Pravlast Slovanů, takzvanou tripolskou kulturu, našel český archeolog na území Ukrajiny. Právě zde se prvně objevila svastika, která pak provází civilizaci až do dnešních dob. „Praha společně s Paříží byla centrem ukrajinské i ruské emigrace po říjnové revoluci. Do Prahy přišel první ukrajinský prezident první ukrajinské lidové republiky Hluševsky, založené v roce 1917, který má pamětní desku v Dobrovského ulici,“ uvedl na začátku své přednášky Syruček. V letech 1902 a 1903 byl rektorem Karlovy univerzity Ukrajinec Gorbačevskij, který se pak stal vůbec prvním ministrem zdravotnictví Rakouska-Uherska. Podobná funkce nebyla předtím ještě nikde na světě zřízena! „U nás byly celkem čtyři vysoké ukrajinské školy, například v Poděbradech, měli jsme tu ukrajinské spolky – do 9. května 1945. Drtivou většinu jejich členů NKVD zatkla a odvezla do sovětských gulagů. Ukrajinsko-ruské vztahy. Celé tyto vztahy, celá krize, jsou podobné slepé uličce. Celá historie je provázena řadou mýtů, které přetrvávají do současnosti a berou se jako argumenty. Těmito otázkami se zabývám 60 let a mluvím ukrajinsky jako česky,“ informoval několik desítek přítomných lidí host.

Kdo je Milan Syruček? Čtěte ZDE

„Jak u nás byla v pobělohorské době naše země poněmčována, tak v podobných časech byla Ukrajina porušťována,“ uvedl podobné osudy Syruček. Chruščov, který prý v opilosti věnoval Krym Ukrajině, nebyl Ukrajinec, ani ukrajinsky nemluvil.

„Na Krymu chtěli Židé vytvořit autonomní židovskou republiku - šli s tím za Trockým – slíbili velké a výhodné půjčky, placení se však oddalovalo – a proto se převedlo na Ukrajinu, aby si to vyřešila ukrajinská vláda,“ vysvětloval méně známé části historie Krymu Syruček.

Dědičná protiruská nenávist

Za dob kolektivizace se podle něj ukrajinští rolníci velmi stavěli proti ní, a proto také tak špatně dopadli. „V roce 1932 za neúrody nařídil Stalin zvýšit o 40 procent dodávky z Ukrajiny do Sovětského svazu. Do domácností chodily kontroly, které zabíraly všechny potraviny, i osev na příští rok, takže tam byl hladomor s mnoha miliony oběťmi – nejméně tolika jako za druhé světové války. Lidé jedli kůru ze stromů, vařili si polévku z kopřiv. To všechno vyvolávalo antisovětské a antiruské názory, proto v roce 1941 Ukrajinci vítali německá vojska jako osvoboditele do té doby, než tam začali také dělat zvěrstva.“

Banderovci si podle Milana Syručka počínali také tvrdě, ale jejich hlavní boj byl proti těm, co byli proti nezávislosti Ukrajiny. „Desítky tisíc příslušníků NKVD se vydávaly zas za banderovce a plenily vesnice, aby se obyvatelům banderovci znelíbili. Vlasov a Bandera se nikdy nesetkali, i když oba bojovali proti stalinismu. Vlasov usiloval o to, aby Rusko bylo silné bez Stalina, Bandera zas za samostatnou Ukrajinu. A tak se se z generace na generaci předávala nenávist k Rusku. Ukrajina měla nejvíce obětí za druhé světové války – armády i civilisté. Když sovětští vojáci ustupovali, vyhazovali všechno do povětří, pálili budovy i s lidmi. Tak je třeba chápat kořeny těch konfliktů a nynější situaci.“