Dobrý den, pane docente, už jsme si dlouho spolu nepovídali. Já vím, měl jste spoustu práce a starostí, ale teď, když už snad máte všechno za sebou, mohli bychom dát spolu řeč. Rád bych se vás zeptal na to, co zajímá naše čtenáře…

Děkuji, pane redaktore, za váš zájem o mou osobu. Ani jsem netušil, že jste tak dobře informován. Také doufám, že už se z problémů pomalu vymotávám. Jedním z těch větších posledních bylo pro mne sehnat SIDOL. Ano, ano, to leštidlo na blýskavé předměty. Zdědil jsem totiž váhy, podotýkám, že obyčejné, mechanické, a rád bych k nim vyleštil závažíčka a mosaznou misku, do které se dávají k vážení sypké věci – mouka, cukr a tak. Já sice nic při vaření nevážím, ale dědictví je dědictví a mělo by se o něj pečovat. Ale asi tohle není předmětem vašich otázek. Tak se tedy ptejte! Pokud budu znát odpověď, rád vám ji řeknu.

To je tak, pane docente.  Mnoho zdrojů, především prestižní světová ornitologická organizace Bird Life burcuje na poplach, že jižní národy EU při tazích, a zvláště jarních,  ptáky loví, ba co více, střílejí je jen tak pro zábavu, odkazujíce se na dávnou tradici. Nemyslíte si, že by barbarský lov tažného zpěvného ptactva mohl mít vliv na radikální snižování stavu ptáků nejen u nás, ale v celé Evropě? Ve skutečných masakrech se vyžívají všechny jižní státy v čele s Maltou, Itálií a Francií. A jsou to skutečná jatka. Ovšem Malťanům tuto libůstku s odkazem na historické zvyklosti Unie opět – i když těsně – ponechala. Pokud vím, nic podobného se třeba v Severní Americe neděje...

Máte pravdu, že v Severní Americe se už tak neděje. Tam totiž přísná nařízení platí pro každého. Zavedli je tam začátkem 20. století, kdy zjistili, že se člověku podařilo během několika desetiletí vybít mnohamilionový druh – někteří uvádějí počet jedinců toho druhu na miliardy jedinců – holuba stěhovavého. Těmi nařízeními byl také zachráněn i krocan divoký, který se rovněž potácel nad propastí vybití. A i třeba známý bizon severoamerický, jedno z posledních zvířat tamější megafauny. Bylo by potřeba podobná opatření zavést i v rámci Evropské unie. Ta se zatím spokojila s vyhlašováním ptačích rezervací v rámci programu NATURA 2000, a to hlavně ve střední a severní Evropě, a přísně na to dbá, až mi to někdy připadá, jako že by naše kraje byly zdrojem tažného zpěvného ptactva pro Středomoří.

Vzpomeňme slavné Sekorovy knížky Uprchlík na ptačím stromě, kde na jaře navrátivší se vlaštovka vykládá hrůznou scénu lovu na vlaštovky po přeletu moře v jižní Itálii. Ostatně tuto praxi odsuzuje už Brehm ve svém Životě zvířat. Cituji: „K jejím nepřátelům druží se tu a tam i člověk. V Itálii a Španělsku pochytáno bývá na statisíce vlaštovek výrostky, ačkoliv španělské přísloví praví, že kdo vlaštovku zabil, zabil vlastní matku.“ Možná, že to bylo v letech hladu, ale nyní je to v letech, kdy hlad není, italská ekonomika patří k nejvyspělejším ve světě, a tak zůstává jen u hloupého a nebezpečného zvyku, který je označován za součást evropského kulturního dědictví a který skutečně ničí populace zpěvného ptactva bez ohledu na ptačí rezervace třeba u nás či v Polsku. Já se s podobným kulturním dědictvím identifikovat nemohu a ani nechci. A odsuzuji ho!

