Pane režisére, protiepidemická opatření se začínají rozvolňovat. Jak vy jste zvládl tu dobu koronavirovou?

Já jsem během té koronakrize pracoval. Natočil jsem internetový seriál Škola mého života. To se nám podařilo, než to úplně zavřeli. I když nějaká ta opatření už byla. A zaplaťpánbůh jsem v červnu a v červenci stihl natočit film Stáří není pro sraby. Teď jsme dotočili Bastardy čtyřku. A ve dvou jiných filmech jsem hrál. Takže jsem vlastně točil jako o život korona nekorona.

Jak moc vás ta protiepidemická opatření při práci omezovala, co jste museli při natáčení na place třeba měnit?

Například měly být obrazy, kdy bylo třeba hodně komparzu, to se muselo upravovat. Ta opatření to prostě nedovolovala. Říkal jsem tomu epidemická cenzura. (smích)

Jak moc stát pomáhal v době těch omezení právě filmařům? A celkově, jak jste spokojen s ministrem Zaorálkem, na kterého si někteří lidé z kultury už dlouhodobě stěžují?

Já jsem žádnou podporu nežádal. Nevím od kolegů, koho a jakým způsobem podpořili, nebo nepodpořili. Nebudu ministra Zaorálka hodnotit, protože bych byl neobjektivní, neboť jednu chvíli to vypadalo, že ministrem kultury bude jeden z mých opravdu velmi dobrých kamarádů. Ale nakonec byla taková velmi zvláštní rošáda kolem toho... Takže hodnotit pana Zaorálka nebudu. Já jsem po něm nikdy nic nechtěl, takže ani nemohu říct, co fungovalo, a co ne. Pro mě je to už takový politický matador, takový nemastný, neslaný...

Velkou diskusi před časem vyvolal určitý názorový střet mezi houslovým virtuozem Pavlem Šporclem a právě Lubomírem Zaorálkem. Šporcl napsal otevřený dopis, ve kterém mimo jiné uvedl, že stav kultury v ČR je katastrofální. Rok po vyhlášení prvního nouzového stavu je podle něj kultura na konci zájmu vlády i prezidenta. Ministr kultury Zaorálek argumentoval pak mj. tím, že právě Šporcl, respektive jeho agentura, na „podpoře“ pobral přes 700 tisíc korun. Co na tuto určitou slovní přestřelku říkáte? Někdo říkal, že Zaorálek se vrátil do doby Milouše Jakeše, někdo zase, že si Šporcl a vůbec kultura tedy nemá na co stěžovat...

Zásadní problém je, že se hrozně zobecňuje. Kultura, to je tak široký pojem... Už jsme se o tom bavili v minulém rozhovoru v souvislosti s herci. Čeští herci, to nejsou čtyři lidé, kteří jdou z filmu do filmu. To jsou desítky, stovky lidí i v regionech. A ti prostě potřebují podporu.

Opakuji, nejsem kritik vlády. Ta si covid nevymyslela. Ani premiér určitě není nadšený z toho, že je pandemie. I jeho to třeba bude stát řadu politických bodů. A nejsme přece jediní, kteří s covidem bojují. Nejen nám dělá problém ta epidemie i opatření proti ní. Myslím, že kdyby se lidé podívali, jaká opatření a jaké sankce při jejich nedodržení mají v jiných státech, tak by zjistili, že na tom nejsme nejhůř.

Problém je, že se vždy ustoupí tlaku veřejnosti. Vláda něco vymyslí, nařídí, pak zjistí, že je to chyba. A pak si lidi říkají – panebože, kdo to tam tedy vymýšlí, když se nezamyslí nad všemi okolnostmi. A tím potom lidé té vládě a jejím nařízením nevěří. Takže je to spíš taková neprofesionálnost, ukvapenost.

Je jasné, že se to musí stále nějakým způsobem měnit, protože i ta křivka se mění. Nicméně, někdy je to komunikované zvláštně. A mně hrozně vadilo, zkraje, jak se to uvolnilo, když bylo zřejmé, že premiér podlehl tlaku veřejnosti, ať už před létem nebo před Vánoci. A právě tohle pak vytváří dojem, že je to neprofesionální.

Kultura stejně jako mnoho dalšího začíná znovu ožívat. Co říkáte na podmínky, které jsou pro kulturu nyní nastaveny? Ať už je to třeba omezená kapacita diváků, testy, roušky, nesmí se jíst v kině...

Víte co, když jdu na akci a musím mít test, předpokládám, že ho mají všichni a jsou tedy negativní. Tím pádem podle mne už nepotřebuji roušku, můžu si vzít třeba i ten popcorn. Ale to je můj subjektivní názor. Nejsem lékař, epidemiolog. Ale z logiky věci mi přijde, že klíčová informace pro mě je ta, že všichni na té akci jsou zkrátka negativní. Negativní ve smyslu covidu, pozitivní ve smyslu uměleckém. (úsměv) Takže si myslím, že už jsou další věci zbytečné. Ale to je skutečně jen názor nevystudovaného režiséra. (smích)

Je to opravdu složitá doba. Já – kromě toho, že točím filmy –  provozuji restauraci. Zatímco s vámi mluvím, tak krájím řízky, griluji hermelín, dělám smažáky... Kuchaři prostě odešli do jiné branže, v této se teď bojí pracovat, zcela logicky. Je to nejistota. A jsou další věci, problémy, které ta pandemie přinesla.

Ale znovu opakuji, covid si nevymyslel Babiš, vláda, Zaorálek nebo kdokoliv jiný. Vadí mi ale, že i tato situace nedonutila některé lidi nebýt sobci. A časem se ukáže, jestli a kdo této situace využil na to, aby třeba zbohatl.

Jak moc se kultura podle vás změní, až pandemie odezní? Bude o ni mezi lidmi, kteří sami jsou v mnoha případech kvůli pandemii finančně na dně, zájem?

Pevně věřím, že se lidé vrátí do divadel, do kin... Chvíli to asi potrvá, ale vrátí se. Víte, ať je to, jak je to, Češi jsou kulturní národ, máme například obrovské množství divadel. Jak se kolikrát snaží nám někdo naznačit, že jsme nějaký národ Švejků a podobně, tak co se týče kultury, tak rozhodně na tom nejsme špatně. Takže je hrozně důležité, aby se lidé ke kultuře vrátili. Ale že se bojím, že to bude složitější... to ano, to se opravdu bojím.