V Čechách jsme měli čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Objevily se různé druhy protestů, ať už právě s vlajkami, nebo projekce na Pražský hrad. Co si o nich myslíte?

Ze všech stran mnoho povyku pro nic. Nevidím důvod, proč policie zasahovala proti vlajce vystrčené z tramvaje a podobně. Na vlajkoslávy jsme hákliví z minulosti a nejsme na ně zvyklí jako jinde, třeba ve Spojených státech, kde vlaje vlajka na každém hotelu. Pokud jde o protestanty, jestli chtějí protestovat proti Číně, vyzývám, aby nepoužívali nic, co je čínské. Ale nebudou moci ani telefonovat, psát na počítači a jíst mnoho potravin. Ničení za hrdinství nepovažuji, já jsem jim nefandil. Ničení kontejnerů není způsob protestu, podobné bojůvky byly zbytečné. Překvapilo mne, jak sem dostali Číňany mikrobusy, ale není nic zvláštního přivézt příznivce, aby se protesty vyvážily.
Protesty se určitě objeví i v USA, leč určitě to nebude vypadat jako tady, kdy se konaly neuvěřitelné policejní manévry. Je potřeba říci, že Čína je velmocí a nedá se řídit jako Česká republika, takové představy jsou naivní. Naše republika je velká jako jedno středně velké čínské město. Používat evropská kritéria na Čínu nebo Indii je obtížné. U nich trvají všechny procesy dlouhou dobu, což jsme viděli i při arabském jaru. Chtěli jsme vše udělat rychle a jak to dopadlo? Změny se musí dít evolucí, nikoliv revolucí; a evoluce je dlouhá, zatímco náš život krátký. My jsme netrpěliví, chceme všechno hned, a ono to hned nejde.
Islám sám o sobě bude mírnější, ale východní národy nás převálcují množstevně. Proporodní opatření jsou nesmysly, teď už jde jen o to, jak budou v budoucnu tyto skupiny spolu vycházet. Situace není jednoduchá, moc toho nenaděláme. Je potřeba říci, že ve věci lidských práv mám jiný názor než Čína, ale to neznamená, že nemůžeme rozvíjet obchodní styky s Čínou.

Zeman a čínský prezident podepsali strategické partnerství, pomůže nám to k něčemu?

Ta čísla nejsou k zahození, ale slovo strategické je trochu nebezpečné. Nevím, jestli je vhodná doba na termín „strategické“. Čína není nepřítel. Pokud se však čínské firmy rozhodnou nám vypnout internet, my se budeme jen divit. Ani obrovská Evropa jim nestačí, růst nebude nekonečný a levná pracovní síla se bude zdražovat. Čísla spolupráce zní impozantně a jsou závratná, hlavně aby jen neskupovali, ale také investovali. Přinést pracovní místa nebude jejich zájem, pro ně je lepší vyvážet než zajišťovat.

Jsou čínské investice pro Českou republiku důležité? Nebudou důležité jen pro několik soukromých podnikatelů?

I když budou výhodné pro několik podnikatelů, tak přinesou pracovní místa a i konkurence bankám by mohla být zajímavá. Což může být výhoda v krizi, která přijde. Jedni říkají, že dát jadernou elektrárnu Číňanům považují za strategickou chybu, ale ať ji dáme komukoliv, tak v ní bude čínská technologie a není možné, aby tam nebyla. Je všude.

Měli bychom se hlasitěji zastávat lidských práv v Tibetu?

Měli bychom říci, že nám vadí potírání lidský práv. Považujeme však lidská práva nade všechno, ale už se nemluví o povinnostech. Měli bychom se lidských práv zastávat obecně, stačí se podívat do Hongkongu, porušována jsou všude, nejen v případě Čína versus Tibet. Představa, že se problém vyřeší, když budeme protestovat, je mylná. Znovu říkám, že jsme netrpěliví. Chtěli bychom vše zítra – jako se Sýrií. Ale dokud tam bude tisíce zájmů, tak k tomu nedojde.
Tyto velké mocnosti jako Čína, podobně i Rusko nebo USA, se nedají řídit jako Švýcarsko. Kdyby chtěl někdo řídit firmu velikosti Microsoftu jako podnik s deseti zaměstnanci, narazí. Mnozí už to zkoušeli a nedopadli dobře. Byznys a práva nejdou dohromady, jde hlavně o zájmy, třeba získání území. Čína s Taiwanem vesele obchoduje, i když navenek to tak nevypadá. Nejde o to, abychom při každém jednání vykládali o lidských právech. Věřím, že i prezident Miloš Zeman na lidská práva slyší, ale to se nedozvíme. On sám to neřekne a k návštěvě se chováme zdvořile. Je to podobné jako s politiky na opačném pólu politického spektra. Jsou tam, ale to neznamená, že se budou prát. 

