Pane předsedo, vezměme to od počátku. Založil jste Občanskou demokratickou alianci (ODA), tedy stranu, která dříve existovala. Stručná otázka, proč?

Dospěl jsem k názoru, že už nechci trpně přihlížet, jak se řídí nebo neřídí republika, městské části v Praze a kraje, rozhodl jsem se posbírat odvahu, které mám dostatek, a vstoupit do politiky. Rozhodnutí ve mně uzrávalo rok a půl. Uvědomoval jsem si, že vstup do politiky může přinášet i věci, které jsem dosud neprožil.

Když jsem o vstupu do politiky uvažoval, jedním z témat bylo právě to, jak se strana bude jmenovat. Že bude pravicová, to bylo zřejmé od počátku. Původním záměrem bylo založení úplně nové strany, a protože chceme práci pro stát věnovat hodně energie, uvažovali jsme o názvu Nová energie. Nicméně zkratka takové strany by byla NE, což nám nepřišlo úplně vhodné. Volič by přicházel k urnám a vybíral, jestli ANO nebo NE.

Třeba by právě tato zkratka spoustu voličů přilákala…

Možná (směje se). Spíše šlo o to, že zavést zcela novou značku je velmi nákladná věc, znám to z byznysu. Proto jsme se rozhlédli, která z dřívějších stran tu zanechala nejlepší povědomost a nejlepší pozitivní stopu a z tohoto výběru nám vzešla ODA. Ta vznikla původně hned na počátku 90. let, vždycky byla pravicová, byla koaličním partnerem ODS a zanechala dobrou stopu, včetně posledních představitelů jako byl Vladimír Dlouhý, současný prezident Hospodářské komory, a dlouho byl nejoblíbenějším politikem v ČR.

Dělali jsme si kvalifikované průzkumy, které potvrzují, že jsme si vybrali dobře. Znalost značky ODA je kolem 70 – 80 procent, to je úžasné. Už jen samotný fakt obnovení této značky vedl k tomu, že se nám začalo ozývat množství lidí. Očekával jsem rozmanité ohlasy včetně názorů, že zase nějaký miliardář chce do politiky. To se vůbec nestalo. Všichni náš krok uvítali. Lidé jsou rádi, nabízejí nám pomoc atd.

Jde čistě o obnovení zavedené značky, nebo se chystáte oslovovat i někdejší přední tváře ODA? Zmínil jste Vladimíra Dlouhého.

Po právní stránce nejde o původní stranu, ta skončila, byla vymazána z rejstříku. Z hlediska právního tak jde o zcela novou stranu. S panem Dlouhým jsem se opakovaně setkával, dnes ho mohu označit za svého osobního přítele a vždycky si rádi popovídáme. Nicméně on s ohledem na dnešní post prezidenta Hospodářské komory se nemůže přímo angažovat v žádné politické straně. Jsme ale přátelé a rozumíme si v pohledu na to, jak by stát měl vypadat.

Zmiňoval jste v úvodu komunální sféru. Budou pro vás největší prioritou na startu strany sněmovní volby na podzim, nebo budete čekat až na komunální volby?

Původní úmysl byl, že budeme silně vidět v komunálních volbách v roce 2018. Ale množství pozitivních reakcí voličů bývalé strany ODA a podporovatelů nás posunul k tomu, abychom kandidovali už v letošních parlamentních volbách a snaze zdolat pětiprocentní hranici.

Kdybyste měl zmínit tři, čtyři hlavní priority, jejichž prostřednictvím budete oslovovat voliče, co by to bylo?

Na každý resort máme expertní týmy. Na zemědělství, průmysl, finance atd. máme externí i interní lidi, kteří pracují na koncepci pro každý z resortů. Je samozřejmě velmi obtížné voličům představit tak rozsáhlý program, kterým disponujeme, a proto jsme z něho vybrali určitá témata. Jsou zvolená podle toho, jakou jim dáváme důležitost a ne podle toho, jak by možná byla popularizovatelná v médiích.

Hlavních témat je pět a prvním a hlavním z nich je euro. Česká republika by měla být součástí eurozóny, abychom byli plnohodnotnými členy EU. Proces přijetí eura trvá legislativně čtyři až pět let. Proto říkáme: zahajme proces vstupu do eurozóny ihned. Ekonomické podmínky v Evropě i v Česku jsou příznivé a naše země má všechna kritéria pro přijetí společné měny z významné části splněna. Pokud by se během oněch čtyř či pěti let ukázaly důvody, proč bychom měli proces přijetí eura přerušit, nic nám nebrání ho přerušit.

Za druhé chceme občanům a firmám ponechat větší podíl peněz. Systém, který je založený na tom, že stát vybere peníze od lidí a podniků a pak je přerozděluje, není nic, co by pravicová strana podporovala. Chceme snižovat daně, třeba daň z příjmu právnických osob. Naším úmyslem je nabízet řešení pro postupné snížení na 15 procent. To samé odvody státu od občanů. Lidé by si měli rozhodnout, jak peníze použijí.

