořádali životní hodnoty a priority. Opakované lockdowny představují velkou psychickou zátěž, mnoho lidí ztratilo pravidelný příjem. Přechody na práci z domova způsobily u mnohých změnu životního stylu (mnozí začali běhat nebo se otužovat) a zlepšení životosprávy. Myslím, že tyto změny přetrvají i v době, kdy akutní nebezpečí pomine, a to je dobře.

Vstupujeme nejen do nového roku, ale i do nového desetiletí. Mnozí experti si myslí, že toto desetiletí bude „transformační“ a že v něm budeme sledovat zásadní společenské a ekonomické změny, ve kterých se bude exploze technických vynálezů z posledních dvaceti let promítat do zásadních strukturálních změn ekonomiky a běžného života. Covid podle nich tento očekávaný trend ještě urychlil. Můžeme podle vás skutečně očekávat v tomto desetiletí bouřlivé ekonomické a společenské změny?

Já se dokonce domnívám, že největší změny zažijeme v příštích 3–5 letech. Covid je skutečně urychlovačem, a to skoro ve všech oblastech. Čeká nás výrazná digitální transformace společnosti a díky tomu budeme čelit zcela novým kybernetickým hrozbám. Velmi důležité tedy je, abychom si kontrolu např. nad pokrytí 5G podrželi v Evropě. Dojde taktéž k obrovské změně na trhu práce... Celá řada profesí zřejmě zanikne (např. bankovní úředník), některé nově vzniknou (např. bioinformatik), jiné zcela změní charakter. Obrovská poptávka bude po analyticích schopných pracovat s velkými daty a taktéž vznikne velká poptávka po pozicích v oblasti kybernetické bezpečnosti.

Tak trochu opačný pohled nabízejí jiní analytici, kteří tvrdí, že až příští rok covid odezní, budou se muset uskromnit především lidé s preferencí zážitků a potěšení. Tito lidé, žijící hlavně ve městech, kteří si „nabalili“ hypotéky a leasingy, budou otřeseni, naopak venkov s komunitnějším, solidárnějším a skromnějším způsobem života přežije otřes po pandemii lépe. Tedy že koronavirus v kratším horizontu (řekněme v roce 2021, možná v následujícím) onen „boom“ změn spíše utlumí. Co si o tomto pohledu myslíte?