Paní poslankyně Nytrová se ve svém projevu ve Sněmovně ostře pustila do homosexuálů. Obvinila je mimo jiné z toho, že postupem času budou usilovat i o sex s dětmi a jejich skupinu navíc „klasifikovala“ jako velmi problematickou, kde se často užívají drogy, kde vládne daleko větší promiskuita než u heterosexuálů a podobně. Tím vyjádřila svůj negativní postoj k registrovaným partnerstvím homosexuálů i novele zákona, která by jim umožnila snáze adoptovat děti. Co si o těchto jejich názorech myslíte? A domníváte se, že má paní Nytrová více příznivců, či odpůrců?  

Já se s těmito názory setkávám dost často, ale zásadně s nimi nesouhlasím. Chápu, že lidé, kteří se s obyčejnými lidmi nesetkávají a žijí ve svých okruzích přátel (abych nemusel napsat, že přímo ve svých kavárnách) jsou výroky paní poslankyně zděšeni, ale to je jen další z mnoha důkazů, jak ti, kteří nejvíce o demokracii mluví, vědí ve skutečnosti o názorech lidí velmi málo. Nedomnívám se ale, že jde o správný názor. Není žádným relevantním průzkumem nebo exaktními daty podložen. I když jsem o nějakých podobných tendencích četl, v reálném životě tomu tak není a většina registrovaných partnerů o ničem podobném neuvažuje a ani o to neusiluje.   

Setkáváte se ve svém úřadě často se stížnostmi homosexuálů, že jsou ve společnosti diskriminováni? Jaký vývoj v toleranci lze vůbec postupem času sledovat vůči párům stejného pohlaví. Jsou lidé tolerantnější než před deseti lety?

Nemám v úřadě – na rozdíl od doby, kdy byl ochráncem práv dr. Varvařovský – na starosti diskriminaci, ale z přehledu počtu našich kauz vím, že diskriminace tvoří jen malé procento toho, na co si lidé u nás stěžují. Diskriminace u nás je – podle mého názoru – spíše virtuální než reálný problém. Mnohem závažnější je to, co se ve společnosti děje: obecně je odkládána takzvaná politická korektnost a lidé začínají o svých problémech hovořit tak, jak je ve skutečnosti cítí a jak je kolem sebe vidí. A to se mnohým nelíbí a mnozí na to hledí s překvapením nebo dokonce s úděsem. A úvahy o tom, že lidé jsou příliš hloupí, aby mohli rozhodovat závažné problémy, jak v poslední době kolem sebe slyšíme, plynou právě z tohoto zděšení…

Co říkáte ohlasu na vystoupení poslankyně Nytrové ?

Jsem velmi překvapen. Jak jsem již řekl, s jejími názory nesouhlasím, ale cítím povinnost, i vzhledem k úřadu, který zastávám, zastat se jejího práva říkat i nekorektní a nesprávné názory proti těm, kteří se domnívají, že právo na svobodu vyjadřování a svobodu slova platí jen pro názory správné, povolené a korektní. Tak tomu není. Pokud občan nevyzývá k násilí nebo nevybízí k hrubému narušení veřejného pořádku, je jeho nesprávný i někdy hloupý názor chráněn právem na svobodu slova. Jsem rozčarovaný z toho, že to mnoho lidí na sociálních sítích tak necítí. Ještě jsme si asi nezvykli, že právo platí na neomezený počet případů nebo neplatí vůbec. Je to pořád stejné a netýká se to jen této věci: chtěli jste Kosovo, máte Jižní Osetii a Krym, chtěli jste vydávat Charlie Hedbo div ne za vrchol svobody slova, a tak nemáte právo se pohoršovat nad jinými případy, kdy je – jako tomu bylo a je v tomto časopise – urážena lidská důstojnost. Musíme si vybrat, co vlastně chceme. 

Registrovaná partnerství homosexuálů mnohým českým politikům nevadí, překvapivě dost z nich se ale staví proti tomu, aby mohly tyto páry adoptovat děti. Hlavním argumentem je, že základem státu je podle nich spíše heterosexuální rodina. Novelu zákona o adopci pro páry stejného pohlaví nebude podporovat například ani Stanislav Huml z ČSSD, a to z toho důvodu, že prý tuto situaci už řeší novela občanského zákoníku. Co na to říkáte?

Je to složitá a podle mého názoru už zcela nepřehledná situace, k jejímuž posouzení nemám ani vzdělání, ani nejsem povolán – jako poslanci a senátoři – o ní rozhodovat. Ale obecně podle mého názoru platí, že pokud je u nás již zřízen vládní výbor, který má připravit zákonné podklady, aby si lidé mohli volit své pohlaví podle svého uvážení, aniž by se na jejich tělesné integritě něco změnilo, dostáváme se na cestu, která se dotýká samé podstaty člověka s důsledky, které lze jen velmi těžko dohlédnout. 

Jaký názor zastáváte na připravovanou novelu zákona o adopci dětí homosexuálními páry, kdy by se mohl jeden z partnerů starat i o dítě toho druhého (který si ho například přivedl z předešlého manželství) a získat k němu i částečná rodičovská práva. Zatím to podle naší legislativy prý není možné…  

Poté, co v této věci už rozhodl Ústavní soud tak, jak rozhodl, je – alespoň pole mého názoru – další novela zákona zbytečná. Šlo zde nikoliv o posílení nějakých domnělých práv, ale o posouzení rovnosti lidí před zákonem a zde bylo rozhodnuto správně. Zda to měl udělat soud, nebo zda má zákony spíše schvalovat zákonodárný sbor, je jiná otázka. Ale těm, kteří se domnívají, že zde jde o otázku lidských práv nebo důstojnosti člověka, bych rád ocitoval ze stanoviska soudce Ústavního soudu V. Sládečka, který napsal: „Podstata ochrany lidské důstojnosti tkví právě v respektování této odlišnosti.“ Jinými slovy ochrana lidské důstojnosti spočívá nikoli v ochraně práv či možností, které některé lidské bytosti ze své podstaty či v důsledku společenské situace nemají, ale právě v respektování toho, že je nemohou mít.“ Lidé jsou si rovni v právech, ale nejsou stejní, nemají na tomto světě stejnou roli a funkci. A na to – zdá se mi – mnozí zapomínají.