Ba co více, organizace bijí na poplach a protestují, že jen v Libanonu, kde má pušku i malé dítě, jsou stříleni čápi po tisících jen tak pro zábavu. Naopak v Bulharsku, stejně jako u nás, se lidé vzorně starají o každého čápa, který na zimu neodletí do jižních krajin. Nutno ještě poznamenat, že masakrování ptáků na jarních tazích je o to smutnější, že již nedoletí do míst, kde by vyseděli a vyvedli novou generaci. A to se nezmiňuji třeba o oslepování zpěvných ptáků ve Francii, kde je pak vykrmují a mají to za delikatesu…

K tomu, pane redaktore, raději nic nedodávám, protože kdybych dodal, musel byste to nejméně vytečkovat, ne-li škrtnouti a odhodit v koš...

Když už jsme se tak hezky rozmluvili o Itálii... Nedávno odmítla přijmout loď s uprchlíky z Afriky. A nezůstane u jednoho případu. Co na to říkáte?

Pane redaktore, tlačíte mne do otázek, na které nerad odpovídám. Především je mi líto těch uprchlíků, ale Itálie měla a má na takový krok plné právo. Je snad stále suverénní zemí, stejně jako třeba my a kterákoliv jiná země Evropské unie, a brání se přílivu lidí, kteří utíkají před životem ve své domovině, která kdysi byla kolonií anglickou, francouzskou, španělskou či italskou. Tyto státy pak byly a jsou i dnes zodpovědné za stav životního prostředí, hospodářství i stav politický té které země. Na to se dnes s oblibou a zhusta zapomíná. Ještě před půldruhým rokem jsme vykřikovali, a to dost nahlas, že se musíme vypořádat s pašeráky lidí. Zdá se, že jsme se s nimi příliš nevypořádali. A hle, ukázalo se, že ty ubohé uprchlíky do Evropy vozí jakési neziskové organizace, které mají plnou podporu vlád některých zemí a bohatých lidí světa a nelze se třeba divit Maďarsku, které po právu zakázalo jedné nebo více takovým neziskovkám činnost na svém území. A hle, kam se přestěhovali. Do Německa.

Nelze se divit bavorské CSU, že také s nimi nechce mít nic společného. Chci věřit, ale už tomu věřím hodně dlouho na to, abych věřil ještě několik let, že se naplní proklamace z Bruselu, přijatá na konci května tohoto roku a že skutečně bude posílena ochrana jižní hranice EU. A že takzvaný FRONTEX dostane patřičné pravomoci, že lodě s uprchlíky se budou vracet na africké pobřeží a tam budou také deportováni ti, kteří na azyl v Evropě právo nemají, a tam budou zřízena patřičná střediska. A že konečně si EU posvítí na „pašeráky“ lidí a přestane podporovat ony neziskovky, které se dopouštějí i podvodů, plujíce pod vlajkami zemí, které o tom ani nevědí.

Pane docente, dovolte mi ještě jednu politickou otázku. Já vím, že na ně odpovídáte velmi nerad, ale prosím, co říkáte nové vládě naší republiky?

Jsem rád, že konečně vznikla a doufám, že bude skutečně řešit problémy lidí. Obyčejných lidí. Například neskutečné byrokracie, o které se mluví již od roku 1990, že se odstraní, ale ona bují, bují jako rakovina, ten nádor narůstá neskutečným způsobem. Říkalo se, že propojením úřadů si dotyční opatří vše, co potřebují vědět, sami, a zatím jeden běhá od čerta k ďáblu a od něj ještě ke studánce, aby mu dala vody a všechno, každý podpis musí být ověřen a tak dále a tak podobně. Do toho ochrana osobních údajů, která mi připadá v mnohých případech zcela nesmyslná, stačilo by exemplárně potrestat ty, kteří je zneužijí, bez ohledu na to, kdo to je.

Věřím, že nová vláda se zaměří nejen na opatřování nových pracovníků pro naše národní hospodářství a podívá se i na to, aby byl dostatečný počet lékařů a zdravotních sester, aby lékaři zůstávali doma, když už tady za peníze daňových poplatníků vystudují. A abychom v kultuře už nemuseli lhát – to nám také bylo slibováno po roce 1989 - o naší historii.