Co čeká Francii poté, co se ve druhém kole parlamentních voleb podařilo druhému táboru zabránit tomu, aby Národní sdružení Marine Le Penové získalo většinu a mohlo vládnout? Macron zatím nepřijal demisi současného premiéra. Budou vůbec spojené levicové síly vládnout?

Ve volbách sice hrála určitou roli kampaň, ale ještě podstatnější byla taktická dohoda, že dojde ke stažení kandidátů, pokud mohou společně jít proti jakémukoli kandidátovi lepenovců. Došlo k tomu ve více než 200 okrscích, a to rozhodlo volby. Premiér Gabriel Attal sice demisi podal, ale prezident Macron ji nepřijal a současná vláda prozatímně povládne dál. Sestavit jakoukoli většinovou vládní koalici bude velmi těžké, proto může současná vláda vládnout dlouho. Žádná většina se v tuhle chvíli ani nerýsuje. Jediná většinová konfigurace, která dává politologicky smysl, je spojení téměř všech. Ovšem bez Mélenchona a bez strany Le Penové. To by však byl natolik nesourodý slepenec, že by těžko mohli společně vládnout. Situace zůstává nejasná. Je otázkou, zdali vůbec za tohoto složení parlamentu bude mít Francie vládu s jasnou demokratickou většinou. Spíše ji mít nebude. 

Macron se tedy bude snažit udržet současnou vládu se svým premiérem?

Ano, nechá to na Attalovi a v případě, že situace povede k větší společenské nestabilitě, převezme si mimořádné pravomoci, jak mu to francouzská ústava umožňuje.

V našich médiích a sociálních sítích se francouzské volby významně probíraly. Mnozí jásali, že to lepenovcům nevyšlo. Příliš už není zdůrazňováno, jaké je složení levicové fronty, které zisk parlamentní většiny Národnímu sdružení zastavilo. Co je tam za strany a lidi? Jaký program prosazují?

Nejprve je nutné říct, že Národní sdružení Marine Le Penové volby vyhrálo. Jsou nejsilnější stranou ve francouzském parlamentu a žádná jiná strana nemá tak silný klub. Druhá nejsilnější strana má o téměř 50 poslanců méně. Jednoznačně jsou vítězem voleb, ale nevyhráli z hlediska očekávání a zůstali daleko za nadpoloviční většinou.

Teď k Nové lidové frontě a co to vlastně je. Podle mého názoru je to už otázka minulosti a Nová lidová fronta skončila ve chvíli, kdy skončily volby. Měla smysl před volbami, aby mobilizovali proti údajnému fašismu. Podívejte se na její složení, jsou tam čtyři větší síly, které jsou snadno rozeznatelné, a potom různé extremistické skupinky. Z větších uskupení lze zmínit například Mélenchonovu Nepodvolenou Francii, která ale na volbách nijak nevydělala a v podstatě potvrdila své postavení. Výrazně si ovšem polepšili socialisté, kterým se povedl comeback. Ti v minulých volbách utrpěli debakl, teď se vrátili a mají přes 60 poslanců. Na bývalou vládní stranu to není nic moc, ale na to, kde byli, je to velký návrat. Následují Zelení, kteří jsou stejně radikální jako všude po Evropě a nijak se ve svém programu neliší od německých Zelených. Vedli si celkem slušně. Naproti tomu komunisté si nijak zvlášť slušně nevedli. 

To jsou čtyři rozeznatelné síly z Nové lidové fronty. Součástí byly i různé trockistické a anarchistické skupinky, které s nimi také kandidovaly. Z těch vzešla jedna z nejkontroverznějších postav, Raphaël Arnault. Ten ve volbách získal mandát a je to radikální aktivista Antify, který byl vyšetřován za násilné věci a nyní sedí v parlamentu. Vyhrožoval například jedné feministické aktivistce likvidací, protože představovala konzervativní feminismus, který se ve Francii vyslovuje proti islámské migraci. Této ženě vyhrožoval smrtí aktivista Antify, který teď sedí v parlamentu. 

Hlavním problémem tam je ale rozpor mezi socialisty, kteří představují podle mainstreamových politologů umírněnou levici (jsou promigrační a pro válku na Ukrajině) a na druhé straně Mélenchon, který rozhodně není umírněný v žádném ohledu a problém s ním mají nejen socialisti, ale i všichni ostatní. Tato strana v žádné koalici být nemůže.