V Soči se konal summit na téma Sýrie... Byl to takový „ruský“ summit, bez valného zastoupení syrské opozice, kterou podporuje Západ. Čili jak reprezentativní schůze to byla a co se tam dohodlo? Dal se dohromady plán na alespoň částečnou obrodu země? Které velmoci, globální i regionální, vyšly ze schůzky posíleny? A jak bude celý proces pokračovat, sejde se někde i ta „západní“ opozice? Proč se vlastně ti lidé nechtějí sejít nikde dohromady?

Máte pravdu v tom, že hlavním hybatelem syrského summitu v Soči bylo Rusko, ale v těsné spolupráci s Íránem a Tureckem. Přijelo tam přes patnáct stovek Syřanů, kteří zastupovali všechny možné politické, etnické nebo náboženské skupiny, bez nadsázky většinu společnosti. Přítomna, byť kvůli Turkům jen neoficiálně, byla i část roztříštěné politické reprezentace Kurdů. Většina z těch lidí ještě nikdy neseděla vedle sebe, natož aby spolu mluvila, takže v tomto ohledu to byl svým způsobem přelomový podnik. A výsledkem je společný dokument, který po šesti letech válčení zdůrazňuje shodu na tom, že syrské území nedozná žádných změn, že o své budoucnosti si prostřednictvím voleb rozhodnou sami Syřané a stane se tak na syrském území. Zkrátka, Syřané sobě, sami a doma.

Čili Kurdové, kteří přijeli do Soči, souhlasí se setrváním ve svazku s Damaškem. Připočteme-li k tomu skutečnost, že americká CIA – v rámci úlitby Turecku – zařadila kurdskou Stranu demokratické unie (PYD), hlavního tahouna usilujícího o nezávislost, na svůj seznam teroristických skupin a zřekla se tak její podpory, tak mnoho kurdských sil, které by mohly úspěšně usilovat o státnost, už nezbývá. K tomu platí, že zkrátka přišla i exilová opozice, a to ve svém požadavku, aby se budoucí hlava státu jednou mohla volit i ze zahraničí. Obava „domácích“ Syřanů, že by se na Západě zničehonic našlehalo deset dvacet milionů „syrských voličů“, kteří by zvenku mohli ovlivnit situaci doma, je očividně příliš silná.

A máte pravdu i v tom, že vedle ozbrojených džihádistů typu Daeše, Al-Káidy nebo třebas Tahrír aš-Šám do Soči nedorazili ani zástupci Západu, a ani exilová opozice, kterou Západ podporuje a Saúdové platí. Tu ale až na výjimky tvoří Syřané, kteří nebyli ve vlasti po dekády, nebo se v Sýrii dokonce už ani nenarodili. A mnohé z nich – jako třeba „bilderbergskou“ Basmu Kadmíovou – si za „autentický hlas syrského lidu“ vybrala osobně ještě Hillary Clintonová v roce 2012, když chtěla po „demokratizaci“ Libye zničit také Sýrii. Pokud se má Sýrie nějak „srovnat“, tak bez těchto lidí to půjde výrazně snáze. Připadá mi jako hodně velká ironie, že se Turecko hbitě nabídlo, že zájmy „nepřítomné“ opozice ochotně zastoupí, načež vzápětí varovalo všechny přítomné i nepřítomné, že očekává, že se dohodnuté dokumenty budou i dodržovat…

Takže, ano, sice tam nebyli všichni, ale neúčast většiny z nich není pro mírový proces žádná velká škoda. Důležitější mi připadá, že bylo dosaženo maximální možné shody mezi maximálně velkou reprezentací syrské společnosti, která je ochotná jít dál. A každý, kdo bude chtít podnikat něco proti, už půjde proti „národu“ v mnohem širším měřítku, než jako tomu bylo donedávna, kdy se bojovalo jen „proti Asadovi“, i když i za ním stála většina společnosti. A kdo do Soči nepřijel, se buďto ještě časem k proudu přidá, nebo ostrouhá a zůstane v exilu nebo – v případě džihádistů – bude postupně zlikvidován. Je to vcelku prosté.

