Už jen necelé dva měsíce nás dělí od podzimních voleb do Sněmovny. Docela dobrým vodítkem pro to, komu dát svůj hlas, by mohl být postoj politických stran k tématu cenzury. Společnost pro obranu svobody projevu, kterou jste spoluzaložil, oslovila s otázkami na toto téma ty, co jsou v Parlamentu. Co vám ta anketa ukázala?

Zatím najdou čtenáři na našem webu odpovědi na tři z pěti otázek, tak nechci vše předem prozrazovat. Spíš se zastavím u toho, které strany své odpovědi ani po urgencích nezaslaly. Podzimní sadu našich otázek ignorovali z TOP 09, KSČM a STAN. Tentokrát jsme poprvé dostali reakci KSČM, ale za to chybí odpovědi zástupců Pirátů a ČSSD, kteří na podzim své odpovědi, byť dlouho po termínu, zaslali. Předseda poslaneckého klubu ČSSD, Jan Chvojka, naše první požadavky dokonce podpořil, a jeden jejich starosta petici podepsal.

Názory Pirátů na svobodu projevu na sociálních sítích jsou dostatečně známé. Někoho to překvapí, ale jejich postoje respektuji a oceňuji to, že je říkají otevřeně, zatímco strany jako TOP 09 nebo STAN se tématu záměrně vyhýbají. Asi mají důvod a bojí se, že by jejich postoje veřejnost nepřijala s nadšením, resp. že by nebyly kompatibilní v rámci předvolebních koalic. Jiná věc je ovšem náš zásadní nesouhlas s pirátským návrhem řešit svobodu projevu pro české občany ne u nás, ale v Evropském parlamentu. To je něco tak radikálního a potenciálně nebezpečného, že by měla křičet všechna média, která chtějí být hlídacím psem demokracie.

Myslím si, že vedle zneužívání konstruktu nenávisti k potlačování kritických názorů bude hlavním předmětem cenzurních snah boj o to, co je podle koho pravda. Před pár dny zaznělo od amerického prezidenta Bidena, že provozovatelé prakticky monopolních sociálních sítí, hlavních veřejných fór současné politické diskuse, mají samy cenzurovat uživatelský obsah, který někdo subjektivně označí za sporný, nedůvěryhodný nebo zavádějící. Přečtěte si ta slova ještě jednou a přemýšlejte, kdo o těchto subjektivních kategoriích bude rozhodovat.

Pro takové výzvy k cenzuře ale nemusíme až do zámoří. Copak nám nestačí náš unijní rybníček?

Tak je pravdou, že podobnou cestou jde už léta Evropská komise, která vyzvala velké inzertní platformy a poskytovatele platebních, e-commerce a crowdfundingových služeb, aby přijaly přísnější pravidla pro „zamezení šíření falešných informací“. EK tak hodlá zasahovat do trhu s informačním obsahem na základě ideologických kritérií, kdy jako dezinformace mohou být označovány jakékoli nepohodlné nebo neověřitelné informace. Podle Věry Jourové je to „zatím dobrovolné, ale v momentu, kdy vstoupí v platnost nařízení o digitálních službách (odhad 2023), se kodex stane polopovinnou normou. Pokud se prokáže, že nějaká platforma neučinila opatření proti dezinformacím, bude jí hrozit sankce až do výše 6 procent ročního obratu. Jedním z těchto opatření bude právě podpis kodexu“. Toto je asi nejlepší odpověď těm, kteří argumentují, že globální platformy jsou soukromé firmy a mohou si dělat, co chtějí. Jak je vidět, už dlouho nemohou, protože je politický tlak nutí filtrovat plně legální uživatelský obsah podle nejasných kritérií, a tím pod záminkou „boje s dezinformacemi“ omezovat svobodu slova.

Proto se naše další otázky zaměřují tímto směrem a do pondělí se na našem webu čtenáři dozvědí postoje politických stran i k těmto tématům. Následovat ještě bude srovnávací tabulka, kde si voliči budou moci udělat přehled o postojích jednotlivých stran podle několika kritérií.