Doba je zlá a ve Sněmovně není levice, protože z Pirátů se vyklubala „fejková levice“. Není to k pláči?
Je. A je pravda, že účastí v pravicové vládě je to s Piráty podobné jako se Zelenými v druhé Topolánkově vládě. Ostatně i Zelení jsou ve světě vnímáni jako levičáci, ale v Česku se chovají pravicově. U Pirátů v tom ještě cítím určitou vypočítavost.
Problémem sociální demokracie je, že od konce Sobotkovy vlády začali voliči vnímat jako sociální demokracii hnutí ANO a ti radikálnější SPD. Proto dnešní nástupci tradiční levice mají tak těžkou pozici. Drobné strany jsou dost rozbité, a to se týče i komunistů. Ti by se měli spolu s dalšími stranami levice rozpustit a přejít pod hlavičku sociální demokracie. Ale to je asi na delší lokte.
Proč ANO a SPD spolkly většinu levicového voličstva?
Voličstvo se za třicet let sice doplnilo o mládež, ale v zásadě jde o stejné lidi, které dokázali přivést k urnám Miloš Zeman a Jiří Paroubek. Šlo o lidi práce, rodiny s dětmi, seniory. Dokázali jim nabídnout alternativy. Orientace na priority, které pro tyto skupiny nejsou podstatné, vedla k tomu, že začaly vnímat jako sociálnědemokratické zmíněné dvě strany. Vůdci, kteří dokážou velet, navíc ve vedení sociální demokracie dnes chybějí.
Bývalý sociální demokrat a ministr průmyslu Jan Mládek nedávno také poznamenal, že dnešní odbory – tradiční zázemí levice – jsou papírový tygr. Souhlasíte?
Je to složité. Sám jsem z odborů vyšel, přesněji z odborového svazu KOVO, který stále vnímám jako velmi pracovitý a pro zaměstnance prospěšný. Složitější vztahy jsou pak na centrále Českomoravské konfederace odborových svazů, kde jsou svazy prezentující státní zaměstnance i pracovníky v podnikatelské sféře. Dlouhodobý problém vidím u členů odborů v tom smyslu, že než by šli do otevřeného střetu, raději čekají na to, co jim kdo dá. Jsou prostě plní obav.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský