V knize „Rozum v koncích“ slibujete, že čtenáře zábavnou formou přivede ke kritickému myšlení, žalostně nedostatkovému statku. Když nechám stranou vaše společné dílo s Martou Novákovou, které v tomto čase vydává nakladatelství Olympia, kde se dá kritickému myšlení naučit? Ve škole? Až v praxi při konfrontaci s různými generacemi? 

Kritické myšlení se dá naučit obtížně. Buď jste tímto darem obdařen nebo jej získáte důsledným prověřováním zdrojů informací, hodnocením faktů a využíváním správného konce vašeho těla k myšlení.

Jak je na tom mladá generace ve srovnání se střední či starší generací? Nebyl zdravý rozum kriticky nedostatkovým zbožím i v předchozích generacích? V jakých oborech lidské činnosti nejvíce chybí?

Problém v současné době asi není generační, ale je dán přívalem šumu, ve kterém je obtížné se dopátrat skutečných informací. Byte nebo bit už dávno přestal být jednotkou informace, ale je jednotkou šumu. Sociální sítě k tomu přispívají zkratkovitou komunikací viz X, dříve Twitter. Bohužel, těch pár desítek znaků využívají dnes i politici jako převažující komunikaci. Následující reakce jen akcelerují šum a sdělení, případně fakta, se vytrácí. Kritické myšlení chybí ve všech oborech, někde je jeho nedostatek spíše anekdotický, jinde může mít vážné důsledky zvlášť pro osobní i společenská rozhodování.

V úvodní ze tří částí knihy stavíte proti sobě mýty a fakta, a to v tématech klimatické změny, krize identity, krize kapitalismu, umělé inteligence a genetického inženýrství. Jsou podle vás mýty třeba o klimatické změně vytvářeny záměrně, aby změnily Evropu k nepoznání, ale hlavně aby nasměrovaly toky peněz tak, jak jsou zapotřebí?

Nevím, zda jsou mýty vytvářeny záměrně ale zcela určitě jsou některými skupinami ať politiků nebo podnikatelů využívány a zneužívány.

Pokud použijete kritické myšlení vůči zavádění Green Dealu, jaké budou vaše hlavní výhrady a jaká fakta k jeho smyslu, nebo nesmyslu byste použil?

V případě Green Dealu je chvályhodné, že se zabýváme důsledky našeho nezodpovědného vztahu k životnímu prostředí. Nelze jej však brát jako nové náboženství. Je spojen s řadou vícenákladů, se kterými je třeba rozumně nakládat. Vede také ke spoustě slepých uliček, které jsou kontraproduktivní. K jeho úspěšné realizaci nestačí snahy Evropy, ale musel by být přijat globálně, což se evidentně nedaří.

Má význam uvažovat o alternativě ke kapitalismu či o jeho reformách, když za více než 400 let jeho fungování selhaly jakékoli pokusy ho nějak změnit? O to víc, že z kapitalismu nejvíce profituje hrstka nejmovitějších lidí světa, která bohatne daleko víc a daleko rychleji než zbytek lidstva, a ruku v ruce s jejich bohatstvím jde i (formální) politická moc.

Řada „alternativ“ kapitalismu byla už historicky vyvrácena a nové jsou ve stádiu dětských pokusů. Nerovnoměrné rozdělování výsledků ekonomiky mi nevadí za předpokladu, že bude všem zajištěna slušná životní úroveň a postaráno o ty, kteří se ne vlastní vinou dostali do obtížných životních situací. Navíc si nejsem jist, zda vlastnictví často hypotetických miliard přináší jejich majitelům skutečné štěstí.

Ze všech v knize zmíněných témat byste profesně měl mít nejblíže k umělé inteligenci. Jak vy osobně vidíte budoucnost a soužití lidstva s umělou inteligencí? Jednu z kapitol jste nazval „Hrozba, nebo příležitost“. Čím je v tuto chvíli pro vás?

Umělou inteligenci vnímám jako příležitost. Je a bude provázena praktickými, etickými a legislativními problémy. Zásadní je ustanovení komunikace a spolupráce mezi AI a lidmi k prospěchu lidské civilizace. Dokázali to šachoví velmistři a šachy nezmizely. Nástup AI jistě bude znamenat zásadní změnu společnosti, ale stále je dost času se připravit, ne zkoušet svádět souboje a stavět katastrofické vize. Počítače stále nedovedou klást otázky, to je vyhrazeno zatím lidem.

Proč se pro západní svět stala tak nekriticky přijímaným tématem krize identity, že dosahuje takových absurdit, kdy si wimbledonská šampionka Martina Navrátilová, sama lesbička, nemůže dovolit kritizovat účast transgender sportovkyň v soutěžích žen, nebo kdy se britská spisovatelka J. K. Rowlingová dostane na pranýř poté, co zkritizovala genderově korektní pojem „lidé, kteří menstruují“? Přiznám se, že v této věci mě vůbec nenapadá odpověď na ono okřídlené Cui bono? komu ku prospěchu? Přece tu společenskou hysterii nemůže vyvolávat a podněcovat jen ta malá část, které se týká.

Pokud se týká zmíněných absurdit „západního“ světa, jsem rád, že Češi stále dovedou přijímat určité názory s humorem a dělat si z nich srandu. Doufám, že nám to vydrží.

Jinak rozsáhlejší odpovědi a spoustu věcí k zamyšlení najdete v knize. Naše ambice nesahají k výuce kritického myšlení. Je to jen pokus postavit proti sobě mýty a fakta a hledat náměty k lepšímu užívání zcela individuálního nástroje každého z nás, tedy vlastního mozku.