Pane senátore, plánujete obhajobu svého mandátu. Lze přiblížit například ve třech bodech, čeho se Vám podařilo dosáhnout za uplynulé volební období?

Předpokládám, že máte na mysli práci v regionu. Uplynulých šest let, po které vykonávám mandát senátora, bylo samozřejmě zaplněno prací. Vyzdvihnout jen některé z uskutečněných projektů je složité. V některých případech se jednalo o rozsáhlá díla, dotýkající se životních podmínek mnoha tisíc obyvatel volebního obvodu, jindy šlo o menší aktivity, které ale stejně významným způsobem zlepšily či zjednodušily život lidem v malých obcích, což považuji za neméně důležité.

Pokud bych měl ale konkrétně hovořit řekněme o jedné akci, pravděpodobně bych v první řadě vzpomněl práce na přípravě výstavby obchvatu obce Církvice. Jde o akci, která byla před několika lety zdánlivě neuskutečnitelná a nyní je již vše v běhu a směřuje ke zdárnému konci. Nerad bych ale zapomněl například na zahájení prací na protipovodňových opatření v Sázavě, vybudování průtahu obcí Trhový Štěpánov a mnohé další akce, které byly během uvedené doby buď přímo zrealizovány nebo alespoň zahájeny.

Stejně jako těchto obecně viditelných a zřejmých činností si ale vážím skutečnosti, že se mi podařilo navázat úzkou spolupráci s představiteli většiny obcí volebního obvodu. Kontakt, předávání informací a snahu pomoci tam, kde je třeba, považuji v práci senátora za nesmírně důležitou. Mojí velkou výhodou - oproti mým dvěma předchůdcům na postu senátora volebního obvodu číslo 40 - je fakt, že zde žiji. Znám tedy problematiku kraje a doufám, že jsem tyto zkušenosti a vědomosti dokázal využít ke zlepšení podmínek místních občanů. Pokud to tak cítí i představitelé a obyvatelé jednotlivých obcí, považuji to za úspěch, který mě velmi těší. 

Pokud bych měl hovořit o činnosti přímo na půdě Senátu, jsem rád, že se podařilo prosadit řadu změn v navrhovaných zákonech tak, aby nové právní normy co nejlépe vyhovovaly běžnému životu a nekomplikovaly život občanům naší republiky. Naopak velmi zklamán jsem třeba z toho, že se v nedávné době nepodařily ve sněmovně prosadit pozměňovací návrhy Senátu k zákonu o registru smluv. Schválený zákon – zvláště pak z hlediska státních podniků – není dobrý. Tato situace mě mrzí o to víc z důvodu, že jsem byl zpravodajem uvedeného zákona.

Znáte již své soupeře na plánované předvolební klání? Jaký k nim máte vztah?

Některé z dalších kandidátů znám (a to i osobně), jiné jen podle jejich jména. Každopádně si ale vážím každého člověka, který je ochotný vstoupit do veřejného dění a svoji měrou přispět k dalšímu rozvoji našeho státu. Stejně jako před šesti lety, také tentokrát mohu sám za sebe slíbit, že předvolební kampaň povedu korektně a čestně a věřím, že z voleb vzejde vítěz, který bude v následném období ze všech sil hájit zájmy každého z obyvatel svého volebního obvodu.

Sociální demokracie, alespoň z mediálního pohledu, nemá poslední dobou příliš skandálů. U některých výzkumů se dokonce dotahuje na dlouhodobě první hnutí ANO. Přisuzujete to slábnoucí podpoře Babišovi, anebo silnější pozicí ČSSD, respektive premiéra Sobotky?

Jsem přesvědčen, že se jedná o dobrou práci nejen předsedy vlády Bohuslava Sobotky, ale celého vedení strany, ministrů a dalších spolupracovníků, kteří usilují o klidné a konstruktivní vedení státu bez skandálů a velkých otoček. Všichni vidíme, že řídit koalici, v níž se často střetávají názory některých jejích členů, určitě není jednoduché. Přesto jsem přesvědčen, že právě relativně klidný průběh volebního období je z velké části zásluhou Bohuslava Sobotky, což je jistě možné následně připsat k dobru celé sociální demokracii.

Dalším bodem, který k Vámi popisované situaci podle mého názoru také přispívá, je činnost vedení krajů, v jejichž čele mnohdy stojí právě zástupci České strany sociálně demokratické.

Kdybychom se drželi politiky, v minulosti rovněž mnoho voličů odsuzovalo Senát. V posledních měsících, možná i letech však vnímají horní komoru jako pojistku. Souhlasíte?

