Před pětadvaceti lety byl první polistopadový prezident Václav Havel na počátku obnovení diplomatických vztahů mezi tehdejším Československem a Izraelem. Když se na to díváte s pětadvacetiletou zkušeností v diplomacii, bylo to důležité a správné rozhodnutí?

Za těch pětadvacet let česko-izraelské vztahy urazily velkou cestu, uvážíme-li, že předtím víc než dvacet let žádné vztahy neexistovaly. Dnes jsme pro Izrael, jak nám připomínají při každé příležitosti, jedním z nejdůležitějších a takových nejspolehlivějších partnerů v Evropě. A z naší strany tento vztah má také velký význam, jednak kulturně-historický, židovská komunita, jejíž mnoho potomků dnes žije také v Izraeli, má u nás více než tisíciletou historii. Mnoho našich velkých postav kultury, literatury, hudby bylo židovského původu. A na české židovské komunitě je zajímavé, že nežila, aspoň v posledních dvou třech stoletích, odděleně od českého lidu, ale prolínala se s ním kulturně, společensky i jinak, takže k mnoha z velkých postav, ke kterým se jako Češi hlásíme, se hlásí také Izraelci. Samozřejmě vztah mezi Českou republikou a Izraelem má také velkou ekonomickou důležitost. Ačkoli je Izrael malá země, je jedním z největších obchodních partnerů České republiky na Blízkém východě, jednu dobu byl dokonce největším. Nevím, jak je to v poslední době, statistiky v posledních dvou letech jsem neviděl, ale pravda je, že třeba za mého působení jako velvyslance České republiky v Izraeli vzrostl během pěti let vzájemný obchodní obrat šestkrát. To je růst, který je těžko představitelný u jakékoli jiné země. Navíc struktura vzájemného obchodu je velmi kvalitní, my do Izraele vyvážíme vyspělé strojírenské výrobky, především automobily, ale také chemické výrobky a výrobky jemného vyspělého strojírenství. Izrael je jednou z vůdčích zemí technologií high-tech, biologických technologií atd. Čili v tom všem má tento vztah velkou perspektivu. Byl jsem velmi rád, že ještě za mého působení se podařilo uzavřít mezistátní smlouvu mezi Izraelem a Českou republikou o spolupráci v oblasti vědy a užitého výzkumu, což umožňuje společné projekty právě v disciplínách, kde jsou Izraelci úplně na špici světového vývoje. Samozřejmě i kulturní výměna je pro nás velmi zajímavá a velmi důležitá. Návštěva české delegace je připomenutím obnovení vztahů, a role Václava Havla, kterou při tom měl, má také velkou důležitost.

Izraelský národní hrdina, brigádní generál Kahalani, ale i další Izraelci, s nimiž jsme mluvili, hovořili o tom, že Česká republika je dnes v Evropě jedinou zemí, která je na straně Izraele. Můžeme být pro Izrael jakousi bránou, která přispěje ke zlepšení vztahů mezi ním a některými evropskými zeměmi?

Já bych to tak úplně nebral za bernou minci. Nevíme, co naši izraelští přátelé říkají delegacím z jiných zemí, když přijedou do Izraele. A je určitě pravda, že je celá řada členských zemí Evropské unie, které mají podobný velmi pozitivní vztah k Izraeli jako my. Namátkou Polsko, Slovensko, dnes i Německo, i když jejich vztah je samozřejmě specifický vzhledem k historii, ale Německo je spolehlivým izraelským partnerem. Neříkal bych, že jsme jediní, ale jistě jsme jedni z nejspolehlivějších a dáváme to najevo i při jednáních v Evropské unii i v OSN.

Jste rád, že současná česká vláda, dokonce i prezident Miloš Zeman, navazují na dobré vzájemné vztahy Česka a Izraele, které znovuobnovil tehdejší prezident Československa Václav Havel?

Já jsem vždycky rád, když se jakákoli česká vláda hlásí k odkazu Václava Havla, a jsem rád, že se k němu hlásí pan prezident. Myslím si, že právě to, co činí náš vztah k Izraeli tak kvalitním, je skutečnost, že vydržel celých těch pětadvacet let bez ohledu na změny politických garnitur, změny na postu prezidenta atd.

Byl jste velvyslancem nejen v Izraeli, ale i ve Spojených státech amerických a Velké Británii. Byla vaše mise v Izraeli něčím výjimečná nebo jedinečná?

Izrael je jedinečná země svým osudem, svou historií i svými problémy. Ale pokud člověk tohle povolání vykonává s láskou a důkladně, je každá země jedinečná. Spojené státy i Velká Británie jsou také jedinečné, proto neříkám, že tato země je jedinečnější než nějaká jiná.

Jak se jako diplomat, který se v mnoha zemích setkal s multikulturní společností, díváte na postoj velké většiny Čechů na vlnu migrace lidí z Blízkého a Středního východu do Evropy?

My často vidíme situaci třeba v Izraeli mediální optikou, z dálky, která samozřejmě akcentuje prvky konfliktu, a zvenku to vypadá, že Izraelci, Palestinci a izraelští Arabové nemyslí od rána do večera na nic jiného, než jak se vzájemně pozabíjet. Ale ve skutečnosti tomu tak není. A je zajímavé, když člověk v Izraeli žije, vidět, že samozřejmě jsou Izraelci, kteří nemají rádi Araby a naopak, ale že spolu v mnoha ohledech komunikují, že je spousta přátelství mezi izraelskými Židy a izraelskými Araby. Ukazuje to jednu věc, že často vina za nesnášenlivost, která je smutná, ať už je to v případě izraelsko-palestinského konfliktu nebo v jiných případech, třeba v případě migrační krize, je na politicích, kteří rozdmýchávají z politických důvodů akcent nesnášenlivosti, netolerance atd. To samozřejmě neznamená, že takové jevy jako migrační krize nejsou problém, ale dá se o nich mluvit rozumně, klidně, s tolerancí, nepřehánět a nepoštvávat se navzájem. A i to je dědictví Václava Havla, který k tomu vždycky nabádal.

V tomto směru současný prezident na toto dědictví Václava Havla nenavazuje. Nedávno například prohlásil, že většina uprchlíků si náš soucit nezaslouží a že děti používají jen jako živý štít. Co tomu říkáte?

Nebudu to komentovat, protože jsem si uložil, vzhledem k tomu, že jsem ještě nedávno byl českým diplomatem a vlastně jsem reprezentoval hlavu státu navenek, že se po návratu ještě sto dní k postojům současného prezidenta nebudu vyjadřovat.