Máte americký pas. Koho jste v tamních prezidentských volbách volil?

Hlasování pro jednoho či druhého prezidentského kandidáta v USA, v daném případě představitele dvou „vládnoucích“ stran v zemi, vyžadovalo hodně velkou občanskou zodpovědnost. Když totiž dáte hlas jednomu či druhému, tak pouze nehlasujete. Nýbrž nesete sociální zodpovědnost za politiku, kterou bude zastávat v následujících letech strana vybraného kandidáta. Miliony Američanů tento fakt nevnímají, nicméně politický systém Ameriky v praxi předpokládá hlasovat pro kandidáty téměř jedině ze dvou stran, jejichž politika nicméně neodpovídá touhám milionů občanů. Prezident Barack Obama při vystoupení v Německu prohlásil, že třiačtyřicet procent zaregistrovaných voličů se těchto voleb neúčastnilo. Mezi nimi jsem byl i já.

Myslíte si, že nový americký prezident Donald Trump zlepší vztahy s Ruskem, jak to několikrát proklamoval?

Nerozumím tomu, odkud se u ruské politické elity bere to nadšení z pana Trumpa? Bankrotující politické vedení Ruska se pokouší u obyvatelstva vytvořit iluzi toho, že vítězství Trumpa je také vítězstvím mezinárodního kursu „putinovců“. Jistě je jim kvůli řadě nezdarů vnější politiky v Evropě, Asii a Latinské Americe potřebné nějaké „vítězství“, kontrolují masmédia a rozebírají společnost.

Jedno je ale možné říci s přesvědčením. Trump, jehož kořeny jsou v Německu, není zatížen historickými komplexy nenávisti k Rusku, jimiž trpí přistěhovalci z Ruska a východní Evropy. Je možné otevřeně říct, že se risk nevyhnutelného přímého ozbrojeného konfliktu mezi  Ruskem a USA nesporně snížil. Ale risk možného střetu s Čínou vzrostl. Je zde nicméně ještě jedno „ale“. Tři známí američtí političtí experti se shodli v názoru, že Bílý dům nedokáže kontrolovat Pentagon. Současná jmenování do klíčových postů v Trumpově administrativě u mě nevyvolávají žádné iluze. Takže, nechvalme dne před večerem.

Jak jste vnímal zveřejnění soukromé elektronické pošty Hillary Clintonové usvědčující ji z korupce?

Tak jako i miliony Američanů si myslím, že paní Clintonová zašla už příliš daleko v mnohých oblastech. Hlavně v porušení pravidel ochrany státních tajemství. V odsouzeníhodném lobbování za zájmy jiných států a na něj navazující korupci. Uvidíme, jak skončí vyšetřování obvinění z korupčních aktivit rodinné nadace The Clinton Foundation. Také byly porušeny normy humanity a aktivně podporováno narušování tradičních amerických hodnot. Je to člověk tak sebestředný a zamilovaný do moci, že měla tu troufalost ještě kandidovat na post prezidenta USA.

Bylo zveřejnění mailů prací ruských hackerů, či někoho jiného?

Pozor, netřeba ve všem vidět „dlouhé prsty Kremlu“. Demokraté i paní Clintonová mají spoustu nepřátel jak v zemi, tak i v zahraničí. Nerad spekuluji o tom, co neznám. Mohl to udělat kdokoliv, kdo disponuje odpovídajícími technologiemi, třeba i specialisté ze severní Afriky. Je však možné dostatečně jasně odpovědět na otázku, komu to prospělo. V ničem nám to ale nepomůže, protože seznam zainteresovaných stran bude na několik stránek.

Kde jste v USA bydlel a jak se vám tam žilo?

Žil jsem v klasickém „red neck“ (doslova „rudý krk“, označení pro chudého bílého obyvatele USA – pozn. red.) státu, kde lidé podporují Republikánskou stranu, ve státě Idaho. Také jsem žil ve státě Washington, kde je zase tradičně podporována Demokratická strana. Za téměř čtvrtstoletí, co jsem tam žil, jsem často cestoval po celé federaci, takže znám dobře život běžných Američanů.

Poslední „zlatý věk“ Američané prožili v době prvního funkčního období prezidenta Billa Clintona. I když zlé jazyky tvrdí, že to byl výsledek politiky republikánů z administrace předchozího prezidenta. Potom se ale vše ocitlo na šikmé ploše. Obecně je třeba říct, že kdesi na začátku sedmdesátých let každé nové pokolení obyčejných Američanů žilo hůře a hůře, všichni se začali topit v bažině dluhů. Po druhé světové válce muž, hlava rodiny, mohl pracovat jen sám, podporovat rodinu, koupit a zaplatit dům i auto. Následně ale musel pracovat víc a víc a přesto to nepomohlo. Proto musela začít pracovat i manželka. Děti zůstaly bez dozoru a začala je vychovávat ulice. V současnosti pracují oba partneři, každá rodina má až osm kreditních karet, a přesto jim to nestačí. Ještě musí brát takzvanou „měsíční směnu“, což znamená, že si hledají přivýdělek. Odtud pramení trvalý stres, nespokojenost, strach z budoucnosti a deprese.

Střední třída, jako opora každého politického režimu, mizí a propadá se do chudoby. Mnozí představitelé střední třídy si dnes už nemohou finančně dovolit vysokoškolské vzdělání nebo třeba jen univerzitu dokončit.