Při debatě s občany Sokolova uvedl 1. místopředseda vlády Vít Rakušan, že kabinet jedná o vyplacení minoritních akcionářů energetické společnosti ČEZ a že to snad do konce funkčního období stihne. O pár hodin později svá slova o chystaném stoprocentním ovládnutí ČEZ na sociální síti X popřel s tím, že se v zápalu debaty spletl, a omluvil se. Co tím způsobil? A je uvěřitelnější jeho vyjádření „Bez cenzury“ v hospodě, nebo později protichůdné od počítače?

Co si o tomto konkrétním výroku myslet, nevím, ale řeknu vám, jak to na finančním trhu a při velkých transakcích s akciemi chodí:

Pokud majoritní akcionář, nebo někdo, kdo má insider informace, pustí nějakou informaci, která se pak prokáže jako nepravdivá, je to velký problém, protože to může být považováno za manipulaci ceny. A může to být za některých okolností i trestné. Velké potíže s tímto měl třeba Elon Musk, který opakovaně manipuloval akcie Tesly. Majoritní akcionáři tedy musí být extrémně opatrní při svém vyjadřování o veřejně obchodovaných akciích. A to není vše. Pokud stát pustí předčasně informaci o plánovaném zestátnění a o výkupu akcií od drobných akcionářů, podle toho, jak vyjádření vyzní, ceny akcií buď vyletí, nebo spadnou. V jednom případě se to dá považovat za poškození minoritních akcionářů, ve druhém případě se to dá považovat za poškození státu, protože pokud akcie vzrostou, stát pak musí vykupovat za cenu vyšší. Takové „spletení se“ tak může vyjít hodně draho.

V lepším případě se tedy jedná o diletantství.

Vývoj hrubého domácího produktu mezi jednotlivými kvartály se v Německu, na něž je česká ekonomika tak navázaná, dosud pohyboval kolem nuly, za loňské čtvrté čtvrtletí je však ve srovnání s třetím hlášen pokles HDP o 0,3 procenta. A vyhlídky ekonomiky, na níž je těsně navázaná ta česká, prý nejsou valné. Co by Německu pomohlo tento trend zvrátit?

V Německu stejně jako v Česku stejně jako v celé EU už narazila na mantinely ESG ideologie zahrnující v sobě Green Deal stejně jako další sociální, genderové a jiné kvóty a přerozdělování a regulace. Zdravá ekonomika toho unese hodně. Ale každá ekonomika má své limity. Když ji ničíte příliš dlouho a příliš iracionálně, jednoho dne nevydrží, její samoopravné mechanismy už nestačí vnější iracionální ničivé zásahy opravovat a ekonomika začne chřadnout. Představte si to jako organismus někoho, kdo fetuje, kouří, pije alkohol, málo spí, sebepoškozuje se řezáním, přejídá se a veškeré zdravotní neduhy neléčí zlepšením životního stylu, ale dalšími a dalšími farmaky, která pak už polyká po hrstech. Dříve či později se zdraví takového organismu začne rapidně zhoršovat a nasazení dalšího léku nepomůže, protože špatně je samotný základ.

Takže dokud nezměníme ten základ, v naší analogii se nevrátíme ke zdravému životnímu stylu, v případě ekonomiky, dokud naprosto neodmítneme ESG ideologii a nevrátíme se k volnému trhu a kapitalismu, k ničemu dobrému to nepovede a jenom budou špatná období střídat ta méně špatná. Co potřebuje Německo, Česko i celá EU, je ekonomická transformace směrem k tržní ekonomice tak jako u nás v roce 1990.

Pod tlakem protestujících farmářů prohlásil francouzský prezident Emmanuel Macron, že evropský zemědělský sektor potřebuje „hluboce“ změnit svá pravidla. Dodal, že Evropská unie potřebuje společný mechanismus, jenž zaručí spravedlivé ceny, které mají velké potravinářské společnosti platit producentům, tedy zemědělcům. Jak se poznají spravedlivé ceny a jak jich docílit?

To je úplně jednoduché. Spravedlivé ceny se poznají tak, že je určí střet poptávky s nabídkou, do něhož nezasahují dotace. Říká se tomu už pár set let volný trh, anebo také neviditelná ruka trhu. A sním své zimní kozačky, pokud to takhle Macron myslel.