Ve slavnostním projevu ke 106. výročí vzniku samostatné Československé republiky prohlásil prezident Petr Pavel: „Potřebujeme reformu důchodovou, potřebujeme skutečné reformy ve zdravotnictví, v justici, ve školství, v ochraně životního prostředí, v digitalizaci, v daních nebo ve veřejné správě a v uspořádání země.“ To vypadá, že potřebujeme reformovat skoro všechno. Dala byste hlavě státu za pravdu?

Zkušenost ukazuje, že čím méně toho vláda dělá, tím méně toho zkazí. Takže se celkem bojím, aby náhodou nechtěla zase něco reformovat. Ne že by třeba zdravotnictví nebylo v průšvihu – ale ať to proboha hlavně nedělá tahle vláda. Víte, stavební povolování nefungovalo, tak se ho vláda rozhodla zreformovat a zdigitalizovat, a byl z toho kolaps. A největší katastrofu vláda napáchala právě na našem životním prostředí tím, že za svého předsednictví protlačila Green Deal v jeho stávající podobě.

Pokud si prezident opravdu myslí to, co ve svém projevu řekl, a nepřečetl jen něco, co mu někdo napsal, neměl by „od rána do večera“ burcovat a vyzývat politiky, aby něco dělali pro nápravu stavu, nebo tohle hlavě státu nepřísluší?

Prezident, který si myslí, že České republice prospěje euro, ať raději vůbec nikoho neburcuje k ničemu. I když opravdu otázkou je, zda si to prezident myslí. Osobně mám dojem, že mu projevy skutečně někdo píše.

Česká ekonomika v letošním třetím čtvrtletí přidala meziročně podle předběžného odhadu ČSÚ 1,3 procenta, mezičtvrtletně 0,3 procenta. Zaregistroval jsem komentář, že optimista se zaměří na meziroční číslo, pesimista či realista bude preferovat srovnání mezičtvrtletní. Lze hovořit o mírném zklamání ze zveřejněných výsledků?

Nabídnu ještě jiný pohled. Víme, že k růstu HDP hodně přispěly takzvané výdaje na konečnou spotřebu vládních institucí. Neboli vláda příliš utrácela. A to je právě ten hlavní problém, proč já stávající statistický růst moc za růst nepovažuji a proč o něm mluvím jako o „statistickém“ růstu. Příspěvek veřejných institucí k růstu HDP v ČR se pohybuje okolo 1 až 1,5 % HDP. Pokud bychom od růstu HDP za třetí kvartál 2024 odečetli přínos výdajů veřejných institucí, odhad růstu české ekonomiky by pravděpodobně skončil v mírném poklesu či stagnaci.

A čím víc se budou blížit parlamentní volby v roce 2025, tím bude mít vláda menší ochotu krotit své výdaje. Pokud ovšem statistický růst HDP je „růstem“ jen proto, že nás vláda zadlužuje, pak se o skutečný růst nejedná, jelikož za růst bychom měli považovat zvyšování životní úrovně, zvyšování bohatství ve společnosti. Bohatství pořízené na dluh však není bohatstvím, nýbrž jen iluzí bohatství.

Fialova vláda se nás při popisu stavu jen snaží balamutit iluzí bohatství?

Pokud si člověk pořídí dům a auto na dluh, pak auto a dům fakticky nevlastní dlužník, ale banka, která mu půjčila. Kdo místo auta a domu na dluh disponuje jen spacákem a bicyklem bez dluhu, je vlastně bohatší. A podobně se to má i s růstem české ekonomiky. Můžeme předpokládat, že jak se budou volby blížit, zadlužování vlády bude gradovat, a tím se taky bude zvyšovat statistický růst české ekonomiky, bohatnout ale nebudeme.

A přesně tuto tezi potvrzuje pohled na poslední údaje o HDP optikou takzvané hrubé přidané hodnoty, díky které můžeme zkoumat, která odvětví českou ekonomiku táhnou, a která ji naopak brzdí. A není, bohužel, překvapením, že pokračoval pokles v průmyslu. A to právě svědčí o pomalém, plíživém zmenšování produkčních schopností naší ekonomiky. Zařízení se opotřebovávají, firmy neinvestují, aby je obnovily. Ekonomika tak stále víc ztrácí schopnost vyrábět skutečné hodnoty navzdory tomu, že statisticky roste.