Několikrát jste se výrazně vymezil vůči Rusku a jeho politice. Jak vnímáte současnou situaci s ohledem na ukrajinskou krizi?

Já situaci v Rusku stále sleduji a jsem velmi znepokojen. Média ale bohužel určují témata a když rozhodnou, že se bude psát o uprchlících, bude se psát o uprchlících. Přitom Putin dnes podle mne používá stejné taktiky, jaké používal Hitler před druhou světovou válkou. Na Krymu předvedl využití obyvatel ruské národnosti k anexi území a jsem přesvědčen, že pokud se Západ nechá dál tahat za nos, dopadne stejně jako s ústupky Hitlerovi. Sám Putin se nedávno podřekl, když potvrdil, že na Krym vyslal ruské vojáky už v březnu 2014 a přitom celý rok tvrdil něco jiného. Západu ale tyto lži zřejmě nevadí. Byl bych velmi nerad, kdyby konflikt na Ukrajině zamrznul a čekalo se na okamžik, kdy Putin využije nějaké možnosti jít dál. 

V České republice ale není jednota v postojích vůči Rusku, příkladem mlžení může být prezident Zeman, který se například účastnil oslav konce války v Moskvě…

Už to, že jeden z klíčových lidí z okolí prezidenta Zemana je šéfem českého Lukoilu, napovídá, že je zde nějaké napojení prezidenta na struktury, které mají k Rusku blízko. Nechci spekulovat, jestli jde o finanční vazby, ale situace je krajně problematická, protože se Miloš Zeman nechová jako prezident země, která je členem NATO, ale jako prezident nějakého východního chanátu, který se jednou za čas musí jít klanět carovi.

Kde vidíte příčiny toho, že Češi mají často pozitivní vztah k zemi, která je donedávna okupovala?

Češi k ní vždy měli blízko kvůli určitému slavjanofilství a pocit vzájemné spřízněnosti se Slovany je jedním z důvodů tohoto stavu. Putin navíc úspěšně vede mediální válku. Druhá věc je, že čtyřicet let komunismu se na našem národě přece jen podepsalo. Od roku 1945 nám vtloukali do hlavy, že jedině Sovětský svaz nás zachránil před nacismem, dvacet let se tvrdilo, že nám v roce 1968 bratrsky pomohl, a to jsou výsledky.

Koho dnes podle vás oslovují názory, že v roce 1968 šlo o bratrskou pomoc?

Problém je v tom, jak vypadá výchova na školách, podrobně se tam probírá Chamurappi, staré Řecko, ale současné dějiny jsou přilepeny na konci deváté třídy jako něco nedůležitého. V každé populaci určitě existuje i malé procento lidí s ultralevicovými názory, myslím si ale, že výchova se u nás hodně projevuje v nepochopení toho, co je to komunismus. Přesto doufám, že se k nám komunistická ideologie už nikdy nevrátí.

Putin pro mne ale není ani tak symbolem sovětského režimu jako spíš určitého hybridu. Byl agentem KGB a dnes prosazuje velkoruskou myšlenku, která spočívá v přesvědčení, že by Rusové měli řídit světové dějiny nebo alespoň dějiny svých sousedů. To je zvlášť nebezpečné. V našem prostoru by politická reprezentace měla neustále vysílat na východ signál, že na tuto hru nebudeme přistupovat a že za porušení mezinárodního práva budeme hlasovat pro všechny druhy sankcí apod.

Rozruch letos vyvolal váš názor, že by Jihomoravský kraj neměl podporovat akce týdne ruské kultury. Opravdu si myslíte, že i to je cesta?

Je třeba říct, že to mělo určitý vývoj. V době, kdy se měl na jižní Moravě financovat z krajských peněz týden ruské kultury, dostali jsme jen stručnou informaci, že na něj kraj dává peníze, ale nebylo jasné, o jaké akce půjde. V minulosti se tady objevovali například Alexandrovci, a zrovna to je vojenský útvar, který bych nechtěl podpořit. Jejich zpěvy jsou sice působivé, ale třeba se málo ví, že když Putin anektoval Krym, Alexandrovci nazpívali na to téma oslavnou ódu. To bychom opravdu podporovat neměli. Pak ale vyšlo najevo, že Alexandrovci v rámci toho týdne ruské kultury nepřijedou. Kdybychom tehdy měli přesné informace, možná bych svou připomínku formuloval jinak.

Co vám vadí na Alexandrovcích kromě té zmíněné ódy?

Stále si myslím, že by taková vojenská uskupení měla být jednoznačně odmítnuta. Když vidím billboardy s Alexandrovci, připadá mi to naprosto neuvěřitelné. Jejich historie je složitá, vznikli po říjnové revoluci a navazovali na tradiční církevní zpěvy, dnes ale jsou součástí ruské armády. Tato armáda okupuje Krym a skoro otevřeně se účastní konfliktu na východě Ukrajiny. Podle mne není možné takové věci podporovat.

Jak by měl vypadat přístup k ukrajinské krizi?

Obávám se, že konflikt může zamrznout a že je to jeden ze způsobů, jak Putin zabrání Ukrajině ve vstupu do Evropské unie. Unie totiž mimo jiné požaduje, aby státy měly na hranicích klid a uspořádané vztahy se sousedy. Je to docela promyšlená taktika. Uprchlická krize navíc odvrátila pozornost médií i občanů od Ukrajiny. Ukazuje se, že nás oslovuje více problematika Syřana jedoucího z Maďarska do Berlína vlakem než to, že se na východě Ukrajině střílí z děl a umírají tam lidé. Problém je však vážný a v okamžiku, kdy poklesne zájem o uprchlickou krizi, už může být na řešení ukrajinského konfliktu pozdě.

Uprchlíci jsou ale v Evropě vážným problémem. Jak jako starosta menšího města vidíte jeho řešení?

Ten problém není řešitelný na úrovni obcí, to, jak společnost k uprchlíkům přistupuje, totiž určují média. Když Mladá fronta bude neustále psát o chytání uprchlíků v Calais u eurotunelu a budou o nich psát jen negativně, žádný starosta si netroufne nabídnout pomoc. A přitom tady žádné uprchlíky pořádně nemáme. V tom světle mě příjemně překvapil krok německé vlády, která prohlásila, že nebude vracet uprchlíky do jiných zemí, to se běžně neděje. Spoléhat u nás na obce při řešení tedy nelze a myslím si, že v tomto případě by se měla angažovat vláda a veřejnoprávní média by se co nejvíce měla snažit o objektivní zpravodajství.