Drsná ústecká čtvrť Předlice, romské ghetto. Jsem tu a hned vidím naleštěný pomník rudoarmějců před školou. Okolo bordel, jak to školáci při zevlování dokážou. V ulicích řada domů se zazděnými okny i vchody. Většina obývaných bytovek má bytelné hlavní dveře, u jedné stojí mladík se symbolem jakéhosi mexického gangu vytetovaného na celých zádech. Z ulice Marxova ukročím ke garážím. U vchodu do prostoru leží zdevastované auto převrácené na střechu. Prostor připomíná smetiště, ale dvě garáže vypadají jako obydlené. V jedné zahlédnu těhotnou romskou ženu se žvárem v puse. Radši ji neobtěžuju.

Posléze se přiblížím k domům označeným rudou pěticípou hvězdou. Tady je Borisovo. Jde o domy opravené potetovaným chlapíkem s vizáží čerta, který pronajímá byty v nich. Zvoním a Boris mě zve do bytu. Čekal bych drsoně, co pro ostré slovo a ránu nejde daleko, ale „nesuď podle vzhledu“. Setkávám se s milým panem domácím, co pro návštěvu kdesi splaší i kafe, přestože ho sám nepije, a chová se podle rčení: „Host do domu, Bůh do domu“. A to v Boha nevěří, mnohem spíše v Satana. Obýváku vévodí vlajka The Exploited, tedy legendární skotské punkové kapely, která třeba zpívá: „Fuck the USA“. Zanedlouho nás obklopí jeho dva vzrostlí pejskové z útulku, co by se nejradši jen mazlili, ale to už s páníčkem začínáme…

Jsem komunista, říkáte o sobě. Jenže druhů komunistů je jako rostlin na louce. Jste marxista, leninista, stalinista, trockista, komunista liberál, anarchokomunista?

Definice bude asi těžká. Zmínil jsi to hnusný prase, sorry, že jsem sprostý. Mít stroj času, tak bych asi cestoval do minulosti a Stalina bych sprovodil ze světa, protože jeho fakt ne. Jsem něco mezi těmi čistými základy. Může tam být i anarchokomunismus, tedy Bakunin a tak. Ale mám toho Vláďu vytetovanýho na jednom stehně a pak po smrti. (Vladimira Iljiče Lenina. Na druhém stehně má lebku. Pozn. Red.) Beru ho jako člověka, který se snažil dát komunismus do praxe. Jak to dopadlo, to už je věc jiná.