Souhlasím - a musím konstatovat, že souhlasím velmi rád. I my, jako senátoři, tento posun vnímáme a jsme samozřejmě rádi, že tomu tak je. Je to důkaz skutečnosti, že senátoři přistupují ke své práci zodpovědně a s plnou vážností. Mnohdy se na Senát obracejí i ministři, a to zvláště v době, kdy je projednáván zákon, týkající se jejich rezortu. V případě, že je poslaneckou sněmovnou navržen v ne zcela vyhovující podobě, je Senát požádán o jeho nápravu, o návrh změny, která je často následně také do konečného znění zákona zapracována. Senát tedy, po mnoha letech od svého založení, skutečně získává zaslouženou vážnost.

A ještě jedno srovnání: častokrát bylo v televizi vidět, jak se někteří poslanci potácejí, spí, absentují. V Senátu snad podobné výstřelky nebyly zaznamenány ani jednou, čím to podle Vás je?

Na tuto otázku se opravdu velmi těžko odpovídá. Je pravdou, že v Senátu se s podobným problémem nesetkáváme. Důvodů může být mnoho, hlavním je ale pravděpodobně odpovědný přístup senátorů k výkonu své funkce. Tím ale rozhodně nechci říci, že se poslanci ke svým mandátům chovají s menší úctou - také v poslanecké sněmovně je mnoho velmi kvalitních odborníků, kteří svoji práci odvádějí více než dobře. Rozdíl ve výběru poslanců a senátorů je již při samotné jejich volbě, která do Senátu probíhá většinovým systémem a lidé tedy volí přímo konkrétní osobu, jejíž zvolení není do jisté míry podmíněno pořadím na kandidátní listině strany. Výběr senátorů je tedy výrazně konkrétnější.

Nelze se vyhnout uprchlické krizi. Vy jste i starostou Čáslavi. Kdyby za Vámi přišla nějaká organizace, například proslulá HateFree, abyste některé z uprchlíků ubytoval na „svém“ území, co byste jim odpověděl?

Uprchlická krize je jistě velmi ožehavým tématem, které není možné přehlédnout. Jako starosta Čáslavi mám samozřejmě zodpovědnost za klid a bezpečí obyvatel nejen města, ale i jeho okolí. Je proto logické, že bychom takovou otázku v případě nutnosti velmi dobře zvažovali, a to již jen s ohledem na předchozí zkušenosti s dočasným přílivem většího množství nepřizpůsobivých občanů, který naše město před časem zažilo. Vím proto, že i několik rodin, které mají snahu žít výrazně odlišným způsobem než většinové obyvatelstvo, může během krátké chvíle významným způsobem narušit klid ve městě. 

Druhou stranou této mince je ale fakt, že jen těžko můžeme srovnávat popsanou situaci a uprchlickou krizi, pokud budeme hovořit nikoliv o ekonomických migrantech, ale o lidech, kteří jsou skutečně vystaveni nebezpečí ztráty vlastního života či důstojných podmínek k životu. Také v této souvislosti můžeme hovořit o konkrétní zkušenosti města s lidmi, kteří sem přišli například z Ukrajiny i dalších zemí, založili zde svoje rodiny, koupili domy, podnikají zde - a to vše podle zákonů naší republiky. S takovými lidmi velmi rádi spolupracujeme a jsme potěšeni, že právě Čáslav jim může nabídnout příjemné místo k životu. Jak jsem ale poznamenal, důležitým bodem je ochota přizpůsobit se zákonům naší republiky. Pokud bychom měli jistotu, že příchozí tuto vůli mají, určitě bychom neměli s jejich přítomností problém. Obávám se ale, že výrazně odlišné kulturní podmínky, ze kterých současní uprchlíci pocházejí, však jen velmi těžko mohou takovou záruku poskytnout.

Poslední dotaz se týká voličské účasti. Obvykle bývá u senátních voleb nízká. Jaký vzkaz byste měl pro váhající, proč by měli přijít k hlasovacím urnám?

Každý plnoletý svéprávný občan naší republiky má právo jít k volbám, vybrat si zástupce, kterému dá svoji důvěru. Není to povinnost, ale výsostné demokratické právo, kterého se bohužel v mnoha jiných státech lidem v takové míře nedostává. Věřím proto, že nevyužít této možnosti podílet se svým dílem na tvorbě budoucnosti nejen pro sebe, ale i pro svoje děti a vnoučata, je svým způsobem morální povinnost nás všech. Jen aktivní účastí u voleb je možné něco změnit. Osobně nesouhlasím s často opakovaným názorem, že (v nadsázce) „pokud by volby mohly něco změnit, dávno by je zrušily“. Volby mají tak velkou moc a sílu, jak velké procento oprávněných voličů se jich zúčastní. Pokud přijdou všichni, bude vyslyšen hlas každého z nás - samozřejmě podle demokratických principů.