Expremiér Vladimír Špidla, politolog Jiří Pehe, exombudsmanka Anna Šabatová a řada dalších osobností podepsali provolání ke společnosti. Chtějí, aby bohatý Západ včetně EU dál bojoval proti globálnímu oteplování, aby posílil sociální stát a aby lidé dostali možnost důstojně bydlet. Mezi 11 jejich návrhů se vešlo také zkrácení pracovní doby, spolurozhodování zaměstnanců o chodu firem, či vyplácení tzv. „důstojné mzdy“ a zavedení jednotné evropské minimální mzdy. Co na tyto nápady říkáte?

Od sestavy osob, která sepsala tento materiál, se nic jiného, než pokračování Komunistického manifestu nedá očekávat. Byť se to mnohým může zdát paradoxní, tak právě díky rozvoji kapitalismu v 19. a 20. století mohlo dojít k naplnění téměř všech požadavků, které byly obsaženy v původním Komunistickém manifestu, jehož autory jsou Karel Marx a Bedřich Engels. Své myšlenky postavili na třídním boji a likvidaci soukromého vlastnictví. Úsměvné je, že Karel Marx si téměř celý život žil nad poměry jím opěvovaného proletariátu, byl vydržován Bedřichem Engelsem a v dnešním žargonu by se dal považovat za několikanásobného bankrotáře.

Neomarxistický trockistický text Špidlovy skupiny obsahuje rádoby vzletné teze, pro které se část zvláště mladé populace může lehce nadchnout. Bohužel špidlovci nikde neuvádějí, jakým způsobem chtějí své cíle naplnit. Co to je důstojná mzda, kolik má činit, má být zavedení evropské minimální mzdy na úrovni dnešní minimální mzdy v České republice (575 eur) nebo ve Francii (1539 eur) nebo snad v Německu (1584 eur) nebo v Lucembursko (2142 eur)? Pokud by to mělo být 575 eur, pak to vlastně znamená zrušení minimální mzdy ve Francii a v dalších bohatších státech; pokud se minimální mzda nastaví na úroveň Lucemburska, tak bude vyšší než mzdy většiny zaměstnanců v České republice. Pak můžeme českou ekonomiku obratem zavřít. A to nemluvíme o Bulharsku, kde je minimální mzdy zhruba na polovině minimální mzdy v České republice.

Svými nápady útočí na podstatu soukromého vlastnictví. Mimochodem, i tím, že na řízení firem by se měli svým spolurozhodováním podílet i jejich zaměstnanci. Mají to být všichni zaměstnanci, nebo jenom někteří? Jejich svatý boj proti tzv. globálnímu oteplování hraničí se zdravým rozumem. Ve svém důsledku právě naplnění požadavků neomarxistů např. v oblasti uhlíkových daní může uvrhnout poměrně početné sociální skupiny do chudoby až bídy. Rozšiřující se chapadla státu, prohlubující se regulace a v dnešní době protipandemistické šílenství vedou k vážnému ohrožení tržně konformních vztahů.