Komentátor Martin Fendrych věří, že koronavirová krize obměkčí Andreje Babiše a ministra Hamáčka, aby povolili převzetí dětí z řeckého tábora Moria. Prý je totiž vše zajištěno iniciativou Češi pomáhají a kapacity jsou v Česku dostatečné. Uprchlíci by tak mohli začít nový život. Fendrychův článek nadšeně podpořil zpěvák Tomáš Klus. Co na to říkáte, je to nyní otázka, kterou se máme zabývat? A jak tedy začít?

Spojení v rámci této problematiky Fendrycha s Klusem připomíná mi duo mouchy s trusem, a je jedno, kdo je čím. Už snad jen chybí, aby se přidali Templeton Halík a převlékač uniforem Petr Pavel, kteří by byli samozřejmě levá dva hned pro také. Rudosvetrového populistu, který soudě jeho touhy po nesnesitelné lehkosti nouzového stavu z něj má, dle mého největšího přesvědčení, krom pozornosti a moci ještě vlastní prospěch, netřeba přemlouvat. Znám rovněž coby al Hamajdí je na straně islámu a migrantů u nás dlouhodobě. Nevím, nakolik v tom hraje roli jeho vazba na Bakalův Aspen Institute. Jinak rodiny zapojené do iniciativy Češi pomáhají, v případě, že nemají naslibováno hory doly od politických neziskovek, to zřejmě myslí dobře. S ohledem na zkušenosti z námi zbožšťovaného západu bych jen doporučil před přijmutím syrských sirotků 25+ z rovníkové Afriky, Afghánistánu či Pákistánu, aby raději provedli doma inventuru a zbavili se všech ostrých předmětů, střelných zbraní, Sava a podobných látek.

Dělíme se na Babišovy ovce a na ty ostatní. Alespoň to tak vidí šéfredaktor Fora24 Pavel Šafr, který dělicí čáru spatřuje v nošení roušek. Šafr konstatoval, že nastal čas sundat roušku.  „Roušky jsou potupným výrazem loajality vůči vládě estébáka a zločince,“ myslí si novinář, podle kterého je nutné nařízení vlády začít masově bojkotovat. Jaký je váš pohled? Přidáte se?

Hadry přes hubu odmítám dlouhodobě. Staly se víc symbolem podvolení a propagandy než čímkoliv jiným. Stačí si vzpomenout na propagandistický blaf „moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě“, s nímž by, už nevím která, uvědomělá herečka udělala kariéru i za protektorátu či za bolševika. Tragikomické jsou roušky a svařovací štíty u televizních moderátorů nebo členů filharmonie při přenosech koncertů vážné hudby, zvláště u dechových nástrojů. Zvláštní kategorií jsou pak prvoplánoví populisti jdoucí jak mrtvé ryby vždy s proudem a režimem, kteří si na profilové fotografie na sociálních sítích dali sebe v roušce – mezi nimi Hamáček, Petříček, Maláčová či Prymula, tedy všechno vlastně eurounijní liberální socialisti, první tři pak ideově členové TOP 09 jen v dresu ČSSD. Hamáčkovi, Babišovi, Vojtěchovi a zejména plukovníkovi a šmíře Prymulovi a dalším kvazi epidemiologům tohle přičítám v kontextu všeho ke zlu, ale myslím, že Šafr ve své zaslepenosti, kdoví nakolik dolarově či eurově podpořené, vůči Babišovi vidí jen krátkozrace. Babiš je zde dle mého malý pán a stejně jako Prymula a ostatní je „pouze“ prostředníkem, vykonavatelem, a nošení roušek nemá s loajalitou k němu opravdu nic společného. K Šafrovi se přidávat nebudu, ale svůj soukromý rouškový bojkot vykonávám na místech postrádajících zdravý rozum od počátku. Šafr má holt trochu delší vedení, tak než mu to tam probublá… Ještě štěstí, že s výzvou stihl přijít ještě, než se roušky přestaly nosit.