Na půdě Senátu i Poslanecké sněmovny nedávno proběhly diskuse nad návrhem novely zákonů o České televizi a Českém rozhlase. Přestože jde o čtvrtstoletí starý zákon o veřejnoprávních médiích, předkladatelé považovali za potřebné měnit pouze záležitosti týkající se obsazení kontrolních orgánů. Co by podle vás měl novelizovaný zákon z pohledu fungování a dalšího rozvoje Českého rozhlasu řešit?

Zákon o Českém rozhlase je opravdu zastaralý a nevyhovuje požadavkům na vysílání a rozvoj veřejnoprávního média v 21. století. Určitě bychom stáli o to, aby byl zákon novelizován a přinášel jasnou legislativu například v oblasti digitalizace rozhlasového vysílání. Český rozhlas je na digitalizaci dlouhodobě připraven, ale bez politického rozhodnutí ji nemůže odstartovat. Přitom je to obrovská příležitost, jak posluchačům nabídnout pestřejší program s mnoha doprovodnými službami a také daleko stabilnější a kvalitnější přenos vysílání. To je mimo jiné důležité i v případě krizových situací. Když se ohlédnu do nedávné minulosti, tak například z našich zkušeností víme, že při povodních byl rozhlas často jediným zdrojem informací pro obyvatele z postižených oblastí.

Dále bychom velmi stáli o to, aby zákon zohlednil a upravil předepsané pokrytí FM pro celoplošné programy Českého rozhlasu. V současné době nám u nich zákon ukládá mít pětadevadesátiprocentní pokrytí obyvatel ČR, což bylo mimochodem od samého začátku nesplnitelné kritérium už jen z fyzikálních důvodů. Tuto podmínku splňuje pouze stanice Radiožurnál. Ostatní celoplošné stanice nemají na tuto hranici možnost dosáhnout ne proto, že bychom nechtěli, ale jednoduše proto, že žádné volné kmitočty nejsou. Splnit tuto pasáž zákona by se podařilo pouze drastickým omezením pokrytí regionálních stanic, ale na něco podobného já nikdy nepřistoupím. Stejně tak by bylo nutné specifikovat a vymezit, co přesně znamená ona tak často skloňovaná veřejná služba. Český rozhlas naplňuje, co mu ukládá zákon o ČRo i Kodex ČRo – je vyvážený, objektivní, přináší informace, kulturu i vzdělávání. Přesná definice termínu „veřejná služba“ tady ale dlouhodobě chybí.

Rozhodně bychom uvítali i to, aby Rada ČRo měla vlastní právní subjektivitu. Zbavili bychom se tak zvláštního vztahu mezi Českým rozhlasem a Radou ČRo, která je sice jeho kontrolním orgánem, ale zároveň musí rozhlas žádat o peníze do svého rozpočtu, o zadávání veřejných zakázek a celou řadu dalších úkonů. Současná diskutovaná novela neřeší žádné z těchto závažných a důležitých témat. Místo toho přináší dílčí úpravu systému volby členů mediálních rad, což je ve srovnání se zmíněnými tématy doslova marginálie. Navíc předložená novela obsahuje velké množství právních chyb a nedostatků, řadu nejasností či omezení kompetencí managementu rozhlasu, ale paradoxně při zachování veškeré jeho zodpovědnosti za chod média. Pro Český rozhlas by také novela znamenala v neposlední řadě značné zvýšení nákladů na provoz kontrolních orgánů a jejich aparátu.

Motivací – alespoň deklarovanou – předkladatelů návrhu i platformy Svobodu médiím, která za ním stojí, hlasitě ho podporuje i za něj u politiků lobbuje, je snaha odpolitizovat veřejnoprávní média a také kontrolovat jejich hospodaření. Vy jste v managementu Českého rozhlasu více než deset let, v lednu minulého roku jste se stal generálním ředitelem, nabyl jste přitom pocit, že je třeba posílit nezávislost veřejnoprávních médií na politických stranách, jak požaduje iniciativa Svobodu médiím? A jak se vliv politiků v Českém rozhlase projevuje?