Zítra by měl být vynesen rozsudek v případu paní Jany Nečasové-Nagyové, kde jde o údajné zneužití armádní rozvědky. Jak hodnotíte celý proces a jaký očekáváte výsledek?

Tento případ až zas tak nesleduji. V médiích se hodně řeší osobní rovina vztahu mezi premiérem a ředitelkou jeho sekretariátu. To je věc, která mě nemusí zajímat. Jediné, co mě z tohoto případu zaujalo, je to, že ve skutečnosti může tuto zemi řídit někdo jiný, než kdo byl zvolen. Ve finále ale toto sdělení není důležité pro výsledek tohoto trestního řízení. I proto v trestněprávní linii tuto kauzu příliš nesleduji, takže nemám ani názor na to, jaký bude vynesen rozsudek. Nejzajímavější na této kauze není ani tak výsledek trestněprávní, ale politický.

Blíží se také konec procesu s bývalým středočeským hejtmanem Davidem Rathem, jak to vidíte tady?

Mám stálý a jednoznačný názor – už od té doby, kdy byla věc v přípravném řízení a při informacích, které byly známy po zadržení. Už tehdy jsem říkal, že tu padne rozsudek o vině a nepodmíněné tresty. Za mě je ta kauza hodně jednoznačná. Svědčí o tom i způsob obrany doktora Ratha, který se vůbec nesoustředí na vyvracení své neviny, ale vyloženě na procesní obstrukce. Což bývá, když obžalovaný nemá čím se racionálně hájit, tak vymýšlí obstrukce. Takže očekávám nepodmíněný trest. Koneckonců kdo slyšel rozsudek nad panem Kottem a spol., je mu jasné, že stejný soudce nemůže vynést jiný rozsudek než tento.

Ovlivní výši trestu nějak, že je Rath veřejně známý člověk a také že byl jako hejtman a poslanec veřejný činitel?

Určitě to neovlivní, že je veřejně mediálně známý. K tomu se přihlížet nebude. Ale že to udělal z postu hejtmana, člověka, který měl svěřenou pravomoc a majetek, to bude chápáno jako přitěžující okolnost.

Neočekáváte od Davida Ratha ještě nějakou kulišárnu, jako byl pád z kola či hrátky s advokáty, i když možná má i na tento způsob obhajoby právo?

Polemizoval bych i s tím, že na to má právo. Není sice přesně namalovaná hranice, co se smí a nesmí, ale nepodepsal bych se pod to, že má obžalovaný právo na takovéto vyloženě obstrukční praktiky. Respektovat zásady trestního procesu by měli všichni účastníci. Neříkám, že dělá něco protizákonného. Ale zároveň si nemyslím, že na to má právo. Svébytná otázka je, jak posuzovat jednání jeho obhájců. Ano, obžalovaný není vázán žádnými pravidly. Ale obhájci jsou vázáni zákonem o advokacii. A to, čeho jsou účastni, je na velkou diskusi. Nechci nad nimi dělat nějaké závěry, neznám podrobnosti. Ale v souhrnu to působí velmi nedobře.

Minulý týden Nejvyšší soud  zrušil 13letý trest nad Lukášem Nečesaným původně odsouzeným za pokus o vraždu kadeřnice v Hořicích. Co nám ukazuje tento případ? Máme důvěřovat soudům a policii, neboli šlo o systémovou chybu, či nikoliv?

Případ je naprosto alarmující. Neznám obsah spisu, ale dostupné informace z různých zdrojů o celé kauze napovídaly, že dokazování bylo velmi nestandardní, že usvědčující důkazy nebyly. Naopak důkazy svědčící o nevině nebyly řešeny. Rozhodnutí Nejvyššího soudu potvrzuje, že tam byly zásadní chyby. A v případě, ve kterém se rozhoduje o třináctiletém trestu odnětí svobody, jsou zásadní chyby něco hrozného. Navíc mám osobní zkušenost, že někteří soudci takto pro mě těžko uvěřitelně ledabyle přistupují k marginálním věcem, kde ten výsledek není tak bolestivý. Rozhoduje se třeba o podmínkách či peněžitých trestech. Ale je to o spravedlnosti. Poslední dobou vidím hodně rozsudků, které v těch drobných věcech jsou nespravedlivé a celé to řízení je v malém jako případ studenta Nečesaného. 

Ignorování důkazu ve prospěch obviněných, velmi rozdílné vykládání důkazů. U těch drobných věcí mám pocit, že si soudce při načtení spisu udělá názor, rozhodne se, jak to chce odsoudit, a potom dokazování vede tak, aby se mu dobře psal rozsudek, který si na začátku připravil. Myslel jsem si ale, že je to věc marginálních drobných přečinů. Že se to může stát u trestu s mnohaletým odnětím svobody, je něco hrozného. A je to o to horší, že tady neselhal jeden člověk. Selhali policisté v přípravném řízení, selhal soudce, který ho odsoudil v nalézacím řízení, selhal odvolací soud. Vše musel napravovat Nejvyšší soud. Nejhorší je, že selhaly čtyři složky spravedlnosti. Policie, státní zástupce, nalézací soud i odvolací soud.