Pane prezidente, ve vládní koalici to poslední týdny dosti vře. Nejprve se šéf STAN Rakušan pustil do premiéra, což spustilo slovní přestřelky a vyvrcholilo komedií se zmocněncem pro euro, který nakonec nebude. Jak vnímáte tyto třenice? Snaží se STAN vytvořit dojem, že je opozicí uvnitř vlády?

Po více než třiceti letech v politice si dovedu dešifrovat základní motivy aktérů této hry. Základním motivem je fakt, že se blíží volby. Ať už evropské, krajské a konec konců i parlamentní. Kdyby vláda byla úspěšná, bude vládní koalice pochopitelně držet pohromadě a chlubit se svými úspěchy. Protože je vláda totálně neúspěšná, u jednotlivých členů této koalice jsou atavistické pudy jistých drobných milých hlodavců, o kterých se říká, že jako první opouštějí loď. 

První to začali Piráti, ale protože ti mají jenom čtyři poslance, nebyli vnímáni jako příliš důležití. STAN je naopak druhá nejsilnější vládní strana a její snaha emancipovat se je tak naprosto viditelná, že z toho čouhá jako pověstná sláma z bot.

Premiér Fiala příliš na tyto výpady nereagoval. O čem to vypovídá? Jedni mohou mínit, že klid a rozvaha, druzí zase, že slabost.

Poměrně nedávno, asi před měsícem, jsem si vymyslel nový bonmot. Patrně bude poslední v mém životě, ale už jsem ho v několika rozhovorech uplatnil. Bonmot zní, že rozdíl mezi politologem a reálnou politikou je stejný jako rozdíl mezi sexuologem a reálným sexem. Petr Fiala je politolog a tím je řečeno vše.

Předsedkyně Sněmovny Pekarová Adamová vyrazila na cesty. Během návštěvy Arménie v Jerevanu slíbila, že až dorazí do ázerbájdžánského Baku, vysloví tam arménskému lidu podporu s ohledem na dlouhé spory o Náhorní Karabach, který byl Azery nedávno celý obsazen a Arménci vyhnáni. Jenže v Baku se Pekarová naopak vůči Arménii vymezila a podpořila ázerbájdžánský nárok na Karabach. Nakolik moudrý je takový způsob diplomacie ze strany třetího nejvyššího ústavního činitele?

O paní Pekarové Adamové jsem se vyjadřoval mnohokrát. Mám-li nyní říci něco nového a pokud možno originálního, odkázal bych čtenáře a milovníky literatury na Chevallierův román Zvonokosy, kde je postava Eulálie Čubíkové (jde o postavu zahořklé, pokrytecké staré panny, která falešně káže o morálce a jejíž slova se rozcházejí s činy, pozn. red.).