Když jste předával dopis s rezignací senátora Čuby, pronesl jste pár kritických poznámek k vedení Senátu. Můžete to více rozvést?

Stalo se tak včera 28. února a očekával jsem, že notářský zápis s prohlášením pana doc. ing. Františka Čuby, CSc., ze dne 12. 2. 2018, ve kterém se vzdává senátorského mandátu, předám za účasti kolegů senátorů Jaroslava Doubravy a Václava Homolky předsedovi Senátu Milanu Štěchovi. To se ale nepodařilo, pan předseda byl mimo Senát, a tak po předchozí registraci dokumentu v podatelně Senátu jsem spolu s kolegy v dohodnutý čas předal dokument řediteli sekretariátu předsedy Senátu panu Müllnerovi.

Co jste říkal tomu, že předseda Senátu Milan Štěch pana senátora několikrát vyzval k rezignaci?

Tak já na jeho místě bych za panem senátorem zajel na návštěvu a svoje doporučení či výhrady bych probral osobně, a ne přes média, či dokonce v odpovědi na novoroční blahopřání. A už vůbec zde nechci rozvádět komentáře pana předsedy Štěcha ve smyslu, že obdržel „pochybný dopis“ – mám na mysli dopis, který jsem předal osobně předsedovi Senátu 14. června 2017 po mé návštěvě v jeho zlínské kanceláři dva dny předtím, ve kterém oznamuje, že se vzdává svého senátorského platu a cestovních náhrad ve prospěch studentské nadace Synot. Nebo vyjádření typu, že jaká strana, takový senátor a podobně.    

Pan Štěch říkal, že poslal senátoru Čubovi dva dopisy, ale on ani na jediný neodpověděl…

Pan předseda Senátu toho bohužel říkal do médií k panu Čubovi, který je mezinárodně uznávanou legendou oceněnou vyznamenáními v mnoha zemích světa, víc a často to bylo dost necitlivé až urážlivé. Viz poslední mediální smršť, která začala 15. února po naší tiskové zprávě k avizované rezignaci. Naznačovat duševní nezpůsobilost kolegy senátora, který něco vybudoval, něco dokázal, jehož jméno jsem sám slyšel vyslovovat v Americe, v Kanadě, v Izraeli, o Evropě ani nemluvě, tak to opravdu nechápu.  

V médiích se psalo, že pan senátor Čuba bral peníze za to, že nechodil do Senátu, a že teď dostane tučné odstupné…

Tak aby bylo jasno, pan senátor Čuba převáděl svůj plat a cestovní náhrady nadaci Synot na podporu talentovaných studentů. Celková částka je 750 000 korun. Kromě toho pro náš Klub nezávislých senátorů připravoval odborné rešerše a svoje vyjádření a doporučení k jednotlivým zákonům projednávaným v Senátu. Lze bez problému doložit. No a ono tučné odstupné, o kterém píší novináři a vysílá ČT? K tomu se můžeme vrátit, až to bude aktuální, zatím pana Čubu nikdo oficiálně s tímto neseznámil.

O vašem klubu se zase psalo, že nejhorší pro vás je, že přijde o 60 tisíc měsíčně, vy o auto a společnou místnost...

Ono se nejenom psalo v médiích, ale dnes a denně mne atakovaly desítky telefonátů novinářů, reportérů, byl jsem lákán do rozhlasových a televizních studií, abych tuto „zásadní zprávu dne“ komentoval. Princip je jasný: Navodit závist a štvát oběť, až padne. Přál bych prožít zlomek toho, co smečka prováděla s panem docentem a jeho okolím za umného přilévání oleje některých politiků Senátu. Takové záležitosti s takovým člověkem se řeší úplně jinak.

Jsem velmi zvědav, jak budou stejní novináři, stejní reportéři, stejná televize či rozhlas reagovat na neuvěřitelné způsoby „hospodaření“ ČT, kterou platí koncesionáři, na což jsem upozorňoval už dlouho, a dokonce náš senátorský klub zorganizoval v květnu loňského roku seminář v Senátu, kde odborníci doložili konkrétní čísla. Jednací sál byl plný, bylo přítomno 150 účastníků. Jako na potvoru to nikoho nezajímalo, pan generální ředitel ČT mně na pozvánku k účasti zástupce ČT na semináři ani neodepsal, další měli náhlou dovolenou a tak dále.

Zajímavé byly i některé kroky tiskového servisu Senátu, ale o tom se nechci rozepisovat. Koho tato čísla zajímají, nechť se podívá na včerejší pořad Kauzy Jaroslava Soukupa na TV Barrandov. Jsou to stejná čísla, která jsme prezentovali před rokem my, a jsem si jist, že tentokrát to zajímat mnoho lidí bude. Nás udusit šlo, soukromou televizi těžko a bude hůř. Pan Soukup včera na závěr pořadu avizoval, že v dalším pořadu rozkryje platy v ČT a další zajímavé náklady, které platí koncesionáři a které ČT, jindy tak nekompromisní, odmítá sdělit. Inu, platí Čubovo úsloví, které jsem od něho kdysi slyšel, „když ukradnete jednu ovci, tak vás zavřou, když ukradnete celé stádo ovcí, tak s vámi budou vyjednávat“… Nepřipomíná vám to, milí čtenáři, něco?