Jaké případy ve své právní praxi řešíte v souvislosti s koronavirem? Ať už jde o zásahy do podnikání, odškodnění nebo třeba porodnictví? Co všechno se u vás v době pandemie sejde?

Je toho hodně. Nejprve jsem řešila zákaz doprovodu rodiček u porodu, což je mi blízké, protože lidskými právy při porodu se zabývám. Pak jsem podávala žalobu za studenta střední školy proti nařízení roušek ve škole. Podílela jsem se na přípravě ústavní stížnosti senátorů proti diskriminačnímu a nepřiměřenému zákazu prodeje v malých prodejnách. Dále jsem podávala žalobu za majitelku obuvnictví kvůli znemožnění prodeje. Naposled jsem ve spolupráci s Ligou lidských práv podávala žalobu proti rouškám a testování na základní škole, tentokrát za žákyni třetí třídy. A teď připravujeme žalobu proti znevýhodňování, řekla bych až šikaně, neočkovaných proti covidu.

Jak jste zmínila, dlouhodobě se věnujete problematice porodnictví a právům matek i dětí ve zdravotnickém systému. Vím, že jednu dobu nemohli být kvůli vládnímu nařízení například otcové u porodu. Jak přístup státu hodnotíte v tomto ohledu?

Stejně jako v jiných oblastech takzvaného boje proti koronaviru hodnotím přístup státu jako nepřiměřený, nelogický, chaotický. Co se týká otců u porodu, je potřeba zdůraznit, že nejde o nějaký rozmar matek a jejich partnerů. Je prokázáno, že přítomnost osoby zvolené rodičkou má vliv na průběh porodu a snižuje komplikace. Proto i Světová zdravotnická organizace důrazně doporučuje, aby ženám i v době covidu byla umožněna přítomnost zvoleného doprovodu u porodu. Také nelze odhlédnout od toho, že přítomnost partnera má vliv i na chování personálu k rodičce a respektování jejích přání, například neodnášet bezdůvodně dítě po porodu pryč, což jsou bohužel přetrvávající praktiky českého porodnictví. Namísto toho, aby se stát zaměřil na cílenou pomoc rizikovým lidem a nezhoršoval zdraví těch, kteří ohroženi nejsou vůbec nebo jen minimálně, tak stát škodí právě zdravým lidem. Nejde samozřejmě jen o přítomnost otců u porodu, ale také o znemožnění většiny sportů dětem a zdravým lidem a posilování imunity saunováním a podobně. Teď jsem si oblíbila tričko s nápisem: Stát je špatný sluha, ale zlý pán. To je velmi výstižné hlavně v poslední době.

Řešila jste tedy v tomto smyslu více problémů? Musely a musejí matky více „bojovat za svá práva“ v době pandemie?

Sama jsem více problémů neřešila, ale vím, že problémů bylo více. Například ženy byly nuceny rodit v roušce. Docházelo ještě více než jindy k odebírání dětí po porodu, aniž by k tomu byl zdravotní důvod. Nemocnice i navzdory tomu, že se zákaz návštěv v nemocnicích výslovně nevztahoval na děti, bránily v mnoha případech přítomnosti rodičů u dítěte. Přitom dětští pacienti mají ze zákona právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce a toto právo potvrdilo i ministerstvo ve své metodice. Přístup nemocnic se v mnoha případech dal označit za nelidský. A to se bavím pouze o zdravotnictví, ale je obecně známo, že se stát vykašlal na rodiny s dětmi, zejména na samoživitelky a samoživitele.

Děti musejí chodit do škol s ochranou dýchacích cest, navíc se musejí každý týden testovat na covid-19. Někteří rodiče, ale i ředitelé školy se proti tomu bouří, buď kvůli nevolnostem a zdravotním potížím dětí, nebo kvůli svobodě obecně. Je testování dětí nutnost dnešní doby? Nebo nepřiměřený zásah do rozhodování lidí?

Samozřejmě že testování není nutnost, stejně jako nejsou nutností roušky ve školách. Což ostatně prokazují jiné státy, kde se děti nemusejí testovat a nemusejí se dusit půl dne v roušce. Konkrétně u testování ve školách se jasně ukázalo, že počet zachycených pozitivních případů byl naprosto mizivý. Navíc teď už se všichni z rizikových skupin i učitelé mohli nechat očkovat, tak z jakého důvodu by se dětem měly nařizovat invazivní testy pochybné kvality a dušení se v roušce? Můj názor je ten, že tam hraje roli potřeba vyvést peníze ze státního rozpočtu a samozřejmě i arogance moci. U roušek jde o velké pokrytectví, protože všichni dobře víme, že v kancelářích si lidi respirátory sundávají, protože se to nedá vydržet, ale děti, které se nemohou bránit, do toho mají být nuceny? Někteří rodiče odmítají děti za těchto podmínek posílat do školy.

Bohužel minulý týden jeden senát Nejvyššího správního soudu testování ve školách potvrdil, ovšem velmi povrchním způsobem, a aniž by zkoumal nezbytnost tohoto opatření, které fakticky vylučuje část dětí ze vzdělávání. To je bezprecedentní rozdělování lidí na dvě skupiny, jedna skupina má práva a druhá práva nemá, postačila k tomu jen kovidí záminka. Senát Nejvyššího správního soudu uvedl, že je primárně na jejich rodičích, jakým způsobem dětem celou věc podají, vysvětlí a případně pomohou jejich obavy překonat. Tady ale jde o to, že rodiče s testováním svých zdravých dětí principiálně nesouhlasí, tak proč by měli něco překonávat? Zajímalo by mě, zda by i v případě análních testů, které pro děti chtělo Ministerstvo zdravotnictví objednat, soud po rodičích vyžadoval, aby dětem pomohli překonat obavy?

A je to jiné v případě zaměstnanců v továrnách a výrobních halách?

Je to jiné v tom, že v případě dětí musí být dle Úmluvy o právech dítěte předním hlediskem jakéhokoliv rozhodování jejich nejlepší zájem. Ten je naprosto ignorován, zájem dětí je až na posledním místě. Situací zaměstnanců jsem se nezabývala, ale můj názor je stejný v tom, že v současné době se rizikoví mohli nechat naočkovat nebo mohou využívat ochranné pomůcky, takže není důvod kvůli nim zasahovat plošně do práv ostatním lidem.