Jak se díváte na současnou politickou situaci u nás i ve světě? Přichází jak říkají někteří odborníci nová doba, období velkých zkoušek pro lidstvo nebo je to začátek úpadku této civilizace?

Všechny tři věci, které jste jmenoval, tj. nová doba, období velkých zkoušek pro lidstvo a začátek úpadku této civilizace se navzájem nevylučují, respektive mohou nastat všechny najednou. Jako lidé, kteří jsme ale schopni v paměti z první ruky zachytit tak 80-100 let dějinných událostí, tedy vlastní prožitky a vzpomínky rodičů a prarodičů, proto máme poněkud zkreslenou optiku. Pro dnešní střední generaci byl celosvětově přelomovou událostí rok 1989 jako pád komunismu. V minulosti však došlo k dějinným zvratům, často spíše katastrofám, mnohem většího rozsahu. Stačí si namátkou vzpomenout na dvě světové války, výbuch sopky Krakatoa, přistání na Měsíci, pád říše římské, objevení Nového světa, středověkou epidemii černého moru nebo první výbuch atomové bomby. V porovnání s tím žádnou extrémně převratnou dobu neprožíváme.

Oproti dřívějšku rovněž dostáváme o tom, co se kde děje, nesrovnatelně více informací, takže nám tyto současné děje připadají významnější, více nás zasahují, než události z minulosti. Také si díky vědeckému pokroku dokážeme představit více globální nebezpečí, které nás ohrožují - například klimatické změny, pád meteoritu, změny sluneční aktivity a podobně, které dokážeme ovlivnit velmi málo, nebo vůbec ne. Naše vyspělá euroatlantická civilizace by však měla být schopna uspokojivě si poradit s lokálními krizemi a katastrofami, například přílivem uprchlíků z válečných zón nebo z oblastí postižených přírodní katastrofou. To jsou na mezinárodní úrovni hodně diskutovaná témata.

Řídíme sami svůj osud, anebo jsou tu vlivy, které ani nemůžeme ovlivnit?

Přesvědčení o tom, že sami řídíme svůj osud, je pravdivé pouze do určité míry, jak na úrovní jednotlivce nebo větších skupin lidí - tedy národy či státy. Pořád zde funguje prvek náhody - člověk si třeba nedokáže určit, kdy, kde a komu se narodí, což do značné míry určuje jeho osud a životní šance hned od počátku. Do jisté míry nepředvídatelné a hlavně neovlivnitelné jsou přírodní jevy. Nemusí jít hned o globální katastrofu, stačí záplavy, tsunami, či naopak sucha. Některé oblasti našeho života si žijí svým vlastním životem a podle vlastních pravidel, kterým do všech důsledků nerozumí ani odborníci, což platí například o světové ekonomice.

Obecně zcela jistě neplatí u nás, v západní civilizaci, tolik oblíbená zásada či spíše poučka, že když člověk pro něco udělá úplně všechno, tak se mu to musí podařit. Z toho pramení poměrně dost frustrací a osobních zklamání. Na druhou stranu osud či náhoda dokáže i nečekaně příjemně překvapit. A ještě trochu jinak s malou nadsázkou - kdybychom opravdu dokázali řídit svůj osud, jsme dnes všichni dávno bohatí a slavní, pokud by to bylo naše přáni, a žijeme v harmonických partnerských a rodinných vztazích, což pro nás podle průzkumů představuje hned po zdraví druhou nejvyšší hodnotu.

Není naše civilizace tak jako ve vědeckofantastické povídce bratří Strugackých Piknik u cesty jen jakousi „výzkumnou laboratoří“ nebo dokonce jakousi velkou mravenčí kolonií, nad kterou se pozastaví někdo zcela odlišný?

Neexistuje důkaz, který by toto tvrzení vyvrátil, čili ano, to je taky možné.

V řadě proroctví se uvádí, že česká kotlina je mýtická oblast, kde vznikne nebo už vzniká obroda pro celou naši civilizaci...

Proroctví mám jako autorka knihy o konci světa docela prostudovaná a ono to nebude tak horké. Ano, tato informace se v některých z nich - nikoliv v řadě z nich - skutečně objevuje a protože to je pro nás takové lichotivé, tak jim je věnována větší pozornost než ostatním. Kromě toho mýty jsou mýty a nikoliv exaktní věda a obroda je taky poměrně široký pojem - v čem by jako měla spočívat? Ono pověstné zrnko pravdy se však skrývá i zde. Čechy leží v mírném klimatickém pásu na prvohorní, geologicky stabilní tabuli, nehrozí jim přírodní katastrofy typu zemětřesení, výbuch sopky, tsunami. Čili pokud dojde k nějaké globálnější katastrofě a nebude to zrovna meteorit, který sebou práskne na nádvoří Pražského hradu, tak je velká naděje, že česká kotlina i její obyvatelé přečkají takovou událost lépe než jiné části světa a můžeme potom těm méně šťastným v rámci svých možností pomoci k obrodě.

Jak se dnes, v době internetu, staví mladí lidé k záhadám a neobvyklým úkazům? Boom ze začátku devadesátých let je asi pryč, že?

Musíme si uvědomit, že to už je generační rozdíl. Generace lidí, tehdy -  poměrně - mladých kteří zažili onen boom, o němž hovoříte, a kteří se o zajímali o záhady, byla informačně vyhladovělá. Doháněli jsme informační zpoždění až čtyřiceti let, komunistickou cenzurou hned tak nějaký mimozemšťan neprošel. Všechny tyhle uměle zadržované informace se doslova vyvalily po roce 1989 všechny najednou, proto ten boom. To se už nebude opakovat. Troufnu si říct, že dnes je tento informační dluh smazán.

Pokud se někdo z dnešní mladé generace zajímá o záhady, je jeho přístup nutně jiný, pro něj už to je v podstatě „běžná věc“. Když by byl jeho zájem opravdu vážný, má to dnes složitější. Technologický pokrok třeba umožňuje kvalitnější podvrhy, řada záhad, které se objevuji jako „nové“, jsou už objasněné, jenom ten, kdo je jako „nové“ pustil do oběhu, dost nestudoval. Úžasné jsou naopak možnosti cestování a pátrání přímo na místě. Návštěva Stonenhenge je třeba poměrně častým bodem běžných školních zájezdů a pokud si řeknete, že budete měsíc v létě v Anglii pátrat po kruzích v obilí, tak vám to taky nikdo nezakáže. Škoda třeba je, že některá extrémně zajímavá místa, třeba údajný Ježíšův hrob v Kašmíru, blokují tamní nepokoje. Jiná místa se však zase odblokovala, třeba po roce 1989 megalitický sluneční chrám v Bulharsku u Primorska. Nemohlo se tam proto, že nedaleko měl letní sídlo komunistický předák Todor Živkov a celá ta oblast byla zakázaná zóna.