Marian Kechlibar, Daniel Vávra a Vlastimil Veselý sepsali petici proti cenzuře. V ní upozorňují na stoupající problémy se sociálními sítěmi, které regulují obsah a dopouštějí se cenzury, čímž porušují českou ústavu. Podle nich se problém už dávno netýká jen radikálů, ale stále častěji intelektuálů i historických faktů. Sám jste se pod petici podepsal. Nakolik závažná je současná situace podle vás?

Je řádově horší, než si většina lidí uvědomuje. To, co petice popisuje, zdaleka nepostihuje závažnost ani rozsah celého problému. Fenomén takzvané cancel kultury už zesílil natolik, že pracuje takřka automaticky a autonomně. A zároveň tiše a anonymně. Nejen ve Spojených státech a nejen v Německu. U nás už také.

Uveďte, prosím, čtenářům pár příkladů, které o závažnosti situace svědčí…

Původně jsem o tom nechtěl moc mluvit, jde o osobní zkušenost. Ono když se ozvete, tak jste to vy, kdo v uvozovkách dělá problémy. Ale uvědomuji si, že mlčení také není moc dobrá strategie. Kor v době, kdy už se s ní mnozí začínají zase smiřovat. Přišel jsem na to náhodou. Začátkem září jsem potřeboval vypsat zkouškové termíny. Mé milované strojové jazyky, tedy assembler x86, na druhý a třetí týden prezenčně, než se univerzity opět uzavřou. Přihlášení do informačního systému ale opakovaně selhalo. Divné. Že by mi náhle vyexpirovalo heslo? Nikoliv. Ani po jeho obnovení nevidím svůj předmět. A ani své studenty. A tak jsem nepřímo zjistil, že jsem doučil. Někdy na přelomu července a srpna mi byl, v tichosti a bez oznámení, ukončen pracovní poměr. A s ním i navázaná role přednášejícího, zkoušejícího a tak dále. Ale z jakého důvodu?

Důvodem byl článek na webu. Na konci července uveřejnil server Manipulátoři.cz klasický, dehonestující medailonek, víceméně opsaný z loňského reportu Českých elfů, podepsaný aktivistou Janem Cemperem. Vytýká mi rozhovory pro ParlamentníListy.cz, článek na takzvaně kontroverzním Neviditelném psu, reportáž ze semináře o nenávisti na internetu pro DaVinci institut a další provinění. Tepe mne za věci, které jsem nenapsal, což paradoxně neváhá doplnit odkazy k původním textům, kde se o tom může každý přesvědčit. Ale hlavně nezapomíná vložit odkaz na personální portál zaměstnavatele. Asi aby si někdo konečně všiml, koho že to nechávají přednášet. A zjednal rychlou nápravu. Což se bohužel stalo. Stačilo několik kliknutí oprávněné osoby a byl jsem ze systému alibisticky umazán, semestr nesemestr, aby PR instituce netrpělo spojitostí s nositelem takto závadných názorů.

Řeknete si, Cemper a jeho Manipulátoři, copak on je ještě někdo bere vážně? Bohužel ano. Tento aktivista drží prst na tepu doby, a z někdejší situační zprávy Ministerstva vnitra o levicovém extremismu to dotáhl až na mediální výsluní takzvaného fact-checkingu, tedy k činnosti podporované samotným Ministerstvem vnitra, respektive jeho pobočkou CTHH. Zajímavý paradox. Obětoval jsem tedy pár hodin vyhledávání a shromáždil si další, veřejně dostupné informace. Posuďte sami ZDE, zda je projekt Manipulátorů institucí, podle které by měla veřejná státní univerzita řešit své personální otázky.

Jak to dopadlo?

V mém případě to nakonec dopadlo dobře. Na technických školách naštěstí působí stále dost rozumných lidí, kteří si návrat k praktikám 50. let nepřejí, a tak byla zjednána náprava, za což bych jim chtěl poděkovat. Univerzita už nebude web Manipulátorů zahrnovat do svého monitoringu. Pan Cemper tak přišel o jednu z možností, jak zpoza této rádoby instituce někomu oficiálně a snadno škodit. Verbální a názorové zločiny bude muset řešit opět formou trestních oznámení jako v minulosti. Na to se ale zeptejte jiných, třeba bloggera Ivana Běhounka.

Bohužel jiní kolegové takové štěstí neměli. Pomyslná hranice, kdy se tyto praktiky stávají normou, se přiblížila. Na Západě, a zejména ve Spojených státech, jsou již dávno za ní. To ostatně můžeme posoudit z následujících případů. Jde o špičkové odborníky a veřejně známé osobnosti. Každý ví, co umožnil objev DNA. Chytré telefony s Androidem, založené na platformě GNU Linux, používáme denně. Mladí znají svět Minecraftu. Ale víte o nedávných trpkých koncích celoživotních profesních kariér lidí, kterým za to všechno vděčíme? Ne? Stačila banalita. A dostatečně ukřičený, hysterický aktivista. Jen se nám o tom naše mainstreamová média nějak zapomněla zmínit.

Signatáři petice žádají, aby se problematikou začala zabývat vláda a vznikla komise, která se bude věnovat případům neoprávněného zablokování účtů a podobně, a zkušenosti použila při zákonodárném procesu. Co by podle vás mělo být jejím výstupem? Jaké zákonné úpravy by byly vhodné?

Žádné. Ústavní pořádek jasně stanovuje nepřípustnost cenzury a svobodu slova a zrovna tak je jasné, že pokud chce firma působit v České republice, musí dodržovat zákony tohoto státu. Je to Facebook, kdo má problém, je to Twitter a další platformy, které aplikují na naše občany jakýsi nejmenší společný jmenovatel z náhubkových zákonů, posbíraných napříč světem. Včetně zemí, kde oficiálně platí například tresty smrti za rouhání a další zrůdnosti. Skutečně chceme, aby zde působil operátor, blokující občany za náboženskou urážku, odhalené ňadro nebo prostě jen tak, protože je někdo nahlásí, a to vše bez možnosti jakéhokoli odvolání?