A tento nově převázaný „syrský balíček“ teď Rusko předloží do Ženevy k jednání pod hlavičkou OSN a Západ bude všemožně zkoušet jeho obsah rozbít, aby mohl pokračovat v politice, která už sedmým rokem nenese žádný efekt. Tedy kromě obětí, samozřejmě. A migrační vlny v Evropě, samozřejmě. Kdybych to měla zkrátit, nebýt Západu, mohla by ta válka už skončit, ale jen tak ještě neskončí… Vlastně, nebýt Západu, tak by ani nepropukla…

Donald J. Trump přednášel projev o stavu Unie. Ne tedy Evropské, ale té americké, tedy USA. Bylo to trochu, jako když „pejsek s kočičkou vařili dort“, a i když se DJT snažil, demokraty stejně nezaujal. Co zásadního v projevu zaznělo? Byl prý v průzkumu ohodnocen jako nejhorší za dobu, kdy se průzkumy dělají. A jak to, že tam tak málo DJT mluvil o nebezpečí Ruska? Jako vždy kopal hlavně do své „oblíbené“ KLDR. Je to tím, že když bude chtít, tak „ráj“ Kim Čong-una smázne pár raketami, zatímco s Ruskem je to jiná?

Trumpův projev mi přišel vcelku nudný, i když, ruku na srdce, nic jsem ani nečekala. Zvláštní bylo opravdu snad jen to, že Rusko a Čínu zmínil za celou dobu jen jednou, když je postavil do stejné řady k „darebáckým“ státům a teroristickým skupinám. A pak už ani muk, zato spousta tradičních hodnot, v nichž někteří jeho kritici zaslechli snad až fašistické tóny, a tak vůbec. Je jasné, že Demokratická strana, která si za poslední rok zvykla na „mlácení“ Ruska, musela být znechucená. Objevily se i názory, že si ten projev hezky přeložil z ruštiny…

Na druhou stranu ale platí, že Trump určitě nechtěl ze všeho nejvíc udělat radost demokratům a jejich médiím, kteří ho po celý rok cupovali ze všech sil. Oslovoval spíš své voliče. Faktem totiž je, že za ten rok, který v Bílém domě zatím strávil, se spousta věcí mění, ať už jeho přičiněním nebo přirozeným vývojem – rostou zisky korporací i prodeje, index důvěry spotřebitelů za uplynulý rok dosáhl maxima za posledních 17 let, nezaměstnanost sice mírně, ale klesla a je nejnižší od roku 2000, nepatrně rostou mzdy i úspory… A „jeho Američané“ mu věří – 80 procent jeho původních voličů má za to, že plní (nebo se alespoň snaží plnit) své předvolební sliby, což značí, že vykreslovaný obrázek „katastrofického prezidenta“ obecně nezabírá, zatímco jeho protiimigrační výstupy se naopak sešly s názory významné části USA. Ostatně, po prvním roce má stejnou podporu jako Barack Obama ve stejném období, takže jestli nějaké průzkumy tvrdí, že to byl nejhorší projev, tak mají možná i pravdu, ale Trumpovi to může být – a určitě i je – jedno.

Proč tak málo hrozil Rusku, tak to opravdu nevím. V každém případě se ale objevují spekulace, že si ve druhém roce svého vládnutí – teď když přežil to nejhorší z honu na „ruské čarodějnice“, a dokonce přechází i do vnitropolitického protiútoku, jehož finálními terči se zdají být rovnou Obama a Clintonová – dovolí vztahy s Ruskem zlepšovat. Argumentuje se přitom například sankčním seznamem ruských vlivných činitelů a oligarchů, který byl zveřejněn před pár dny. Jeho „expertní“ autoři si prý při jeho sestavování „dávali záležet“, ale nakonec „kdosi vlivný“ rozhodl, že se do sankcí více méně překopíruje žebříček nejbohatších Rusů podle magazínu Forbes. A tím úplně všechny vystraší, vyžene je ze Západu i s majetkem zpět do Ruska, kde se všichni semknou kolem Putina a jistot, které jim zaručí, za což získá jejich podporu, peníze a vliv… A k tomu bylo navíc oznámeno, že se kvůli „konzultacím se svými kolegy“ najednou v USA objevil šéf ruské rozvědky, který je přitom už čtvrtým rokem sám na sankčním seznamu, zatímco americký ambasador v Moskvě předevčírem zničehonic prohlásil, že „nastal čas pro organizaci setkání“ mezi Trumpem a Putinem…

Tož uvidíme. V každém případě dál platí, že Trump považuje Rusko a Čínu za hlavní protivníky Spojených států, vlastně za protivníky jediné. A protivníky natolik silné, že se s takovými neválčí. Je lepší se s nimi naučit nějak vzájemně výhodně vycházet.