Když jsme se bavili před půl rokem, ptal jste se mě, kde si myslím, že dojde k  dalším útokům. Já odpověděla, že v Bruselu, Německu nebo Anglii. Odvětil jste: Přesně tak. Považujete útoky v Bruselu za potvrzení těchto slov?

Samozřejmě. Mohl bych spekulovat, které místo bude další. Pravděpodobně budou ustupovat útoky fyzické a přejdou na technologické. Jejich dalším cílem bude útok elektronický, na počítačové sítě, internet a tak dále. Zatím nemají tu sílu, ale jednou ji dostanou. Naše reakce je nesmyslná, jestliže vyženeme lidi do fronty před letiště, tak nám to nepomůže. Venku to naopak bude ještě horší a snadnější než uvnitř. Začneme dělat šílená opatření z jednoho případu. Pro teroristy je to úžasný balzám na ránu, jak je Evropa celá zpitomělá, co by ještě přijala za opatření. Politici si teď dělají body s ochrankou, ale také probémy jako například s vyzvedáváním dětí ze školky. Když se dva rozvádí a tatínek si pro dítě přijde a unese ho, družina tomu nezabrání. Nebo po jedné události chceme snižovat věk pro trestní odpovědnost, tomu však musí předcházet vážná debata. A také obecná, zda to má vůbec smysl a bude to k něčemu dobré? Represe nepřínáší prospěch.

Jak dalším útokům zabránit? Pomůže nám vůbec například plánovaná detekce obličejů na pražském letišti?

Ne, nepomůže. Takové věci nepomohou – jen někomu, kdo s těmi daty může kšeftovat. Ale jestli si ti idioti nevšimli dvou pánů s jednou rukavicí, to je samo o sobě dost podezřelé. Nikomu to nepřišlo divné a u kamer vše sledují, ale nikdo je neviděl. Detekce obličejů nepomůže. Pomůže nám jediné, že s teroristy se nevyjednává. Oni mají radost z těch opatření. Navíc bezpečnostní rámy něco stojí; podobně majitel firmy na výrobu elektronických pokladen podporuje evidenci. Je třeba se podívat, kdo to říká. 

Jak vnímáte kauzu Čapí hnízdo? A postoj Andreje Babiše k celé situaci?

Jeho projev jsem očekával téměř doslovně, až na to, že minitr naštval a odehnal spoustu spřátelených lidí. Pošpinil kde koho, a to není dobré. Čekal jsem, že na konci projevu Babiš odstoupí a další volby vyhraje o třídu. K tomu ale nedošlo.

Andrej Babiš nerezignoval. Nebyla to vzhledem k jeho předchozímu chování trochu bludná představa?

Byla to jedna z variant. Po nějakých jednáních s poradci zvolil tuhle variantu, stoupání křivky však není nekonečné. Nejraději by byl premiérem a neotravoval se s koalicí, ale to je ta demokracie. Nikdo nic lepšího zatím nevymyslel. Podobně jako Ficova koalice nyní na Slovensku, ta asi také dlouho nevydrží, ale nezbylo mu nic jiného. Voliči takto rozdali karty.

Znamená to, že se v české politice posunula hranice, kdy není rezignace nutná?

To jsme si způsobili sami presumpcí viny. Musí fungovat presumpce neviny. Povídky od sociální demokracie, kdo je obviněn, ať raději odstoupí a pak se do politiky vrátí, to je blábol. Nikdo se nemůže vrátit a nikdo se nevrátil. Princip není ve vlastnictví firmy, ale že by sám neměl využívat státní zakázky. Z principu, ne ze zákona, ale pro čistotu svého konání. Nelze však za trest zakázat podnikat všem. V těchto věcech se utápíme. 

Kauza Čapí hnízdo se rozvířila na anonymní udání. Jde už o předvolební boj?

Předvolební boj už pomalu začíná, to je jasné. Krajské volby by všichni chtěli vyhrát, ale vládu nepoloží. Kdyby to chtěl Babiš zabalit a dostat se k předčasným volbám, bude to velmi složité. A kdyby on odstoupil, v hnutí ANO by nebyl žádný velitel a rozpadlo by se. Jsou to spekulace co by kdyby. Jsme stále netrpěliví.