Jak jste se vůbec ke spolupráci nad knihou dostali?

Vybavuji si, že jsem na konci roku 2015 sledoval zpravodajství České televize, která připomínala 25. výročí privatizace Škody Auto Mladá Boleslav. A přitom mě udivilo, že jako jejího strůjce uváděla tehdejšího premiéra Petra Pitharta. Já ho vždy vnímal jako politika, historika, případně toho, kdo rád moralizuje, ale jako člověka, který by měl něco společného se strojírenstvím, rozhodně ne. Připadalo mi, že se jen chlubí cizím peřím, když se nechává oslavovat jako tvůrce této nejpovedenější privatizace v Česku. Pamatoval jsem si, že za tenhle rezort v roce 1990 odpovídal a ministrem strojírenství a elektrotechniky v té době byl Miroslav Grégr. Sehnal jsem si na něj kontakt a požádal ho, jestli by mi k privatizaci automobilky neposkytl rozhovor. Vyhověl mi a pak jsme si u něj doma dlouhé hodiny povídali o tom, jak to v roce 1990 s naší automobilkou bylo doopravdy. Vznikl z toho pak rozhovor pro ParlamentníListy.cz. Zůstali jsme spolu v kontaktu a před třemi lety se v našich hlavách zrodil nápad napsat tuto knížku pamětí.

A jak to tedy s privatizací Škodovky bylo doopravdy?

Řídící smlouvu mezi Volkswagenem AG a vládou České republiky podepisovali 21. prosince 1990 za českou stranu Miroslav Grégr a Tomáš Ježek, ministr bez portfeje pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Ale autory myšlenky na privatizaci automobilky byli Miroslav Grégr a František Vlasák, místopředseda Pithartovy vlády. Pikantní na tom je, že krátce po podpisu této klíčové smlouvy byl Miroslav Grégr z vlády odvolán, skončil v ní 31. prosince, tedy jen deset dnů po podpisu. Moc mi to nejde dohromady s tím, že se Petr Pithart privatizací Škody sám chlubí, ale ty, co se o ni postarali, z vlády vyhodil. Františka Vlasáka jen o pět měsíců později k 31. květnu 1991. Pak už nic nestálo v cestě, aby si zásluhy přivlastnili pánové Pithart a Jan Vrba, který jako ministr průmyslu převzal pod své vedení do té doby samostatný rezort strojírenství. Ale to až od 1. ledna 1991. Se strojírenstvím, tedy ani se Škodovkou, neměl do té doby nic společného. Pracovníci strojírenské části ministerstva pro něj měli z tohoto důvodu sice slušnou, ale ne příliš lichotivou přezdívku. A Petr Pithart byl o průběhu privatizace jen informován. O ničem nerozhodoval, žádné náměty ani podněty nedával. Ale oba pánové se tak vžili do role spasitelů Škody, že ještě začátkem října 2020 společně vyzvali českou vládu, aby vedení koncernu Volkswagen vyjádřila své znepokojení nad možnými změnami zaměření Škody na lacinější vozy.

Kde se tedy bere to sebevědomí Petra Pitharta přisvojovat si zásluhy za privatizaci Škody?

Protože tu smlouvu z konce roku 1990 musel potvrdit kartelový úřad v Německu. To je něco podobného jako u nás Úřad pro hospodářskou soutěž. A dodatečně ji musela schválit dozorčí rada Volkswagenu, protože šlo o smlouvu mezi vedením Volkswagenu a českou vládou. Po těchto dvou „štemplech“ z německé strany podepsali Petr Pithart a Jan Vrba 1. dubna 1991 tutéž smlouvu, co byla podepsána před Vánocemi 1990. To byl celý přínos obou pánů.