Jsou Češi spokojeni se svojí životní úrovní? Co je trápí nejvíce a jak se jejich postoj mění v posledních letech?

Vždy je ošidné mluvit o tom, co Češi. Názory různých skupin občanů se totiž hodně liší. Už poměrně dlouhou dobu považuje těsná většina občanů životní úroveň své domácnosti za dobrou, něco přes deset procent za špatnou a ti zbývající se nemohou rozhodnout. Nespokojených v posledních letech velmi, velmi pomalu ubývá, ale spokojených už nějakou dobu nepřibývá. Podle mého názoru je důvodem této situace nenaplněné očekávání: lidé totiž čekali, že až skončí ekonomická recese, jejich životní úroveň prudce vzroste. A to se neděje. Objektivní ukazatele sice signalizují zřetelný nárůst reálných příjmů většiny domácností, ale přeci jen je to proces pozvolný. Proto můžeme u části veřejnosti pozorovat určitou frustraci, nespokojenost s tím, co jim politici „zařídili“.

Právě sociologové tvrdí, že český národ je zaměřen spíše středo-levicově a čeká, že stát zajistí blahobyt a pořádek. Proč tomu tak je? A odpovídá tomuto jejich přání Andrej Babiš se svými sliby, že se o voliče postará?

Mezi českou veřejností skutečně dlouhodobě převažuje hodnotová orientace, která odpovídá spíše levicovým politickým konceptům. Nejde ani tak o zajištění blahobytu jako o sociální jistoty, které od státu očekávají skutečně velké voličské skupiny. V minulosti jsme opakovaně zjišťovali, že i podstatná část voličů ODS má spíše levostředové než vysloveně pravicové priority. Proto u nás těžko může volby vyhrávat někdo, kdo lidem nenabídne, že se stát postará – přinejmenším o zdravotní péči a zajištění v důchodu nebo v obtížných sociálních situacích.

Andrej Babiš to ví, a i když sám určitě vyznává spíše pravicové hodnoty, umí voličům nabídnout to, co chtějí. Někdo to může považovat za populismus, někdo za podraz, já si myslím, že je to prostě politická taktika. Kdo chce vyhrát volby, může se snažit voliče někam vést, ale nemůže jít proti tomu, co naprostá většina populace od státu očekává.