Nálezu Ústavního soudu ve věci volebního zákona je vytýkáno, že přišel v nevhodnou dobu, osm měsíců před volbami, které jsou již vypsané. Je to správné, že se zásadně mění podmínky takto blízko u voleb?

Není to správné. Ústavní soud nechal věc přes tři roky ležet. Návrh na zrušení zákona byl podán 13. 12. 2017. Soud věděl, že volby jsou na podzim 2021. Je selháním Ústavního soudu, že není schopen včas rozhodnout o návrhu na zrušení zákona. Je pokřivením práva, když někomu vyhoví v řádu měsíců a jiní čekají roky. Předseda soudu má dbát, aby byla vyřizována agenda průběžně. Ve věci platu soudců, včetně vlastních, rozhodl Ústavní soud roku 2014 za 13 měsíců a o zdanění církevních restitucí v roce 2019 za čtyři měsíce. Ústavní soud umí rozhodnout rychle, ale jen pro někoho. Zrušení podstatné části volebního zákona několik měsíců před volbami, když soud ve věci tři roky nekonal, je pohrdáním volbami.

Minoritní votum, sepsané čtveřicí přehlasovaných soudců, bylo kritické a mimořádné tím, že popisovalo okolnosti, za jakých k rozhodnutí došlo. Z toho, co vím, není příliš obvyklé, aby se v menšinových stanoviscích takto „pralo špinavé prádlo“?

Čtyři nesouhlasící soudci Ludvík David, Jaroslav Fenyk, Josef Fiala, Radovan Suchánek hodnotí postup Ústavního soudu výstižně slovy: arogance a ponurý obraz o rozhodování Ústavního soudu. Přehlíživý postoj Ústavní soud projevil vůči volbám již roku 2009, kdy zrušil vyhlášené volby za použití teorie materiálního jádra ústavy, z kterého vycházela nacistická právní věda. Chápu kritickou reakci jako pokus upozornit, že ne všichni na Ústavním soudu chtějí rozhodovat úskočně, nechat návrh roky ležet a pak před volbami a v době nouzového stavu narušit přípravu voleb. Volební zákony si zaslouží přijímání po důkladném uvážení, což Ústavní soud znemožnil.

Když si vezmeme to, co se o práci soudce Filipa na tomto judikátu zjistilo – nebylo to podle vás problematické (nález u něj byl „zaparkován“ tři roky, soudce čelil kritice i od svých kolegů a poté následovalo rychlé schvalování, kdy se někteří soudci ani neseznámili s konečným zněním před vyhlášením)? A může takové jednání podpořit spekulace o účelovém načasování jeho nálezu?

Je to vyjevení pravdy, jak se na Ústavním soudu rozhoduje o platnosti zákonů. Pravda je přínosná, i když zjevuje hrozné věci. Soud, na kterém je možné tři roky nechat ležet návrh bez povšimnutí, zatímco jiné věci jsou řešeny v měsících, je špatně řízen. Měl by byt kárně stíhán předseda soudu, protože připustil nedůvodné průtahy a nerovnost v přístupu k řešení návrhů různých účastníků. Ale žádné stíhání mu nehrozí, protože to by musel konstatovat Ústavní soud sám a ruka ruku myje.

Když se podíváme na věcný obsah nálezu, předseda Rychetský o něm mluvil jako o „vědeckém díle“. Co mu říkáte vy? A je podle vás správné, aby byl nález takto vysoce odborný, třeba na úkor srozumitelnosti pro běžnou populaci?

Velkou odbornost a vědeckost v nálezu nevidím. Mnohost slov ještě neznamená novost myšlenky. Nález halí do odborného hávu podstatu věci – Rychetský a Filip jsou zastánci volebního systému, který vede k roztříštěnému parlamentu. V učebnicích ústavního práva a státovědy je volební dělitel, který byl zrušen Ústavním soudem, uváděn v rámci poměrného volebního systému, včetně publikací, jejímž autorem je soudce Jan Filip (např. Základy státovědy, Masarykova univerzita Brno). Dle Ústavního soudu zákon nezajišťoval důslednou poměrnost voleb v malých krajích. Ale i většinové volby v USA, Británii, Francii a jinde jsou demokratické. Pakliže většinový systém je demokratický, jsou demokratické i většinotvorné prvky v poměrném systému.

Volby mají více funkcí. Někteří zdůrazňují funkci zrcadla, kdy je volený sbor věrným obrazem politických nálad voličů, což vede k roztříštěnému parlamentu. Jiní vidí volby jako nástroj tvorby vlády, kdy má volební systém pomáhat vytvořit vládu vítěze voleb. V historii roztříštěný parlament vedl k bankrotu demokracie jako v Německu při nástupu Hitlera k moci.