Ukrajina nás kulturně obohatila, když nejdřív v Praze vybafla na Zemana nahá aktivistka a pak v Kyjevě proti našemu prezidentovi, opět nahá, demonstrovala taková (jak to říct politicky korektně) prostorově rozměrná starší paní. Jak tyto protesty demonstrují to, co si Ukrajinci o Zemanovi myslí? A vůbec, ony tam brzy budou volby a demonstruje se tam... Co naznačují sondáže veřejného mínění? Co lidé na Ukrajině chtějí, koho chtějí a které velmoci chtějí, když se zrovna nesvlékají a nedemonstrují?

Myslím, že vámi zmíněné případy v ničem nevypovídají o tom, co si Ukrajina myslí o Zemanovi. Už jen samotný fakt, že se „odvázaly“ dvě solitérky, spíš napovídá tomu, že ostatní mají svých problémů dost. Mne osobně dost překvapila nejnovější zpráva Organizace OSN pro zemědělství (FAO) a Světového potravinového programu (WFP), podle nichž na Ukrajině hrozí nedostatek potravin. Bývala to zemědělská bašta, „obilnice Sovětského svazu“ a tak dále, a dneska se najednou ocitá na seznamu 16 zemí, jako jsou Afghánistán, Burundi, Haiti nebo třeba Somálsko se Súdánem. To je neuvěřitelné.

Na vině je – mimo jiné – samozřejmě i ozbrojený konflikt na východě Ukrajiny. Průzkumy se shodují, že většina Ukrajinců chce především konec války a konec korupce. To druhé je na současné Ukrajině asi jen nesplnitelný sen, což dnes už zcela otevřeně přiznává i Západ. Potíž ovšem je, že problém je i s ukončením války. Koneckonců, vymezování se proti Rusku a související oslavování Banderova odkazu tvoří zásadní část aktuální ukrajinské „státní identity“, bez nichž by se celá ta umělá konstrukce asi zhroutila.

I když, třeba by to až tak horké nebylo, muselo by se ale postupovat „lstivě“ – bez ohledu na neustále vydávané seznamy zakázaných ruských firem na ukrajinském trhu ruských firem působí stále dost, některé – jako třeba banky – zcela oficiálně, jiné – jako třeba Lukoil a další energetické firmy – své ukrajinské pobočky jen přejmenovaly a jsou v pohodě…

SERIÁL PL: OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ

Jste ráda, že vyhrál Miloš Zeman? Jakou „globální“ politiku od něj očekáváte? Zatím o něm na Západě smýšlejí jako o nějakém divném dědkovi, který má rád Rusko a Čínu a pořád varuje před imigrací. Dostane se mu během druhého mandátu alespoň částečné satisfakce a vývoj světa mu v něčem dá zapravdu?

Ve srovnání s prázdnými frázemi pana Drahoše mně výsledek prezidentské volby uspokojuje. A nic moc nového od Miloše Zemana neočekávám, natožpak nějakou globální politiku. Nevím, jak o něm na Západě smýšlejí; připadá mi důležité rozlišovat mezi novináři, kteří píší bláboly, jejich čtenáři, kteří těm blábolům mohou, ale také nemusejí věřit, a mezi politiky, natožpak skutečnými tvůrci politik jednotlivých zemí. Ti asi budou realitu opravdu znát, nebo by ji alespoň znát měli. Vždyť výsledek voleb v Česku není první svého druhu – podobně dopadly volby kolem brexitu, s Trumpem, v Polsku či Rakousku, částečně v Holandsku nebo Německu, podle všeho velmi podobně dopadnou za pár týdnů i volby v Itálii. To není o jednom českém „divném dědkovi“, ale o trendu, který sílí nejen v Evropě.

Trochu mě překvapují časté spekulace o tom, jak se Zeman ve druhém volebním „odváže“, protože už nemůže znovu kandidovat, a tak mu bude všechno jedno... Nevím, co tím četné „mluvící hlavy“ konkrétně myslí, ale většinou se tato teze používá v souvislosti s americkými prezidenty a jejich druhými mandáty. Nicméně, rozdíl mezi politickými systémy USA a ČR je natolik zásadní, že přemýšlet o Zemanově „odvazování“ je zcela mimo mísu. Myslím, že jestli se fakt „odváže“, tak si zase střihne nějaké to obchodní Rusko nebo Čínu nebo Střední Asii. Tam ale obchoduje celý Západ, takže zas tak velký „odvaz“ to nebude, natož aby to budilo vášně někde jinde než v některých čtvrtích Prahy.

