Někteří si možná vzpomenou, že vás kvůli veřejnému vyjádření na sociální síti vůči předsedkyni Poslanecké sněmovny dost nepříjemně obtěžovali její příznivci. Mimochodem, jak moc dostává na frak svoboda slova?

Svoboda slova má na kahánku. Pokud patříte ke třetině společnosti, která zastává ten jediný správný názor, žádný útisk nepociťujete. Když schvalujete regulace z EU, Green Deal, takzvané manželství pro všechny a takzvaný boj proti dezinformacím, tak vám mainstream tleská a hladí vás po srsti. Ale jakmile začnete klást otázky, pochybovat o jediné svaté pravdě anebo nedejbože máte vlastní pohled na svět, pocítíte okamžitě ostrakizaci. Lidé jsou už dnes běžně za své soukromé názory vyhazováni z práce, je jim odepřeno dříve pro ně běžné publikování a vystupování v médiích, jsou jim rušeny přednášky a vystoupení. Na rozdíl od doby minulé největší tlak nejde shora, ale od politických neziskovek, nátlakových skupin, levicových médií a aktivistů rozesetých všude ve společnosti. Kdo chce změny právního pořádku, toho oslavují. Komu vyhovuje české právo, tomu nadávají do zpozdilců, tmářů a popíračů. A to je konec svobody i demokracie.

Samozřejmě že absolutní nezávislost novináře neexistuje, o tom si můžeme nechat jen zdát. Každopádně, co se o to alespoň snažit, jde to ještě? Těžká naivita otevřené dlaně, kdy přijdete okamžitě o pět prstů? Jistě, jde o „peníze, moc, vliv…“

Není důležitá nezávislost, ale pluralita pohledů na svět. O událostech by se mělo informovat s co největší mírou objektivity a dovolen by měl být každý názor. Krásně je to vidět na tom, jak mainstreamová média informovala o demonstracích. Když demonstraci svolal Milion chvilek, reportáž demonstrujícím vyjadřovala zjevnou podporu a popisovala akce v tom nejlepším světle. U letošních demonstrací naopak Česká televize urážela účastníky a umenšovala jejich počet. O objektivní novinařině se už u ČT nedá hovořit. Poslední příklad je týden starý – slovenské volby.