Začněme u Motoristů sobě. Je možné na odporu k zeleným aktivistům postavit stranu, která zaujme celonárodně? Nebo je to „proof of concept“, tedy důkaz, že je to možné a na tomto tématu hodláte dál stavět?

Vždy jde o míru šíře problému. Stanou-li se zelení aktivisté neřešeným celonárodním problémem, mohou mezi širokou veřejností vyvolat jistou poptávku po jeho politické eliminaci. Byl bych ale rád, kdyby se tak nestalo. To je ostatně hlavním cílem komunikace Motoristů. Část veřejnosti už díky naší nesmlouvavé aktivitě v médiích vnímá, že zelení extremisté jsou nebezpeční šílenci.

Snaha budovat vážně míněnou politickou značku jen takto úzce vymezenou by ale byla koncepčně chybná.

S jakou ambicí k tomu tedy přistupujete?

Politickou stranu z pohledu voliče definuje soubor postojů, které zastává. Nemilosrdný postoj vůči zeleným Khmérům, ale i vůči každému, kdo je podporuje či před nimi strká hlavu do písku, je jen jedním z našich postojů. Máme svůj jasný názor na veřejné finance a míru státní regulace a byrokracie, na Evropskou unii, na zahraniční politiku, na energetiku atd.

Možná to někoho překvapí, ale my nejsme stranou řidičů z Prahy, které štvou pirátské zlomyslnosti na silnicích. Auto je pro nás symbolem životního stylu a životních potřeb drtivé většiny běžných lidí. Motoristou je maminka, která ráno rozváží své děti do školy. Motoristou je i babička, kterou veze vnuk autem do města k lékaři. Motoristů jsou v naší zemi miliony. A ti všichni zažívají plíživý zelený útok na kvalitu svých životů. Útok symbolizovaný právě snahou vzít či zkomplikovat možnost používat lidem jejich soukromá osobní auta neboli je připravit o základní existenční a civilizační výdobytek 20. a 21. století.

Jaký je postoj Motoristů k ekonomickým otázkám, liší se nějak od Václava Klause?

Pohled profesora financí Václava Klause na hospodářskou politiku Motoristům plně konvenuje. Bývalý prezident Klaus velmi dobře ví, o čem mluví, když jde o inflaci, o zločinnost rozvrácení veřejných financí bezprecedentními deficity státního rozpočtu už pátý rok po sobě, o dusivou přeregulovanost a přebyrokratizovanost ekonomiky, o šílenství jejího zbytečného zaplevelení zelenými daněmi, poplatky, povolenkami a klimatickými odpustky, které spolehlivě likvidují nejen celý průmysl, strojírenství a energetiku, ale i společnost jako takovou.

Škoda že naše země nemá na Ministerstvu financí nějakého zkušeného národohospodáře typu Václava Klause. Všem by se nám žilo výrazně volněji a svobodněji, podniky by se konečně mohly nadechnout. Toho se ale se Stanjurou a s diktující pokrokářskou EU nikdy nedočkáme. S nimi jsme odsouzeni k životu v chaosu, bídě a odříkání.