A jestli se mu dostane satisfakce? Netuším. Když si odmyslím jeho obchodní diplomacii, jejíž odmítání tady u nás fakt nechápu, tak tu stojí proti sobě dva tábory a oba šermují virtuálnem. Migrací, která na nás zatím ve větším měřítku nedopadla. Jedni se migraci brání a poukazují na realitu v evropských zemích, druzí ji vítají a poukazují na vyšší ideály. Střet je to vyhrocený, ale jeho hlavní potíž spočívá v tom, že rozseknout, kdo má pravdu, v teorii nelze. Jen v praxi. Čili až poté, co sem případně začnou proudit první tisícovky migrantů. A to už se pak samozřejmě může jasně prokázat, na čí straně byla pravda, ale současně už může být pozdě honit bycha…

Mimochodem, včera mě zaujala zpráva, že v Německu akceptovali v případě syrského uprchlíka bigamii, aby si mohl odkudsi přivézt svou druhou ženu. Jasně, je normální, že si třeba saúdský král na své návštěvě zámků na Loiře nebo obecně na dovolené na Západě vozí celý svůj harém, ale to je vždy jen na pár dní, takže všichni – výměnou za haldy petrodolarů – na tu chvíli zavřou oči. Ale nyní se nově nějak vtírá otázka, jaké jiné zákony budeme s to kvůli migraci vlastně ohnout nebo rovnou zrušit. Otevírá se snad Pandořina skříňka?

Jak vnímáte zjitřenou náladu té části našich občanů, kteří opravdu nemají rádi Zemana? Někteří chtějí dokonce emigrovat. Jiří Pehe se těší, až do pěti let (má to spočítané) umře 500 tisíc voličů Zemana a přibyde 500 tisíc nových, mladých voličů, kteří už zvolí správně. Těšíte se na to taky?

Slova „slušnost“ už mám plné kecky – kvůli názorům „slušných“ lidí, kteří stáli za „slušným“ Drahošem a dál stojí na té „slušné“ straně lidstva, ale přitom jsou jako kanál, který sami tolik přece chtějí vyčistit… A pan Pehe prostě jen zapadá do řady „sjednocovačů“ národa, kteří opovrhují všemi, kdo si troufnou mít jiný názor. Buďto s námi, nebo proti nám! Smím podotknout, že je to takové hodně bolševické?

Na druhou stranu mi ale připadá divné, že pan Pehe – při jeho vzdělání a backgroundu – aplikuje dnešní situaci na dobu za pět let. Už před čtvrt stoletím přece sliboval vymření voličů komunistů – a furt nic. A dneska si pro změnu myslí, že se tady, potažmo v celé Evropě, za oněch pět let nic nezmění? Tedy, že bude k řešení ta samá otázka a ve stejně rozložené situaci jako dnes? Svět běží strašně rychle a netroufla bych si vsadit, že za pět let ještě bude existovat Evropská unie, přinejmenším ve své současné podobě. A předpokládám, že bude mít na své věrné zcela jiné požadavky než dnes. Nevím, jak dopadne Dublin IV, ale pokud k nám dorazí tisíce – a za pět let klidně i desítky tisíc – migrantů, tak opravdu bude půl milionu mladých hlasovat pro tu nynější „slušnost“ a tančit kvůli tomu na půl milionu hrobů? Nechme toho! Kromě morbidnosti je ta úvaha pana Pehe prostě krajně podivná.

Velmi jednoduše řečeno: Co naše země v příštích letech potřebuje od pravděpodobného vládnoucího tandemu Zeman–Babiš? Co se musí udělat, abychom se tu měli dobře a bezpečně? Má se odněkud vystupovat a někam jinam vstupovat?

Mně by bohatě stačilo, kdyby „tandem“ sledoval trendy a reagoval na ně, protože svět kolem je v pohybu. Kam se vydá Evropská unie? Kam země Visegrádu? Opravdu EU vydrží bez zásadních proměn? Co v případě dalších různých „exitů“? Co všechno změní přibývající trasy Nové Hedvábné stezky vedoucí do západní Evropy? Kolik toho ještě Číňané skoupí v Evropě a co nám tu ještě vlastně zbude? Pokud se USA nějak „srovnají“ s Ruskem a Čínou, jaký bude prostor pro nás? Těch otazníků před námi jsou tuny.

Vést malou zemi v procesech, které do značné míry připomínají masomlejn, bude nesmírně složité, obzvlášť za situace, kdy by asi nebylo od věci, abychom si uchovali ještě něco svého…

Co důležitého bychom měli v příštích dnech sledovat?

Osobně budu dál sledovat vývoj po syrské konferenci v Soči. Čím víc bude Západ odmítat její závěry, tím déle válka potrvá, se vším, co z toho pro nás vyplývá.