Třetím z pěti témat jsou historická centra měst. Zásadně se rozcházíme s hnutím ANO, protože pan ministr Babiš řekl, že by prodal historické budovy v centru Prahy a přestěhoval úředníky do nějakého kampusu na okraj metropole. My říkáme, že to není správná cesta. Měšťanské a úřední domy se tady stavěly stovky let a stále plní užitečnou funkci, jsou naplněny úředníky, jsou tam ministerstva a je to správně. Nechceme zkrátka prodávat historické budovy investorům. Podívejte se na budovy Živnostenské banky v ulici Na příkopě. Tu dnes vlastní čínský investor a od té doby tam Češi nemohou vstoupit.

Další, čtvrté téma, jsou dotace. Podle mě jako podnikatele jsou dotace špatně. Dotace křiví trh. Jsou používány tam, kde by používány být neměly. Jde o spekulativní projekty. Firma, která se zaměří na výrobu sněhuláků, co v březnu roztají, dotaci dostane, a firma, která tu standardním způsobem provozuje podnikání řadu let, na dotaci nedosáhne. Cílem by bylo do roku 2022 najít úplně jiný model fungování dotací. Pokud mají nebo musí v rámci EU existovat a nedokázali-li bychom se z tohoto systému vymanit, aspoň najděme systém v přidělování dotací, který bude podporovat tradiční firmy a podniky, co něco vyrábí a zaměstnávají lidi pět a více let.

Poslední věcí jsou výdaje státního rozpočtu. ODA poukazuje na to, že vláda za čtyři roky neudělala žádné zásadní rozhodnutí. Jde o otázku důchodů a zdravotnictví, což jsou dvě největší položky výdajů státu a ani pan Babiš za čtyři roky vlády nad státními financemi nepřišel s myšlenkou, jak se k tomu postavit. Zdravotnictví mělo před 20 lety spotřebu 30 miliard a v současné době je to 280 miliard, to je skoro desetinásobek. Skoro se zdá, že tam není horní hranice. Občané by si měli uvědomovat, jaké úkony kolik stojí. Voláme po tom, aby existovala účtenka mezi lékařem a pacientem a drobná spoluúčast, třeba pět procent. Lidé tak budou vědět, že kupříkladu rentgenový snímek stojí 600 korun, magnetická rezonance mozku stojí 30 tisíc. Malá spoluúčast povede k tomu, že lidé budou zodpovědnější pacienti.

A důchody? V současné době máme na jednoho důchodce tři pracující lidi. V budoucnu se poměr bude měnit a půjde o dva, později možná o jednoho pracujícího na jednoho důchodce. Takový systém není možné provozovat. Vláda s tím nic nedělá. Nejde jen o to donekonečna prodlužovat důchodový věk, aby na vyplácení penze bylo. Opačně, je nutné podporovat rodičovství, více dětí v rodině. Nová rodina by měla mít tři děti, aby byl celý systém dlouhodobě udržitelný.

Kdo pro vás bude ve volbách hlavní konkurent a naopak?

Za spojence považuji všechny pravicové strany, které mají program. Líbí se nám, když TOP 09 řekne, že mají program, který je výhledem až do roku 2030. To nám připadá smysluplné. Proti tomu některé velké politické strany nejsou ochotny se takto odpovědně postavit a říci, že jejich program na nejbližších pět až deset let je takový a takový. Pro mě jako občana této země není u těch velkých stran uvěřitelná strategie. A jako profesionální politik to nyní vnímám mnohem intenzivněji. Jak je možné, že některé strany tak kličkují, a přestože se tváří jako středové subjekty, nabízejí krajně levicová řešení. To přece nemají zapotřebí.

Krajně levicová řešení? Můžete to specifikovat?

Připadá mi třeba, že pokud sociální demokracie říká, že se spojí s komunisty, tak se domnívám, že to ani snad nemyslí vážně. Neumím si představit, že by chtěli vrátit diktaturu proletariátu.

Pokud jde o hnutí ANO a vicepremiéra Andreje Babiše, jak hnutí a pana Babiše vnímáte?

Co se týká osoby pana Babiše, řekl bych, že ho spíše obdivuji. Obdivuji ho pro jeho pracovitost, nasazení a schopnost dotáhnout věci do cíle, například EET. Ať na ten projekt pohlížíme jakkoli, rozhodl se, že ho zrealizuje, osobně se v tom angažoval a dokázal to dotáhnout. Pro jeho houževnatost si ho vážím.

