20. května 2006, čtrnáct dní před sněmovními volbami, se sešel sněm České stomatologické komory. Moderovat jej měl Miroslav Macek, někdejší příslušník zubařského stavu a později jeden z nejvýraznějších politiků Klausovy devadesátkové ODS.

Na pódium usedl jako host i tehdejší ministr zdravotnictví za ČSSD David Rath. V probíhající předvolební kampani patřil k nejradikálnějším mluvčím sociální demokracie a ve svých útocích na ODS se dotkl i Macka, o němž řekl, že si svou tehdejší manželku vzal pro peníze. Macek mu obratem přes svůj blog vzkázal, že až ho potká, vyřídí si to s ním jako chlap s chlapem. K setkání došlo na pódiu zubařského sněmu.

Ta scéna je docela dobře známá a v té době značně přispěla k popularitě začínajícího serveru Youtube. Stala se zdrojem mnoha parodií, a vznikla z ní dokonce veselá počítačová hra Mackovačka. Miroslav Macek se omluvil delegátům, že si ještě před začátkem vyřídí jednu osobní věc, došel k Rathovi a zezadu mu uštědřil mlasknoucí facku.

Rath okamžitě vyskočil, z publika se ozval nejen potlesk, ale i pískot. „Pan ministr Rath byl předem varován, varoval jsem ho tiskem,“ vrátil se Macek k mikrofonu s tím, že Rath si tuto facku zasloužil.

„Pane doktore, tady to vyřizovat nebudeme. Vy jste mě napadl zbaběle zezadu. Proč jste se mi nepostavil jako chlap čelem,“ spustil Rath tak, aby to zachytily i mikrofony. „Vy jste zbabělec,“ vypálil nakonec. A tato slova vyústila v regulérní pranici obou pánů přímo před delegáty sjezdu a televizními kamerami.

Topol proti buldozeru

Tento incident hezky vystihl celou předvolební kampaň na jaře 2006. Byla plná vášní, testosteronu a chlapácké rivality v hlavní roli s tehdejšími dvěma alfa samci české politiky. Mirkem Topolánkem, který si nechával říkat po valašsku „chlap s gulama“, a Jiřím Paroubkem, jemuž přezdívali „buldozer“.

ODS v té době byla již osm let v opozici a na nástup do vlády rozhodně nechtěla dále čekat. A zejména nechtěl čekat její předseda. Lehce netrpělivý a vždy lehce nabroušený Ing. Topolánek byl v padesáti letech na vrcholu sil a odhodlání. Kromě toho tušil, že další neúspěch by jej mohl stát místo, protože v ODS bylo v té době ambiciózních politiků prahnoucích po předsednictví hned několik.

Když se čtyři roky předtím doposud neznámý senátor z Ostravy stal po Václavu Klausovi druhým předsedou ODS, čekal to málokdo. Dohoda s Janem Zahradilem, která vyšachovala favorizovaného Petra Nečase, byla předzvěstí nočních zákulisních vyjednávání regionálních bossů na kongresech Topolánkovy éry.

Čtyři roky se pak Topolánek připravoval na premiérské křeslo. ODS za tu dobu vyhrála všechny volby, zatímco ČSSD se ve vládě trápila a vystřídala za jedno volební období celkem tři premiéry. Nejprve to byl „král grimas“ Vladimír Špidla, který si dal za cíl dovést zemi do EU. Po jeho splnění strana totálně vybouchla v prvních eurovolbách, což znamenalo Špidlův konec.

Na jeho místo nastoupil první místopředseda Stanislav Gross. Ačkoliv mladý ministr vnitra hrál tři roky roli Špidlova zástupce a občas nekomunikativního šéfa výrazně zastiňoval, nejvyšší funkce jej trochu překvapila. Když v roce 2015 předčasně zemřel, vzpomínal prezident Václav Klaus: „Když jsem ho jako prezident republiky do této funkce jmenoval, věděl jsem, že je to předčasné, a chci dnes veřejně sdělit, že on to věděl také.“