Švýcaři před pár dny v referendu odhlasovali částečné uzavření svých hranic před imigranty. Říkají, že pro ně nemají kapacitu. Co si o tom myslíte? Je to dobrý nebo špatný krok?

Hlasování Švýcarů v referendu nebylo žádným překvapením či zásadním obratem v imigrační politice této země. Byla to švýcarská vláda, která zavedla kvóty na povolení k dlouhodobému pobytu pro občany nových zemí EU, včetně České republiky. Pro nás je toto opatření jednoznačně diskriminační. Všelidové hlasování rozšířilo tento seznam nejen o třetí země, ale i o zbylé země Unie. Zavedení kvót pro udělení povolení k trvalému pobytu se nově nejvíce dotkne Italů a Němců. Omezení volného pohybu osob, především vysoce kvalifikované pracovní síly, švýcarské ekonomice jistě neprospěje. Jestli je to dobrý či špatný krok? Rozhodli tak občané státu, který nejenže vyniká nejúctyhodnější tradicí přímé demokracie na světě, ale také snahou o neutrální pozici na geopolitické mapě, i o zachování vlastní soběstačnosti a vysokou mírou spoléhání se na vlastní síly. Švýcarsko není ani členskou zemí EU. Výsledek referenda musíme posuzovat v tomto osobitém historickém kontextu. Připomeňme si, že po druhé světové válce Švýcaři odhlasovali v referendu výrobu vlastní atomové bomby. Toto všelidové rozhodnutí nebylo realizováno jen kvůli přijetí Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.

Švýcarsko jako nečlen EU je nepochybně v jiné pozici než naše země. Jak hodnotíte aktuální situaci v tom, jak český stát přistupuje k imigrantům? A jak by to podle vás mělo vypadat ideálně?

Český stát přistupuje k imigrantům poměrně konzervativně a přísně, o Česku se mluví jako o „pevnosti uprostřed Evropy“.  Česká společnost je stále poměrně homogenní, přičemž většina přistěhovalců přišla ze sousedních zemí. Počet cizinců legálně žijících na území České republiky od roku 2008 stagnuje. Co by se mělo změnit? Rozhodně by se mělo více diferencovat mezi kvalifikovanými a nekvalifikovanými pracovníky, zaměřit se na „chybějící“ profese. Doposud většina imigrantů přicházela na pracovní pozice pro nekvalifikované zaměstnance.

Existuje podle vás v České republice reálný problém s nějakou skupinou imigrantů, který by nebyl pouhým zkresleným obrazem v očích médií či obyvatelstva?

Problémem může být vznik „paralelních kultur“ s šedou ekonomikou a tak trochu vlastními pravidly, musíme tomu předcházet. Komunity imigrantů by neměly zůstávat cizinci a de facto gastarbeitery, a to i po několik generací. Měly by se více otevírat společnosti, v které žijí, být vidět, podílet se na kulturním a veřejném životě, včetně politické práce. Měly by být na jedné lodi s českou majoritou a celou Evropou. Být Evropanem či Evropankou znamená sdílet stejné hodnoty. 

Téma imigrace bude nepochybně hrát významnou roli v kampani před květnovými volbami do Evropského parlamentu, a to nejen u nás. Půjde podle vás jen o nevinnou rétoriku, která po volbách utichne, anebo můžeme čekat skutečné změny v přístupu k této problematice?

To ukážou výsledky voleb nejen u nás, ale i v ostatních zemích EU. Troufám si odhadnout, že významný vliv na imigrační politiku v konkrétních zemích EU nebudou mít volby do Evropského parlamentu, ale výsledky voleb v každém z těchto států.

Poslanec hnutí Úsvit přímé demokracie Milan Šarapatka před časem pro ParlamentníListy.cz kritizoval Schengenský prostor, který podle něho otevřel do Česka cestu přistěhovalcům z neevropských zemí či třetí generaci imigrantů do Anglie či Francie, kteří jsou podle něho často velmi radikální a mohou nám působit problémy. Jak na takové názory nahlížíte? Najdete v tom, byť třeba částečně, shodu s vlastním pohledem?

Je to nedorozumění. K zemím Schengenské dohody patří jen evropské státy s velmi účinnými kontrolami na vnějších hranicích. Zrušily se jen vnitřní hranice, čímž Česká republika jenom získala. Naopak, vstup do schengenského prostoru obecně znamenal ztížení vstupu do ČR občanům třetích zemí.

Když byla řeč o hnutí Tomia Okamury. Jednička na kandidátce Úsvitu do europarlamentu doktorka Klára Samková nedávno celkem ostře vystoupila s tím, že by Evropská unie měla zcela bez výjimek uzavřít své hranice před veškerými přistěhovalci. Argumenty jsou podobné jako nyní v případě Švýcarska: budeme-li bezhlavě přijímat imigranty, zahubí to nás samotné a pak nebude ani EU, ani Evropa. Není to skutečně tak, že bychom měli v prvé řadě hledět na své občany a vyřešit obrovské problémy, které máme v EU sami se sebou?

Klára Samková vycházela z vlastního katastrofálního scénáře, který se nezakládá na skutečných počtech přistěhovalců. Podle Samkové má EU přijmout do roku 2050 1.3 miliardy přistěhovalců, tedy v přepočtu 36 milionů osob ročně. Nedovedu si to vůbec představit, neboť EU má celkem přibližně 500 milionů obyvatel. Tento scénář Kláry Samkové je samozřejmě nesmysl. Reálný přírůstek imigrantů do EU se pohybuje někde mezi milionem až dvěma miliony ročně, tedy je o řád nižší a o žádném zvyšování nikdo kromě Kláry Samkové nemluví. V této souvislosti nás může napadnout prohlášení amerického státníka Thomase Jeffersona: „nesnášenlivost je nemoc zrozená z neznalosti".  

Pokud Klára Samková chce nabídnout efektivní řešení, jak zajistit evropské důchodce v roce 2050 a zachránit stárnoucí Evropu, měla by vycházet ze skutečně exaktních analýz, nikoliv šermovat s čísly a daty. Přijímáním imigrantů EU má řešit své demografické problémy, nikoliv si přidělávat problémy svým občanům.