Jiný pohled lze mít k jeho výkonu na Ministerstvu financí, kde za úspěch podává, že ušetřili 35 milionů korun na kancelářském papíře ročně za jeho vlády, což je sice chvályhodné, ale je to úspěch, který měl ponechat některému ze svých provozních náměstků a sám se vydat k hlavním tématům. Tedy k důchodům, zdravotnictví atd. Možná i k otázce intervencí ČNB, protože to může mít stamiliardové dopady na Českou republiku. To jsou témata, která by měl jako ministr financí a správce státní poklady řešit.

Hnutí ANO nevnímám jakkoli určitě. Zatímco ODS a TOP 09 vnímám jako spoluhráče na pravém křídle, hnutí ANO neumím nijak kategorizovat. Neslyšel jsem od nich jasné a kategorické cíle. Chtějí euro? Nechtějí euro? Kdy, za jakých okolností atd. Nejsou tam věci, u kterých bych se mohl zastavit a říci: ano, tomu rozumím a tomu věřím.

Vzpomenul jste měnové intervence centrální banky, které byly ve čtvrtek ukončeny. Bylo jejich trvání dobrým nebo špatným krokem?

Z pohledu délky trvání intervencí to bylo špatně. Současná devizová pozice ČNB je asi 3 000 miliard. Uvážíme-li, že intervence je asi na paritě 27 korun za euro a analylitici očekávají, že koruna může posílit až na 24 korun, tak ze tří tisíc miliard to bude pro veřejný rozpočet ztráta 300 miliard. To je obrovské číslo, jde kupříkladu o roční výdaj na zdravotnictví. ČNB se z tohoto pohledu vydala do experimentu, který může mít takové důsledky, že si je nikdo z nás ani nechce představovat. Není chybou, pokud centrální banka intervenuje, ale mělo by jít o velmi krátký zásah. Úloha intervenovat při jakékoli turbulenci na trhu je nepochybně správná, ale umělé stanovení kurzu na nějakou jimi matematicky vypočtenou hodnotu je nesprávné. Může to dopadnout dobře, ale už samotný princip ohrožení je špatný.

Za nedlouho nás čekají i prezidentské volby. Máte už jasno, zda budete coby ODA podporovat nějakého kandidáta?

Ze známých kandidátů se nám asi nejvíce líbí pan Drahoš, který vstupuje do politiky s dobrými úmysly. Znám pana Drahoše osobně několik let, protože jsme podnikatelsky spolupracovali s Akademií věd a na jeho osobní stránku mám jen dobré reference. Nicméně, jsme-li pravicová strana, víc by se nám líbil kandidát, který by přišel z komerční sféry. Člověk z firmy, který si musel vydělávat prací a vysokými výkony. Akademie věd je financovaná státem, takže nemá čistě pravicové návyky, protože peníze přicházely od státu.

Nám by se určitě líbil někdo, kdo má manažerskou, podnikatelskou zkušenost. Bude-li takový kandidát, rádi ho podpoříme. Nebude-li, postavíme se před otázku, zda podporovat někoho ze stávajících kandidátů. Otázkou ale je, zda i pan Drahoš bude schopen sehnat patřičný počet podpisů. Z vlastních zkušeností vím, jak těžké je občana přesvědčit k podpisu petičního archu, protože jsou lidé politikou znechucení.

Závěrem poněkud nepolitická otázka, ale nelze pominout sféru vašich sportovních aktivit. Prý dokonce vyrážíte na Severní pól. To není úplně destinace, kam by jezdily zástupy turistů.

Jsem od přírody člověk akční. Nevadí mi určitá míra odpovědnosti za vlastní život a za životy ostatních, protože jsem se účastnil různých dobrodružných akcí. Třeba rafting v Himalájích, rafting na Zambezi, na horském kole se spacákem jsem přejel Aljašku a Kamčatku. Jsem člověk, který si umí poradit v nesnázích a možná proto, že dokážu ovládnout riziko a okolnosti kolem sebe, jsem se dostal do politiky a jsem připraven projevit svoji odvahu právě i v politice.

Jinak na Severní pól nás poveze letadlo, které nás vysadí na Barneu, na letišti na ledové kře, která za pár dní roztaje. Odtud nás ještě blíže k pólu přepraví vrtulník na 89. rovnoběžku severní šířky a tu poslední mezi 89. a 90. rovnoběžkou severní šířky, ten „pás degree“, jak to nazývají, jdeme pěšky. Každý si za sebou táhneme saně o váze 30 – 50 kilogramů s tím, že pokud tam budou praskliny, budeme muset saně použít k přeplavání spár. Mám s sebou i zbraň proti ledním medvědům. Je tam asi minus 50 pod nulou, ale spát budeme ve stanech. Mám za sebou dobrou přípravu, teď jsem třeba běžel na běžkách závod napříč Finskem, jmenuje se to „border to border“, od ruské hranice ke švédské, je to 440 kilometrů a závod trvá sedm dní. A podobně jako mám sportovní přípravu na Severní pól, myslím, že díky životním zkušenostem z byznysu mám dobrou přípravu i k působení v politice.