Jednou jste mi řekl, že negativní je, kam jsme se jako společnost po třiceti letech dostali. Zmínil jste, že se vrtáme v minulosti a srovnáváme nesrovnatelné. Upřesněte, prosím, kam „jsme se dostali“? Co tedy považujete za největší chyby vývoje od konce socialismu?

Hned to první, co mě napadlo, nejde napsat. Ale vážně, každá společnost se vyvíjí. Máme lepší techniku než před třiceti roky, sofistikovanější výrobky, v souladu s tím účinnější zdravotní péči, komunikační možnosti, o vesmíru toho víme daleko víc, vyvinuly se smrtonosnější zbraně a podobně. Je otázkou, zda toho člověk využívá nebo nadužívá nebo snad zneužívá. V souvislosti s tímto vývojem jde také lidské myšlení, i když podstata osobnosti člověka zůstává po staletí stejná. Po listopadu nám byla dána nová šance, jak společnost přestavět na principech, které demokracie přináší. Spolu s ekonomickou transformací se společnost silně rozdělila a ukřičení s ostrými lokty za nás začali hovořit. K čemuž jsme jim legálně dopomohli ve volbách. Jejich úkolem bylo a stále je, aby naslouchali lidem ve společnosti, protože, jestli se nemýlím, demokracie znamená vládu lidu a my jsme je zvolili proto, aby vytvářeli zákony pro lidi, a ne pro sebe.

No a jejich mizernou prací, čest výjimkám, vysublimovaly různé pražské kavárny, elity, nevzdělanci, lůza, pravdoláskaři, agenti Kremlu a co já vím ještě. Místo respektu k zásadám demokracie si kdekdo ty zásady upravuje k použití svému… jak jsem napsal, ze startovací čáry jsme vystartovali vstříc k novým zítřkům a po trati jsme díky idiotským experimentům zničili školství včetně učňovského. Z armády, která nás má chránit doma, jsme vytvořili expediční sbor pomáhající cizím v zahraničí, nejlépe tam, kde je hodně nafty a nerostných surovin. Z čehož nemáme nic. Pomáháme nastolovat demokracii, a protože demokracie něco stojí, není třeba se ohlížet na lidské životy, s kolaterálními ztrátami se přece počítá. Fabriky se dílem prodaly do zahraničí, dílem vytunelovaly a z ateisticky založeného státu platíme miliardy za majetek církvím, kterým už od Josefa II. nedisponovaly. Mohl bych pokračovat a vyjmenovávat další chronicky známé oblasti… nechci být špatným prorokem, ale to poničené školství a armáda nás bude v blízké budoucnosti hodně, hodně mrzet.

Politolog Michal Klíma pro Seznam.cz napsal, že „v některých zemích střední Evropy dochází v posledním desetiletí k erozi demokracie“. Co si o tom myslíte? Ztrácíme tedy tři dekády po obnově demokracie její podstatu? Proč ano, či ne?

Já to nečetl, ale doufám, že politolog ty země vyjmenoval a popsal důvod, proč se tak domnívá. Ty pochyby o demokracii podle mě spočívají v tom, že lidé si nechtějí naslouchat, chybí jim sebekritika a sebereflexe. Demokracie svou podstatu nikdy neztratí a ani nemůže, protože jinak to není demokracie, ale nějaký paskvil. No a my se k těm paskvilům zdárně přibližujeme. Podle mě – teď dostanu do úst nebo někam tam – je cesta v povinných volbách. Svolávat po volbách demonstrace proti volbám v té podobě, v jaké je máme, vypadá sice úderně, ale je to právě ta cesta k paskvilu, na jehož konci bude převrat a postupně odstraněni užiteční idioti, aby moc přešla do rukou těm, kteří jsou hybateli v kuloárech. Politické mrtvoly toužící po uchopení moci. Jestli toto je demokracie?

Právě sousloví ohrožení demokracie slýcháme v poslední době často. Z úst organizátorů demonstrací, kvůli ohrožení svobody slova a odsuzování cizích názorů, v souvislosti se zákony, které vláda schvaluje, kvůli zásahům z Evropské unie… a mohla bych pokračovat. Stalo se ohrožení demokracie zneužívaným pojmem kdekoho, který se používá podle potřeby?

Slýcháme leccos z úst povolaných i méně povolaných. Já už jsem starší kluk, který pamatuje ještě jako robě prezidenta Gottwalda a všechny další po něm. Pamatuji také řadu předsedů vlád a premiérů, zástupy ministrů a jiných politiků. Proto bych doporučoval, aby si organizátoři všech těch akcí důkladně prostudovali naše moderní dějiny od roku 1918 a přišli s návrhy, které by na základě těch zkušeností mohli přetavit do zlepšení života celé společnosti. Ale to bych asi chtěl moc.