Na Facebooku jste 16. 3. upozornil, že německá policie den předtím zabavila kamion zdravotnického materiálu, který byl zaplacen a mířil do středočeských nemocnic, a plánované operace musely být odloženy. O čem takovéto chování svědčí?

Měli bychom Němcům hlasitě poděkovat, že nám opět názorně předvedli, jak si představují „solidaritu“. Měli bychom si to zapamatovat a postupovat podle osvědčeného postupu, „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Při vší korektnosti, myslím logické a diplomatické, nikoli politické, bychom si měli uvědomit, že Němci, a nejen Němci, budou chtít vždy svoje problémy řešit na úkor ostatních. Myslím, že nelze k Německu přistupovat tak, jak to činil Jozef Zieleniec jako ministr zahraničních věcí v devadesátých letech, když na požadavek rovnoprávných vztahů s Německem v televizní diskusi se smíchem odpověděl: „Jich je 80 milionů a nás deset, tak jaká rovnoprávnost?“ Pokud přijímáme řešení z pozice síly, tedy z pozice, že síla nám chybí, nemůžeme se ničemu divit. Čím více budeme ustupovat, tím v horší pozici budeme. Politiky, kteří „udělali kariéru“ na tom, že se celý život hrbili, a jinak se nikdy chovat nebudou, protože se jim to osvědčilo, nejen nepotřebujeme, musíme se jich zbavit.

Připomeňme si klasika: „Jsme malí, slabí, dosti těchto řečí, jen kdo tak mluví sláb a malý jest…“ (Svatopluk Čech) Pokud nás zastupuje někdo, kdo „sláb a malý jest“, pak je to také naše chyba a nemůžeme se ničemu divit.

Další podobný příklad je, že když Itálie žádala evropské země o zdravotnické pomůcky, tak jim žádná evropská země neodpověděla, a nakonec jim dorazila pomoc z Číny...

Ano, ale to bych důrazně odlišoval. Je to povinnost ze strany jejich představitelů ptát se ostatních, jestli mají nadnormativní zásoby a volnou kapacitu. Nemají, protože všichni majitelé velkých firem přestěhovali výrobu do zemí s dumpingovou cenou práce. Přežívající malé firmy, které žijí ze speciálních malých zakázek, to pak v krizové situaci nevytrhnou. Je jasné, že respirátory, nebo aspoň roušky, jsou strategicky významnou komoditou. Tolerance k rozkrádání a neschopnost dohlédnout dál než k nejbližším volbám, vedou k tomu, že „zbytečnosti“, na kterých se nedá moc vydělat, se neskladují, záložní vojenské nemocnice se „výhodně“ prodají, a nakupují se vrtulníky pro boj v poušti. V Číně existuje pocit identity a povinnosti ke komunitě, a nemusí být jen vynucován. Oni spoléhají na sebe, mnozí naši politici jako by spoléhali na solidaritu, která není a nebude.

Mnoho lidí se podivilo, když z Bruselu první, co slyšeli ohledně pandemie, bylo, že paní Ursula von der Leyenová vytýkala jednotlivým zemím, že uzavírají své hranice. Je tohle přímo učebnicová ukázka její neschopnosti?

O neschopnost jde jen v tom ohledu, že neodhadla, nakolik je to neadekvátní reakce z hlediska veřejnosti. Z toho je vidět, že ona žije v prostředí, kam informace z reálného světa nedoléhají. Dále svým prohlášením prozradila to, co každý, kdo sleduje politiku, ví. Oni chtějí zlikvidovat národní státy, národy a kulturu. Proto jim přirozeně vadí hranice. Oni chtějí izolované, snadno manipulované spotřebitele, nemají zájem na žádné kolektivní vůli kromě té jejich.