Prožili jsme rok, ve kterém se zásadně měnil svět. Nejen v politice či ve finančním světě, ale až do úrovně jednotlivců, kteří v důsledku pandemie měnili své dosavadní mezilidské chování a ekonomické rozhodování. Jaké to bylo pro vás jako pro ekonomku sledovat, jak se v uvozovkách „přepisují dějiny“, dosavadní postuláty a zvyklosti přestávají během několika dní platit a rodí se něco zcela nového?
Odhlédnu-li od všeho utrpení a lidských ztrát, které prožíváme, pro ekonoma to byl velmi zajímavý rok. Všichni jsme byli a pořád jsme součástí jednoho velkého řízeného sociálního a ekonomického experimentu. Úkolem nás ekonomů (a sociologů) je upozorňovat na následky a hledat nástroje, jak negativní následky tlumit a naopak ty pozitivní podpořit. Covidová krize 2020 byla a je jedním velkým urychlovačem. Změny, které by si jinak vyžádaly pár let, probíhají ve dnech a týdnech a sledujeme je v přímém přenosu.
Ne každému ekonomovi se poštěstí „být u toho“, když dochází ke změně paradigmatu. A to se v tuto chvíli děje. Vir nelze porazit, to je iluze. Budeme se s ním muset naučit žít. A proto tedy hledáme nový ekonomický model. Takový, který na jedné straně umožní zahrnout do fungování ekonomiky limity naší planety, a který, na straně druhé, umožní české ekonomice transformaci směrem k produkci s vyšší přidanou hodnotou.
Myslíte si, že pandemie sama o sobě nějak trvale ovlivní naše jednání ve smyslu, že na sebe budeme opatrnější, budeme více dbát o své zdraví, změníme životosprávu atd.? Že to bude pro náš pohodlný život v 21. století taková „facka v pravý čas“?
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
