Ivane, ty jsi byl jedním z celkem 56 uchazečů o volná místa do Rady České televize, jejichž počet se momentálně zredukoval na dvanáct. Tvé jméno už mezi nimi nefiguruje, nicméně to nepochybně není z tvé strany důvod se tématu České televize i nadále nevěnovat. Co považuješ za současný nejpalčivější problém veřejnoprávní televize? Je to hospodaření?

Tak samozřejmě že když nazveme v jakémkoliv případě za problém ekonomiku, tak se v podstatě nemůžeme mýlit. A je to ještě speciální a specifické u všech institucí, které disponují těmi „lacinými penězi“, protože tam se velmi často stává, že ty peníze tím, jak jsou jisté a předem zabezpečené, se snadněji utrácejí. Takže je každopádně dobře, že je na to upřená pozornost.

Já osobně vidím ale jako klíčový problém revidovat, co to vůbec v dnešní době, kdy může vysílat a vést rozhovory téměř každý, obnáší, když se řekne veřejnoprávnost. To by se měli pokusit definovat odborníci, politici, intelektuálové, zkrátka všichni zainteresovaní.

Neshledáváš požadavky na veřejnoprávnost ve větším či menším rozporu s cílem komerční úspěšnosti?

Samozřejmě že ano. Tam je právě proto důležité se koncentrovat na ten termín veřejnoprávnost, od toho se odvíjí to ostatní, a to zadání především.

Václav Moravec  pčednáší skautům o veřejnoprávních médiích

Považuješ médium veřejné služby za svého druhu nástroj moci?

To určitě, a velmi účinný nástroj. Tady je spousta lidí, kteří si potřebují dokázat své mocenské zájmy a ambice, včetně těch, kteří pak takto aktivisticky působí právě v televizi a obecně v médiích. A vzhledem k tomu, že my dnes žijeme v podstatě v médiokracii, tak tito lidé tu moc skutečně reálně mají a chtějí si ji patřičně užít.

A naše společnost funguje v džungli, a ne na nějakém palouku rovnostářství, tak to prostě je a já myslím, že je to tak i dobře, protože tahle vlastnost pomáhá lidem dlouhodobě přežít.

Co se týká úrovně a nezaujatosti neboli nestrannosti zpravodajství veřejnoprávní televize… máš nějaké výhrady?

Problém je v tom, že takový ten, kdysi bychom řekli „svazácký“, aktivistický prvek v těch zpravodajských i publicistických formátech je často až příliš zjevný přesně v duchu toho ideologického hesla – kdo nejde s námi, jde proti nám. To znamená, že například ta protičínská nebo protiruská ideologie z toho ne vždy a ne u každého, ale ještě relativně často – až příliš vyčnívá a prosakuje. To byla také jedna z mých hlavních výhrad k současné ČT.