Zdeněk Škromach před časem ParlamentnímListům.cz řekl, že by se ČSSD neměla soustředit na ochranu práv etnických či sexuálních menšin, ale měla by hájit své tradiční voličské skupiny a zájmy většiny...

Já to vidím trochu šířeji. Nemyslím si, že to je problém pouze ČSSD, ale celé evropské levice, která opouští to, co pro ni bylo tradiční, tedy ochranu práv všech občanů bez rozdílu. To byla vlajková loď levice, že všichni občané bez ohledu na původ, majetek a tak dále mají rovná práva. Bohužel to levice opouští a marginalizuje tato práva způsobem, který společnost nesjednocuje. Je to tím, že levice nemá schopnost ani sílu formulovat takovou společnost, kdy by ta práva byla všem lidem zaručena. Zmiňuji například právo na bydlení. Není síla zaručit právo na bydlení všem občanům, a tak se levice soustřeďuje jen na ty menšiny. Nápravou je prosazování státu, kde budou platit rovná práva pro všechny.

Čili kupříkladu pozitivní diskriminaci Romů odmítáte? Není nebezpečí u pozitivní diskriminace menšiny, že zde logicky vznikne negativní diskriminace většiny a ona se bude cítit diskriminovaná?

Pozitivní diskriminaci přímo neodmítám. V určitém historickém okamžiku to asi byla vhodná cesta k nápravě nedostatků ve společnosti. Ale domnívám se, že pro pozitivní diskriminaci u nás nejsou řádné předpoklady. Museli bychom stanovit, že je někdo diskriminován - a to přece není. Neplatí u nás žádný zákon takového typu, který byl například ve Spojených státech vůči černochům, jenž by omezoval jejich práva, není zde žádný zákon, který by vylučoval ženy z pasivního i aktivního volebního práva. Takové zákony tu nejsou. Všichni mají rovný přístup. Není tu žádná diskriminace. Ten problém je v tom, že lidé, kteří hovoří o těchto věcech, si pletou rovnost a stejnost. My jsme si rovni v přístupu k právům, ale nejsme stejní. To, že nejsme stejní a že někdo využívá těch práv více nebo méně, nemůže být přičítáno většině k tíži. Problém se samotnou pozitivní diskriminací Romů je v definici, kdo to je Rom.

V jakém smyslu?

Školská inspekce ve spolupráci s kanceláří veřejného ochránce práv zjišťovala, jaké je postavení romských dětí ve škole, ale velmi obtížně jsme hledali definici Roma. Když jsme ji nějakým způsobem našli, tak jsme byli obviněni, že vracíme nějaké rasistické zákony, které rozdělují společnost dle rasy. Čili společnost nechce, aby se takto někdo vyčleňoval ze společnosti. Nakonec jsme přijali takovou legrační definici, že Romem je ten, kdo je ostatními za Roma považován. Já neříkám, že by se neměly vytvořit nějaké předpoklady pro vzdělání romských dětí. To samozřejmě je velice zapotřebí. Ale nelze to dělat nějakou pozitivní diskriminací.

Místo toho, aby společnost, státní orgány či neziskové organizace postavily něco pro volnočasové aktivity pro romské děti z problémového sídliště, kde ty děti se válejí po ulici a dělají přestupky, a vedly je k rozumné činnosti, tak místo toho trváme na inkluzivním školství. To jsou věci, které ve společnosti nefungují. My umíme řešit problém v Africe, ale neumíme to u vlastních spoluobčanů, kde by to bylo velmi zapotřebí. Jsou nutné kroky, které by přivedly děti ke školní docházce, k rozumné činnosti. Ale to se samozřejmě neděje.