V druhé půli týdne obletěla celý svět zpráva o smrti význačného diplomata Henryho Kissingera, který na jaře oslavil 100. narozeniny. Co se vám v souvislosti s jeho prací vybaví? Lze ho označit za jednoho z největších světových diplomatů?

Henry Kissinger určitě patří k nejvýznamnějším světovým diplomatům druhé poloviny 20. století. To je bez jakýchkoli debat. Považuji ho za významného představitele realistické diplomacie, tedy člověka, který se snaží hledat řešení mezinárodních otázek především s přihlédnutím k mocenským poměrům. Otázky míru a stability pro něho byly mnohem důležitější než otázky ideologie a někdy i spravedlnosti.

Je to dvojsečné a platí to i pro jeho osobu. Kissinger na jednu stranu získal Nobelovu cenu míru a z druhé strany je odůvodněně obviňován z válečných zločinů. Tohle všechno patří k reálpolitice. Hledání stability prospívá míru a hledání stability bohužel někdy vede k praktikám, která by mohly být označeny jako zločinné. Pokud se reálpolitika dělá dobře, počet obětí údajných nebo skutečných zločinů je daleko nižší než počet obětí válek a konfliktů, které často spouštění ideologové.

Ty údajné zločiny, které jste zmínil, se objevily v článku, který vyšel v pro mě překvapivém místě. Americký časopis zaměřený na hudbu The Rolling Stone vydal text s názvem „Válečný zločinec Henry Kissinger konečně zemřel“.

Nepochybně byl kontroverzní osobností. Z hlediska lidí, kteří se na svět dívají pouze skrze buď hledisko ideologie nebo lidských práv, je označen za zločince. Neuvědomují si, že se podílel na rozhodnutích, která předcházela horším konfliktům a v určitých chvílích mohl přispívat k míru a lepšímu porozumění mezi národy.

Jaké přístupy v globální politice zanechal? Jak se osvědčily v průběhu času?

Bez nejmenším pochyb přetrvává jeho čínská diplomacie. Kissinger byl schopen otevřít dialog s maoistickou Čínou, ve které zuřila kulturní revoluce. Na tom Západ staví dodnes a proto měl v Číně tak výjimečné postavení. Jeho politika vůči Číně pro mě dodnes zůstává inspirativní.

V případě ostatních otázek je to spornější. Podporoval celou řadu diktátorů, kteří nepřečkali a je dobře, že nepřečkali. Jeho řešení vietnamského konfliktu bylo poměrně kruté, protože bylo spojeno s masivním bombardováním civilního obyvatelstva.

Patří k němu ovšem i názorová flexibilita, kterou předváděl naposled v případě konfliktu na Ukrajině, který hojně komentoval. Na toto se lze dívat bez jakéhokoli většího hodnocení, bez konstatování, jestli to bylo dobře nebo špatně. Tu názorovou flexibilitu může někdo brát jako neřest, jiný jako diplomatickou ctnost a já se na to dívám neutrálně. Jak jsem uváděl, pro mě je nejzajímavější jeho čínská diplomacie.