V úterý před půlnocí zemřel slavný český zpěvák Karel Gott. Objevilo se množství vděčných a dojatých vzpomínek. Vláda jedná o přípravě pohřbu se státními poctami a v tento den bude vyhlášen den státního smutku. Některým ale snaha o důstojné rozloučení s hudební legendou připomíná „propojení“, do kterého zamíchávají i prezidenta Zemana a komunisty a padají slova o neonormalizaci. Respekt píše, že kariéra Karla Gotta by nebyla „myslitelná v žádném jiném než v autoritativním režimu, který si udržuje kontrolu nad kulturním provozem“. Co k tomu říci?

Říká se, o mrtvých jen dobře. Pokud si někteří svoje hloupé poznámky plné ublížené nenávisti nedokážou odpustit ani bezprostředně poté, kdy zemře taková jedinečná osobnost, je to jen znamení jejich vlastní ubohosti. Karel Gott nikdy veřejně neurážel kohokoliv, přestože by k tomu měl mnoho důvodů a příležitostí.  Pokud vím, vyjadřoval se k některým událostem jen tehdy, pokud měl pocit, že se to hodí a někdo se ho na to vysloveně zeptal. Nikdy by se k podobným osobním veřejným útokům v takové chvíli nesnížil.

Máte vy sama na Karla Gotta nějakou osobní vzpomínku? Co pro vás Karel Gott znamená?

Pro mě Karel Gott symbolizuje profesionalitu, lásku k naší zemi, pokoru a lidskou slušnost. Potkala jsem ho poprvé osobně před 15 lety díky natáčení pro televizi. Točila jsem u něj doma v Praze a na koncertní šňůře, která končila v Hamburku. Když zjistil, že jsem studovala v Německu historii a politiku, bylo to naše společné téma pro rozhovory ve chvílích mimo natáčení. Dokázal o svých poznatcích velmi zajímavě vyprávět, ale to jen proto, že věděl, že mě to zajímá. Celé natáčení s ním bylo příjemné, všichni jsme obdivovali, s jakým nasazením pracuje. Absolutní perfekcionista, který žil pro svoje publikum. Pamatuji si, jak osobně volal do agentury, která mu poslala jeho CD pro fanynky k podpisu. Chtěl znát nejen jejich jména, ale také, jestli jsou z Německa nebo z Česka. Každé chtěl totiž napsat osobní věnování. Ptala jsem se ho, proč si s tím dělá takovou práci, už tak měl málo času. Byl v té době tak slavný, že jen jeho podpis by určitě stačil. On chtěl ale udělat těm svým fanynkám radost a napsat jim něco hezkého, říkal mi s takovou odzbrojující samozřejmostí.

Když jsme točili na Bertramce, tak mu celou dobu doma zvonil telefon. Pokaždé ho zvedl a slušně se s každým bavil, i když se jednalo o cizí lidi, kteří po něm něco chtěli, někde sehnali jeho telefonní číslo a v podstatě ho jen zbytečně zdržovali. Ta jeho obětavost, s jakou každému věnoval čas, pokud to šlo, na tu nikdy nezapomenu. Stejně jako na ty dlouhé hodiny, které strávil podepisováním se fanouškům po koncertech. Jen jednou si po takovém koncertu tiše postěžoval, že stál dvě hodiny v průvanu a doufá, že se nenachladil. Zeptala jsem se ho, proč tedy něco neřekl, lidé by to pochopili. To přece nemůžu, když tady na mě takhle dlouho čekali, to byla jeho odpověď.  

Lucie Groene Odkolek s Karlem Gottem

Šéfredaktor serveru Forum24 Pavel Šafr pochybuje, zda je potřeba pro Karla Gotta strojit státní pohřeb. „Proč neměl státní pohřeb profesor Koutecký, který zachraňoval životy dětí, anebo Miloš Forman, po kterém zůstalo světově známé a velké umělecké dílo,“ ptá se Šafr. Devalvuje tedy přínos Karla Gotta pro stát to, že zpíval často nenáročné a veselé popové písničky? Nebo jde podle vás o něco jiného?

Protože Karel Gott byl jen jeden. Naprosto výjimečná osobnost, což chápe až na pár výjimek naštěstí skoro každý. I ti, kteří jeho hudbu neposlouchali. Myslím, že to ve skrytu duše chápou i tyhle kreatury, které ho urážejí i ve chvíli, kdy je mnoho lidí strašně smutných a on se už nemůže bránit. Právě pro jeho výjimečnost mají potřebu se k němu vyjadřovat také ti, co jeho úspěch nedokázali skousnout ani 30 let po revoluci. Ještě jednou ho chtějí urazit i v takto emocionální chvíli. Hlubší dno už neznám. Naštěstí o tom, s kým se lidé v této zemi budou moci důstojně rozloučit, nerozhodují autoři nějakých sponzorovaných a nedůležitých webových stránek. Ani my bychom s nimi neměli ztrácet čas a vzít si tak právě ze smířlivého a přemýšlivého postoje Karla Gotta příklad. Ano, zpíval „nenáročné a veselé písničky“, které byly a budou součástí naší vlastní identity. Našich prarodičů, rodičů i naší. A proto na něj nikdy nezapomeneme. Když je nám špatně, jsme smutní nebo daleko od domova, pustíme si Karla Gotta. Pokud někdo dnes mluví o potřebě spojovat, tak právě on byl tím, který se o to snažil celý život. Naše země se s Karlem Gottem chce rozloučit důstojně, nevidím jediný důvod, proč by to slušnému člověku mělo vadit.