Generální ředitel ČT Petr Dvořák na vás podává trestní oznámení, protože jste o něm prý měla říct, že vás ohrožuje na životě. Ohrožoval vás na životě? Jak tento postup šéfa České televize vnímáte?

Nevím, co je obsahem trestního oznámení, ani zda bylo skutečně podáno. Pan generální ředitel Dvořák prokazatelně lhal Radě ČT už tolikrát, že si pravdivost jeho tvrzení o trestním oznámení netroufám posoudit. Pokud by však tentokrát mluvil pravdu, pak to znamená, že generální ředitel ČT na mě jako člena kontrolního orgánu ČT podal trestní oznámení za to, že o mně televize, kterou řídí, vysílala v hlavní zpravodajské relaci lži. 

Byla jsem již dříve upozorněna, že se pan Dvořák pokoušel dostat k mému policejnímu spisu, což považuji za skandální. Ani při jednom ze tří výslechů na Policii ČR, ani veřejně, ani v soukromí jsem samozřejmě nikdy neuvedla, že se mě Petr Dvořák snaží zabít nebo jinak ublížit – čistě proto, že si to nemyslím. Jak jsem koneckonců řekla na jednání Rady ČT – Petr Dvořák je možná špatný manažer, ale nikoli masový vrah.

Mimochodem, lživá tvrzení a nepravdivé domněnky redaktorky Respektu Ivany Svobodové jsem vyvracela okamžitě nejen ve veřejných rozhovorech, ale také v soukromé SMS panu řediteli Dvořákovi. Už 13. dubna jsem mu napsala: 

„Dobrý den, pane generální řediteli, mohu Vás ujistit, že obvinění z toho, že mě chcete umlčet, zlikvidovat, ba dokonce zavraždit, z mých úst NIKDY nepadlo. Nesmíte Respektu všechno věřit. Já také nevěřím tomu, že ten offshore na Panenských ostrovech je CELÝ Váš. Se srdečným pozdravem Hana Lipovská.“  

Moji právníci začali připravovat v návaznosti na jednání Petra Dvořáka žalobu, já však věřím, že se mi omluví sám. 

Co se týče vaší osoby, ve Sněmovně v úterý neprošel bod, aby se poslanci zabývali vaším odvoláním. Někteří vaši kritici se odkazují na právní posudky, z nichž plyne, že jste pro své angažmá v Institutu svobody a demokracie ve středu zájmů a porušujete zákon, což odmítáte. Není vaše další společenská či občanská činnost zbytečnou vodou na mlýn těmto kritikům?

Před rokem jsem byla do Rady ČT zvolena 114 hlasy ze 193 přítomných poslanců. Tento týden odmítlo podpořit byť jen projednání mého odvolání 117 poslanců ze 183 přítomných. Tato čísla vypovídají o mé práci nejvíce.

Každý člen Rady ČT musí počítat s tím, že jej Sněmovna může kdykoli odvolat, podle zákona je Rada ze své činnosti odpovědna Poslanecké sněmovně. Tato Poslanecká sněmovna mě ovšem před rokem zvolila při plné znalosti mé činnosti v Institutu svobody a demokracie, mým odvoláním kvůli stejnému důvodu by popřela sama sebe a své rozhodnutí. Zároveň, pokud je mi známo, Legislativní odbor Poslanecké sněmovny nenalezl důvod k mému odvolání kvůli činnosti ve správní radě zapsaného ústavu. Ostatně, nechala jsem si udělat právní revizi všech svých aktivit a ty, které podle právních posudků kolidovaly s činností člena Rady ČT, jsem ukončila.  

Buďme ale upřímní – řada členů Rady ČT je skutečně nebývale aktivní až na samé hranici zákona o ČT. Třeba Martin Doktor jako sportovní ředitel Českého olympijského výboru má v Radě na starosti sportovní tematiku, přestože Česká televize, ČOV a Česká olympijská a.s. spolu úzce obchodují, i navzdory tomu, že jeho nadřízený Jiří Kejval je členem Divácké rady ČT. O stínových cenách a hospodaření se sportem ve veřejnoprávním prostoru se vyprávějí celé legendy, dokud však není nikdo přistižen při činu, těžko této sportovní chobotnici utneme chapadla. Nebo René Kühn, který ministru kultury za ČSSD Lubomíru Zaorálkovi dělal volební kampaň a nyní působí na Ministerstvu kultury jako jeho poradce pro veřejnoprávní média. Nemluvě o tom, že nejméně pět ze současných členů Rady ČT bylo po určitou dobu úzce provázáno s vládní ČSSD a jejími představiteli.

Deset bývalých radních se obrátilo na poslance s otevřeným dopisem, v němž konstatují, že někteří současní radní šikanují generálního ředitele a snaží se na něj za každou cenu něco najít, což je podle nich nepřípustné. Není to skutečně vůči Dvořákovi šikana?

Generální ředitel je odpovědný Radě ČT. On je ten, kdo rozhodovací procesy nastavuje a kdo tedy i za rozhodnutí svých podřízených zodpovídá. Zákon členům Rady neumožňuje požadovat vysvětlení například přímo od ředitele vývoje Jana Maxy nebo ředitele sportovního kanálu Jiřího Ponikelského, ale musí každé své pochybnosti řešit prostřednictvím generálního ředitele. Ten je jejím partnerem, toho volí, toho odvolává, a je za tato rozhodnutí Sněmovně, a tím i koncesionářům odpovědna. 

Dopisu bývalých radních ovšem rozumím. Naše činnost dnes totiž odhaluje jejich někdejší nečinnost, jejich zanedbání péče řádného hospodáře, jejich ignorování zákona. Podle mě se neobávají ani tak o generálního ředitele Petra Dvořáka, ale spíše o sebe. Vždyť to byl právě Milan Uhde, kdo v roce 2013 Respektu vyprávěl, jak jej jeho synovec Vladimír Uhde pracující jako právník pro PPF požádal, aby se seznámil s jeho klientem Petrem Dvořákem. Ten tehdy v luxusním hotelu na schůzce Uhdemu řekl, že „dostal jistý náznak“, že by mohl kandidovat na funkci generálního ředitele ČT. Pan Uhde tedy od počátku věděl, koho zvolil, a jistě stejně jako další tehdejší volitelé také velmi dobře věděl, proč i jaké důsledky to pro ně mohlo a může mít. Jednají proto v duchu verše „Nedávej se ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“